Pramene a zmysel ruského komunizmu přehled

28.02.2025

Docela zajímavý pohled na dobové Rusko. A když jsem se dočetl, kdo to vlastně Berďajev byl, tak mi jeho dílo dává docela smysl, byť to není kniha na jedno počtení. Lepší ho číst vícekrát.

02.08.2024

„Ukázalo se, že komunismus je nevyhnutelným osudem Ruska, vnitřní daností osudu ruského národa.“

„Revolucionář se rozešel s občanským pořádkem a civilizovaným světem, s morálkou tohoto světa. Žije v tomto světě, aby ho zničil. Nesmí mít rád ani vědy tohoto světa. Zná jen jednu vědu – boření. Pro revolucionáře je morální vše, co slouží revoluci. Je třeba stupňovat utrpení a násilí tak, aby to vyvolalo povstání mas. Je třeba se spolčovat se zločinci, kteří jsou opravdoví revolucionáři.“

„Ruská vládní moc se nemůže stát lidskou a rubem toho je ruský anarchismus. Nihilistický vztah ke světu a k člověku je zvrácenou formou asketického pravoslaví.“

Mimořádně zajímavá kniha o Rusku, ruské národní povaze a ruské kultuře. Autor se snaží nalézt původ ruského komunismu. Hledá odpovědi na otázku, proč k bolševické revoluci došlo zrovna v Rusku? V zemi, dle všech teoretických marxistických předpokladů, naprosto nevhodné k zavedení cesty do utopického ráje. A přesto k tomu došlo právě zde, v zemi zemědělské, zaostalé, v zemi bez „proletariátu“, zde a nikoli na kapitalistickém průmyslovém západě.

Autor svou analýzu začíná v historii, nejprve krátce, nicméně velmi trefně, komentuje ruskou národní povahu, následně se již přesouvá do dvou století předcházejících bolševickou revoluci a postupně se věnuje vynořujícím se kulturním fenoménům doby: slavjanofilství, zapadnictví, rozkolnictví, ruskému pravoslaví, ruské mesianistické vize a představy, ruský nihilismus a víra v apokalypsu, prvním revolucionářům, slavným literátům – Gogolovi, Tolstojovi, Dostojevskému, ale též mnoha dalším, méně známým. V druhé polovině devatenáctého století postupně přechází k prvním komunistům, prvním marxistům. Podrobně analyzuje osobu Lenina, bolševiky a bolševismus. V knize jsem například nalezl jedno z nejjasnějších vysvětlení filozofických a politických rozdílů mezi bolševiky a menševiky. Zajímavé jsou též odbočky k původnímu občinovému systému – spojení s pozdějším budováním socialismu, vnímání vlastnického práva, roli ruské inteligence, ruské tendence vnímat vše totalitně a v neposlední řadě poznámky k ruské národní kolektivistické povaze. Závěrečnou kapitolu pak věnuje srovnání komunismu a křesťanství a dospívá zde k nepřekvapivým závěrům.

Autorovy postřehy, analýzy a hodnotové soudy jsou hluboké a jdou na samotnou dřeň ruské národní povahy, ruské kultury a ruského pravoslaví. Rozbor ruského totalitarismu, sklonů ke kolektivistické tyranii, neschopnosti vlád vybřednout z despocie, obdivu k represím a neschopnosti lidu žít ve svobodné společnosti je krajně neradostná. Z knihy je hned z kraje zřejmé, že ruský národ se za těch sto let vůbec nikam neposunul, vůbec nijak se nezměnil. Už Gogol píše, že Rusko je říše posedlá duchem zla a lži. Evidentně to platí dodnes. Kniha je mimořádná právě v tom, že umožní historický náhled a srovnání s dneškem. Berďajevovy vývody jsou platné dodnes a jednoznačně potvrzují, že Rusko je zcela samostatná civilizace (viz Huntington a jeho „Střet civilizací“), nepatřící na Západ, ale nepatřící tak úplně ani na Východ, jakkoliv toho má kulturně a povahově s Východem společného mnohem víc než se Západem.

Autor v knize prokazuje platnost tvrzení, že Rusko bylo pro komunismus předurčeno, že to, co tam vzniklo, bylo dáno ruskou národní povahou, historií, kulturou, ruskou mentalitou, ale též jakousi deformovanou verzí pravoslavné askeze. Jednoznačně též ukazuje, že komunismus je svého druhu náboženství, kult, plnící ruské národní mesianistické vize.

Kniha je varováním. Varováním nejen před Ruskem, které se opravdu vůbec nijak nezměnilo, to impérium lží a zla, které tu bylo po většinu dvacátého století, je tu znovu. Neproběhla vůbec žádná sebereflexe. Kniha je však i obecným varováním před vzestupem totalitarismu, varováním před autoritářskými a totalitními stranami a autokratickými a dominantními vůdci, kteří naneštěstí dokážou svůj ohavný despotický charakter vtisknout celé zemi, státu, národu a nastolit další kola smrtících represí.

Poznámka na závěr. Naprosto nechápu pomatence, kteří věří, že Rus nějak zachrání Evropu a Západ před „woke“ virem. Já nepochybuju o tom, že „woke“ je třeba porazit, ale nebude to Rusák, kdo s tím jakkoliv pomůže. Při čtení odstavců o dobových západních komunistech, již tehdy adorujících tyranský sovětský režim v jeho nejhorší podobě, nevědomky tak pomáhajících ruskému národu plnit své mesianistické cíle jsem se musel smát. S jakým despektem o nich autor píše! O jejich pomatenosti, o jejich ponížení, o jejich hlouposti a nechápavosti. O ruských fandech dnes platí to samé. Knihu doporučuji.

„Západní komunisté, kteří se přidali k Třetí internacionále, hrají ponižující roli. Nechápou, že když se připojili k Třetí internacionále, připojili se k ruskému národu a uskutečňují jeho mesianistické poslání.“