Zloděj času
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477/zemeplocha-zlodej-casu-477.jpg
5
913
913
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 26. díl >
Kniha nás provází dobrodružstvím starého známého Lu-Tze, uklízeče u mnichů historického řádu. Náplní jejich práce je starat se o Čas, který, jak všichni víme, je Zdrojem. Kdo lépe by zvládl uskladnit Čas a pak jej napumpovat do míst, kde se s ním plýtvalo, například pod vodou a také do míst, jako jsou velká města, kde naopak nikdy není času dostatek. Do kláštera Oi Dong přichází nový učeň - Lobsang. A zatím v Ankh-Morporku někdo jiný s obrovským latentním talentem získává velmi zajímavou nabídku. Pro mistra hodináře je to taková třešnička na dortu jeho celoživotní práce - totiž stvořit první absolutně přesné zeměplošské hodiny. Jak se práce na hodinách chýlí ke svému závěru, vlnění času dosáhne až do Oi Dongu a dva budoucí mniši, zatím však jen učni - čekatelé, jsou vysláni do Ankh-Morporku zachránit svět. Zatímco Lu-Tze, Lobsang a Zuzana Stohelitská bojují proti Auditorům za Historii Zeměplochy, Smrť kontaktuje své staré známé - čtyři jezdce Apokalypsy. Koneckonců není jeho prací zachraňovat lidské životy... Opravdový Konec světa si přece zaslouží pořádné sfouknutí svíčky. A kdo lépe by zvládl takový Konec světa než Smrť, Válka, Hladomor a Znečištění a dal tomu všemu takový krásný, hladký a důstojný průběh. Škoda jen, že ti zbylí tři si docela užívají svého důchodu a opravdu nechtějí být otravováni... Zloděj času představuje kompletní sbírku hrdinů, zbabělců, yettiů, válečníků a Ronnieho - pátého jezdce Apokalypsy (který od nich odešel těsně před tím, než se stali slavnými)... Úžasná Zeměplocha, kniha 26., přeložil Jan Kantůrek.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2002 , TalpressOriginální název:
Thief of Time, 2001
více info...
Přidat komentář
Raz za čas sa stane, že si s Terrym absolútne nesadneme a toto je bohužiaľ ten prípad. Pratchett tentokrát opustil bezpečné vody parodovania moderného sveta a vrhol sa na príbeh o netradičnej apokalypse spôsobenej zastavením plynutia času. Námet to je ambiciózny, autorov sústavným vtipkovaním odľahčený štýl písania mi k nemu ale vôbec nesedel. Navyše bordel v postavách, ich motiváciách a celkovo v deji, ktorý už notoricky zažívam na začiatku každej knihy zo Zeměplochy, mi tentokrát vydržal až ďaleko za jej polovicu. Neviem či Pratchett píše tak chaoticky schválne, alebo ho len ja nestíham sledovať, no dôsledkom bolo, že som s knihou skôr bojoval než si ju užíval. Tentokrát mi záchranné koleso nehodili ani postavy. Zuzanu som nikdy moc nemusel a mnísi strážiaci čas ma tiež neoslovili. Chápem síce dôvody prečo je väčšina čitateľov nadšená - namiešať takýto komplikovaný koktejl je obdivuhodný výkon - ale tento drink nebol podľa môjho gusta :-) 5-/10
Neustále mne udivuje při celkovém počtu Pratchettových knih, množství témat z etiky, historie, náboženství a i moderních věd, na které nenápadně odkazuje. Až je mi líto, že ne všechny vtipy postřehnu, protože mi unikne narážka nebo souvislost. Třeba tady ve Zloději času, jeho plátkování. Čím rychleji se pohybujeme až se začneme blížit rychlosti světla, tím více se čas zpomalí. Nepřipomíná vám to něco? Ale až tady jsem zaznamenal myšlenku udělat to obráceně. Nejprve zpomalit čas a až tím zvýšit rychlost. Škoda, že si to Einstein už nemůže přečíst. Kdoví jaké další uznávané teorie bychom se pak dočkali.
