Práh: Mezi půlnocí a ďáblem přehled

02.09.2024

„Jak praví slavný rčení: Není to v pr**li, je to v lidech." :-D

Na začátek musím přiznat, že prvních asi padesát stran jsem se cítila lehce zmatená a nemohla se začíst :-/ Chyběl mi tam prostě takový ten úvod, představení fungování světa, ve kterém se pohybujeme, jeho pravidel...co bylo také lehce matoucí, tak ani ne to množství postav, které vlastně celý příběh vyprávěly, ale spíš to střídání v rámci jedné kapitoly, oddělené hvězdičkami, ale občas chvilku trvalo, než mi docvaklo, kdo že to teď vypráví :-) Ale to jsou jediné vady na kráse :-)

Po té zhruba padesáté stránce jsem se chytla, zvykla jsem si na styl psaní, zorientovala se kdo je kdo a už se to četlo jedna radost :-)

Příběh sám o sobě je hodně zajímavý a navíc zasazený do prostředí Prahy, ze které vzniknul Práh. A Prážané jsou zvláštní skupina lidí, která se navíc dělí ještě na Prosťáčky - obyčejné obyvatele a tzv. malefiky - což jsou lidé, kteří v sobě mají určitou mutaci, která se u každého z nich projevuje jinou schopností :-) Trošku mi to připomínalo X-Meny, které teda zbožňuju, takže já byla spokojená :-) Klidně jim mohlo být věnováno mnohem víc prostoru :-)

Samozřejmě tady máme tzv. dobrou a špatnou stranu, do toho se nám míchá pozůstatek víry, bible, nebo aspoň to, co z ní zbylo, i když si Slovo očividně každý vykládá po svém :-D Existence evangelií je taky taková pofidérní a skrývá se za nimi spousta špatností.

S klidem v srdci přiznávám, že se mi knížka moc líbila i přes ty výhrady jsem nakonec dostala moc fajn fantasy příběh, který já bych možná řadila lehce i do nějakého postapo sci-fi, ale nejsem odborník samozřejmě ;-)

A podle toho, jak kniha skončila, očekávám brzy druhý díl, na který se velmi těším už teď :-) A doufám, že se ho dočkáme, protože tenhle příběh ještě neřekl své poslední slovo, ale Práh už jsme překročili a jsem neskutečně zvědavá, kam dál nás zavede :-)