Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih přehled

včera

Na Perryho jsem neměla moc názor. Perry, jo ten z Přátel, nic moc herec.
Po přečtení respektive doposlouchaní této hrůzy je mi z něho vyloženě zle.

Narcista, protekční dítě, co nikdy neměl žádný skutečný problém ani trauma. Jen narcista, co nezvládal, že není neustále středobod vesmíru. Vyráběl si drama a vyloženě si to užíval. Bral protože ho to bavilo, líbil se mu ten rauš, ta pozornost lidí okolo.
Užíval si i ten cirkus okolo a taky to byla výborná výmluva jeho nezodpovědného a sociopatického života. V knize to i přiznal. Vlastně ani přestat nechtěl, i to v knize několikrát zaznělo.

Perry vůbec nechápe závislost, nechápe deprese, nechápe ten pocit, že člověk pije / bere, aby vůbec vstal z postele a byl funkční. Protože musí. Bojuje. Sám řekl, že bral kvůli rauši. Nikdy se nechtěl zábit, nikdy neměl deprese, žádné trauma....Jen spousta keců odporného narcisty, nejspíš i sociopata, jak zpeněžit, že hodně chlastá, bere léky a vlastně si to užívá a svádí na "závislost" resp. omlouvám tím vše. Žádná zodpovědnost za nic. Jen snaha vypadat líp a trochu vydělat.

Celé to bylo jen já úžasný Matty Perry, z nejlepší show na světě, jsem se nemohl srovnat s tím, že se vše netočí kolem planety Perry, bral jsem, protože mě to bavilo a ani jsem nechtěl přestat, ale musel jsem, protože jsem několikrát málem umřel a ničilo mi to zdraví. Všechny jeho vztahy dopadly jak dopadly protože byl spíš sociopat ne závislý. Za mě jeví spíš všechny znaky sociopata, co jen neměl sebekontrolu.

Zarazilo mě jak se srovnává s Riverem Phoenixem a tím co zažil. To jak se vyjadřuje o lidech ve svém životě, přátelích, jiných alkoholicích (zoufalci), penězích, práci, závislosti apod. Prostě hnus. Velebnosti jdu...

Tahle není kniha závisláka, tohle je kniha narcisty, nejspíš i sociopata. Výsměch všem, kteří si léky, alkoholem "léčí" traumata a deprese, těm, kteří opravdu bojují se závislostí, depresemi, pro které je těžké žít...

Nedočetla bych, doposloucháno s vyloženým odporem.

17.01.2025

Tuhle knihu jsem četla krátce po smrti Perryho a bylo hodně těžké zůstat objektivní. Když teď vím jak dopadl, o to hůř se mi kniha četla. A o to hůř se hodnotí. Je s z cítit ta velká bezmoc a beznaděj. Zároveň však cítíte jeho snahu to zvládnout, protože se nechce vzdát života. Cítíte jeho velkou sílu žit. Zároveň se ale společně s ním bojíte, že se ďábel vrátí. Sám autor si byl vědom, jak moc jsi ublížil během svého závislého života. Proto sám říkal, že se mu může stát kdykoliv cokoliv. Kdykoliv může cokoliv odejít, přestat fungovat, protože má tělo 70 letého člověka. A ono se to stalo….