LeJean. Celou dobu jsem nad tím přemýšlel, Le Džínová, stále to nedávalo smysl, Legínová, nic. Nepřišel jsem na to, dokud hříčku pan autor sám neprozradil. K pointě si přibral další slovo.
Zde je zřejmě první zmínka o vkročování, zužitkované později v Dlouhé zemi ad. i Yettiové byli předobrazy.
Kniha lehce navazuje na Otce prasátek (Smrť a Zuzana) a Malé bohy (Lu-Tze a mnichové historie). Děj je jeden z nejlepších - je zajímavý, napínavý a promyšlený. Další plus má kniha za skvělé cameo Stařenky Oggové. Jen mi přišlo, že na úkor příběhu, ubylo humoru. A Smrť bohužel moc prostoru nedostal. I přesto jde o nadprůměrnou Zeměplochu - celkové hodnocení čtyři a půl hvězdy.
Zloděj času je jasný důkaz Pratchettovi geniality. Mnoho autorů ztrácí dech nebo se opakuje, Pratchett však ne. Přináší další skvělé dobrodružství, další nové postavy a člověk se baví od začátku do konce. Mniši, auditoři, jezdci apokalypsy či samotný Čas. A ta chvíle, kdy se čas zastaví! Na konci však zamrzí, že se jedná o poslední Zuzanino dobrodružství.
Za mě jedna z nejlepších knih zeměplochy.
(SPOILER)
Auditoři jsou formou neživota. Auditoři přicházejí zastavit čas, aby mohli lépe kontrolovat a zkoumat celý vesmír, milimetr po milimetru, atom po atomu. A nakonec proti nim hrdinové zvítězí díky velmi překvapivé zbrani.
Nezklamalo. Smál jsem se hodně a dlouho. Jeden starý metař, čas, skleněné hodiny, zapeklité rodinné vazby a jezdci apokalypsy, kteří se do této jízdy moc neženou. Skvělý mix na příjemně odpočinkovou četbu se skvělým humorem.
Tik!
S časem si není radno zahrávat, pak mají chudáci mniši hrozně moc práce a nemůžou si užívat ten jeden krásný den, který u nich v údolí je. On se vždycky někdo nakonec najde, i když by to mělo vyvolat apokalypsu. A taková apokalypsa, to není jen tak. Protože bez jezdců apokalypsy žádná pořádná apokalypsa být nemůže. A svolávejte si je, když se jim nechce.
I když jsem četl o dost delší čas, než by mi bylo milé (ne vinou knihy), jsem si tenhle lehce zašmodrchaný příběh užil, jak se na Zeměplochu sluší a patří. Udělejte si na něj taky Čas.
Tak!
Další ze skvělých knih série. Nechyběl humor, poučení, poutavý příběh ani autorovo umění okouzlit tímto světem. Příběh Lobsanga a Lu-Tzeho, Zuzany a Apokalypsy je skvělý. Úplný zápas s Časem. A není nad to, když začnou zrát třešně.
I když jsem ze zeměplochy četla dost příběhů, nepřestává mě udivovat, kde bral autor ty nápady. A také rozmanitost vědomostí. Cesta paní Kosmopilíkové byla velice praktická a Lu-tze byl víc praktik než svatý mnich.
Způsob boje s auditory byl skutečně unikátní a jezdci apokalypsy opět nezklamali. Poznámku si zaslouží i slečna Sytěoranžová se svou svéráznou nadávkou. Ta mě opravdu pobavila.
Jako vždy nechyběl humor a propracovaný příběh. A na závěr neuškodí připomenout pravidlo 1 a 19 :D.
