Dotek mrtvých přehled

16.09.2019

Povídková sbírka Dotek mrtvých těží z odkazu románové série Pravá krev se Sookie Stackhouseovou v hlavní roli. Nic nového už nepřináší, a tak trochu vykrádá staré a už vytěžené motivy, které navíc ubíjí nutnost přiblížit neznalým čtenářům alespoň zčásti pozadí a prostředí, v nichž se odehrávají. U románů se tato retrospekce v textu často ztratí, ale u krátkých povídek bije do očí a stejně se obávám, že čtenář, pro něhož by byl Dotek mrtvých prvním seznámením s Sookie Stackhouseovou, bude lehounce mimo mísu. Naopak pro čtenáře znalého a poučeného o Sookiiných peripetiích s upíry a jinými nadpřirozenými bytostmi, budou povídky zde uveřejněné slabým ovárkem a hrachem házeným na stěnu. Ve světle těchto konstatování se mi pak asi nejvíce líbil Vánoční dárek, naopak Jednoslovnou odpověď a hned úvodní Vílí prach mám za převařenou vodu. Jako nostalgická douška na závěr a vzpomínkové ohlédnutí se za celou sérií, ale kniha funguje docela dobře.