Pravda přehled

31.07.2024

"Vidíte tu cedulku na mém psacím stole, kapitáne? Vidíte ji, seržantko? Je na ní napsáno ,velitel Elánius'. To znamená, že největší hvězdy září tady."

Jemně kousavý příběh o tom, jak a pro koho se dělají noviny.
Líbili se mi všichni (kladní) hrdinové knihy.
Ať to byl Mikuláš ze Slova, Sacharóza, Dobrohor, lord Vetinari, Gaspoda ("Řekl jsem snad, že mluvím?"), ale určitě nejvíc nositel černé stuhy Absolut abstinenc Überwaldského hnutí umírněných upír Otto Schrecklich.
Ten je prostě neodolatelný. Viz např. toto:
"Promiňte prosím, mochl by mě otsut hěkto fytáchnout?"
Dobrohor, kterému se na tváři střídala celá škála výrazů, zašmátral rukou v temnotě pod regálem, zatímco hlas pokračoval: "Ale jejta fuj! Taty, tole, je chcíplá krysa a někomu sem upatl obět, to je ale špína! Ne sa ucho, prosím, ne sa to ucho... sa flasy, jestli mochu prosit..."
Ruka se vynořila a přesně podle žádosti držela Ottovu hlavu za vlasy asi ve výši pasu. Oči se pohybovaly sem a tam.
"Fšichni f poržátku?" zeptal se upír. "To pylo o flas, co?"
"Jsi v pořádku, Otto?" řekl Mikuláš a okamžitě si uvědomil, že s takovou větou by mohl klidně vyhrát soutěž O nejpitomější otázku roku.
"Co? Och ja. Ano, myslím, še ano. Člofěk py si neměl poršád stěžofat. Flastně se mám skfěle. Akorát se mně stá, že mám useknutou chlafu, a to py mochl pýt, jak ty ržíkáš, tak trochu chantikap -"