Moje první kniha od Terryho Pratchetta. Musím říct, že to bylo skvělé. Jednu hvězdu strhávám jen za to, že věřím, že jiné příběhy mě osloví ještě víc a za to, že některé pasáže s Lu-tzem byly opravdu dlouhé. Tam, kde byli Smrť nebo Zuzana mi to ubíhalo podstatně rychleji.
Poslouchal jsem jako audioknihu.
Musím říct že tato kniha je pro mně trochu zklamáním. Pokud je něco takového na Zeměploše možné. Chyba není u Pratchetta, ale spíš všude jinde:
Já jsem se asi trochu moc těšil. A dost dlouhou dobu jsem měl mizernou náladu kterou jsem si touto knihou chtěl zlepšit.
Jiřík nedokončil načtení knihy a já ji musel doposlouchat s jiným rétorem.
V dětství jsem miloval filmy se shaoliny a tato kniha mi je dost evokovala.
A navíc mám moc rád Smrtě a jeho vnučku.
No a tady se to všechno prostě pochroumalo. Příběh je jako vždy skvělý, ale je to hlavně autorova vřelost co dělá tento svět tím čím je. A tady mi ta vřelost trochu chyběla, není to tak chladné jako Malí bohové, ale prostě jindy to umí líp. Navíc se mi vše zdálo takové nesouvislé podobně jako Barva kouzel a Lehké fantastično. Byl to takový mix, pro mně, nejslabších knih, ale výsledek je mnohem lepší než součet jednotlivých částí.
Jak píšu nejspíš je chyba u mně a při příští konzumaci této knihy asi budu hodnotit kladněji.
Kniha s nepříliš jednoduchým dějem. Začíná famózně, ale postupně bych řekl, že ztrácí na tempu a většinu vtipů si vystřílí v první třetině. Ale pořád vysoký nadprůměr proti jiným fantasy knihám.
Tohle je tak dokonalý literární počin, až se člověk divý, že něco takového vůbec může existovat. Pratchett zde předvedl svou geniální nápaditost. Vzpomínám si, jak jsem si řekl po prvním dočtení této knihy, že chápu, proč ho lidé tak milují. Poprvé jsem toto prohlásil u první knihy od něj, podruhé u Zloděje času.
Za těch 19 let od českého vydání jsem zapomněl, jak je Zloděj času skvělý. Je to jak když zkřížíte Klášter Shaolinu s konceptem ztraceného času z Endeho Děvčátka Momo (které jsem shodou okolností četl nedávno) - možná tam nějaká inspirace byla. Ale samozřejmě se nám dostane řada dalších šíleností jako je miminštinou blábolící čerstvě reinkarnovaný opat, jeden Igor s fascinací bleskem a rukama svého pradědečka, tak trochu autistický hodinář, jezdec apokalypsy pod pantoflem a k tomu všemu jeden dost zvláštní mlékař. A že závěrečná bitva postav s auditory prostřednictvím bonboniér je pratchettovsky zmatená? A komu to vadí? Není snad psáno: "Ceš čušenku? Ceš"? Au, nechtěl jsem dostat do hlavy gumovým jakem! 110%!
