Pozdrav Tasova. Rodný kraj. přehled
Jakub Deml
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39435/pozdrav-tasova-rodny-kraj-39435.jpg
4
4
4
Dva autorovy texty z let 1932-1936 vynikají silnou básnickou obrazností, v níž hlavní dominantu tvoří přírodní reflexe. Zabýval se v něm historií města a vzpomíná na blízké lidi – Pavlu Kytlicovou a Otakara Březinu. Rodný kraj je lyrickou vzpomínkou z Jugoslávie a zároveň filozofickým pojednáním na téma domov.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pozdrav Tasova. Rodný kraj.. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Málokdo dokázal lásku k domovu popsat tak básnicky a hluboce spirituálně jako Jakub Deml. Pokud vás tyto drobné, ale obsahem veliké texty zaujmou, přečtěte si například ještě Mohylu: Deml velmi dobře věděl, jakým darem je „uzemnění", tedy to, „být s něčím spjat", mít opravdový domov – což je přesně to, co dnešním územním plánovačům chybí a proto (nejen) naše země tak trpí.
„Když sedmiletý chlapec ponejprv a sám vykoná cestu do sousední dědiny, která je vzdálena od jeho domova sotva půl hodiny, ještě po letech může o této své cestě snít jak o křížové výpravě do Svaté Země. Tělesný obzor jeho očí bude stále širší a širší, tak jako vodní kruhy na jezeře od toho místa, na které se z tisícmetrové výše sřítil hydroplan, ale jeho obzor duchovní zůstane i po letech v tom centru, kterému se říká rodný kraj. Ten bude vždy jeho bodem Archimedovým a také vždy jeho Achillovou patou."
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pozdrav Tasova. Rodný kraj. v seznamech
| v Přečtených | 4x |
| v Knihotéce | 6x |
| v Chystám se číst | 2x |
| v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
| 1934 |  Zapomenuté světlo |
| 2000 |  Moji přátelé |
| 1912 | Hrad smrti |
| 1914 | Tanec smrti |
| 1931 | Mé svědectví o Otokaru Březinovi |
Katolické motivy se prolínají s ruralismem. Tematicky milé, ale forma složitá. Enumerace místy působí poeticky, místy kostrbatě.
Zajímavé jsou pasáže o Otokaru Březinovi.
"Ó pojďme a uctěme místa a věci, na kterých spočívaly požehnané jeho oči a nastupme již cestu, která ho vedla k lásce a ustavičné oběti!" (s. 9/10)