Povstanie ničoty přehled

01.10.2024

No, kde vlastně vůbec začít? Přečíst tuhle knihu mi trvalo několik dlooouhých měsíců. Je to tak. Třetí díl ze série Griša mě úplně nenadchnul (a to mě vlastně dost štve!).

Příběh začínáme s Alinou hnijící v podzemní kobce, a já vám slibuju, že i váš mozek začne z tamějšího prostředí hnít - a to velmi rychle :D.

Když už se jak krtci po dlouhém dni plném kopání chodeb dostaneme na povrch, děj konečně začíná nabírat na obrátkách. A nebudu lhát, v momentě, co se objevil Nikolaj, jsem si dokonce nahlas radostně výskla!

S Alinou je to jak na houpačce. Chvílemi s ní člověk soucítí, chvílemi by ji nejradši praštil pánvičkou po hlavě. Naopak o dost snesitelnějším se stává Mal, což mě příjemně překvapilo - škoda jen, že je to až v poslední knize.

Nejvíce mě bavily postranní postavy, stejně jako ve všech předešlých dílech. Tamara, Tolja, Zoja, Žeňa, Baghra, zmiňovaný Nikolaj... Všichni z nich jsou pro mě o dost zajímavější, než naše světice.

Oproti pomalé dvojce se toho tady na můj vkus dělo až příliš. Připadalo mi, jako kdyby autorka chtěla do stránek vecpat vše, na co v předešlém díle zapomněla.

I přes můj docela očividný hejt knihu hodnotím tak nějak průměrně, místy vlastně asi pozitivně. Divný, že? To proto, že celek je opravdu povedený. Svět, společně s magií a celým fungováním Grishaverse vybudovala Bardugo na jedničku! Zápletka je s ohledem na žánr v pohodě, a postavy - kromě protivné hlavní hrdinky - hezky vykreslené.

Možná jsem trochu zaujatá, vzhledem k tomu, že je Griša autorčinou prvotinou. Přesto ji nemůžu stoprocentně odsoudit. Pravdou totiž je, že mé patnáctileté já by ji k smrti zbožňovalo :)...

Celou sérii hodnotím 4/5