Po přečtení musím konstatovat, že má tato kniha velmi výstižný název, neboť ona je skutečným zlodějem času. Sotva začnete číst zjistíte, že jsem u ní strávili hodiny. Naprosto dokonalé! Už jsem od Terryho Pratchetta četla pár naprosto skvostných knih, ale tato zatím vede
Päť hviezdičiek za odsek popisujúci predajňu čokolády Wienrich a Boettcher. Jasné, Smrť, Lu-Tze, Lobsang a Zuza boli tiež fajn… Ale prepánajána, ten odsek. Nech sa vám páči:
„Nazvat firmu Wienrich a Boettcher „výrobci čokolády“ bylo jako nazvat Leonarda de Quirm „slušným malířem, který si hraje s věcmi“ nebo Smrtě „někým, s kým byste se pravděpodobně nechtěli setkávat každý den“. Bylo to přesné, ale neříkalo to ani polovinu příběhu. Tak především, oni „nevyráběli“, ale tvořili. To je velmi důležitý rozdíl*. A zatímco jejich vybraný obchůdek prodával výsledky tohoto tvoření, nedopustil se takové chyby, aby jimi naplnil výklad. To by naznačovalo jistou… nezdravou dychtivost. Obvykle měli W&B ve výkladní skříni celou paletu hedvábných a sametových závěsů, které obklopovaly jeden malý podstaveček, na němž byla vystavena jedna dokonalá pralinka nebo ne víc než tři nově vytvořené ledové karamely. Žádná cenovka. Pokud jste se museli ptát na cenu cukrovinek W&B, pak jste si je nemohli dovolit. A když jste jednu z nich okusili, a přitom jste si je nemohli dovolit, začali jste šetřit, škudlit, okrádat starší členy své domácnosti a prodávat je do otroctví, jen abyste získali další sousto těch sladkostí, do nichž se zamiloval váš jazyk a proměnil vaši duši v dokonalou šlehačku. V dláždění u stěny domu byl decentní kanálek pro případ, že by lidé při pohledu na vystavené vzorky slinili přespříliš.“
*Většinou se počítá ve stokorunách – tedy alespoň u bonbonů.
Jak by řekl legendární Metař, není snad psáno, že díla Pratchettova povzbuzují ducha i náladu? Kde je to psáno se nedozvíme, ale Metaře nikdy nikdo nezpochybňuje.
Zloděj času je dílo napěchované neuvěřitelnou fantazií a vtipem. To bys nevymyslel, brblám si sám pro sebe, po celou dobu čtení. U této knížky vytknout snad jen to, že byl děj trochu složitější na pochopení.
Poslední díl ze série o Smrťovi a jeho vnučce Zuzaně Stohelitské se opět týká záchrany Zeměplochy před jejich úhlavními nepřáteli Auditory reality. Zuzana změnila své povolání soukromé vychovatelky na učitelku. O své schopnosti nepřišla, takže je využívá během vyučovacích hodin, aby děti zaujala a vychovala. A je kontaktována svým dědečkem, aby své schopnosti využila a opět mu pomohla se záchranou světa.
Hlavními postavami tu jsou však spíše mnichové historie, zejména starý Lu-Tze a mladý Lobsang Louda. Pratchett si v této knize jako hlavní témata zvolil čas, historické nepřesnosti a tibetské mnichy, se kterými se pojí i víra v reinkarnaci. Nejvíc zde však rozebírá modlářství, kdy mimo jiné poukazuje na to, že když je někdo starý, ještě to neznamená, že musí být zároveň i moudrý. A že moudrost jako taková může být nalezena na zcela neočekávaných místech. Stejně tak zesměšňuje lpění na tradicích a posvátnou úctu k osobnostem, které si ji nezasloužily svými činy a získaly ji jen proto, že ve světě dosáhly nějakého významného postavení. Auditoři pak Pratchettovi slouží zejména k tomu, aby polemizoval o tom, co je vlastně definice lidství, a že lidé mohou být úžasnými i děsivými tvory zároveň.
Všechny tyto polemiky jsou obaleny do tradičního Pratchettova humoru, takže si někteří čtenáři ani nemusí všimnout, že jsou vlastně v některých věcech vzděláváni. To je umění, které tento autor během let svého psaní dotáhl k dokonalosti.
Na příběhu jako takovém není nic speciálního, jeho vyvrcholení přijde někde uprostřed knihy, ale číst o Auditorech, kteří se poddávají svým lidským schránkám, je taková zábava, že vám slabší příběh vadit nebude. Dobrou knihu totiž nedělá jen příběh samotný, ale také způsob, jakým je takový příběh napsán a myšlenky v něm obsažené. A Zloděj času má v sobě tolik věcí k zamyšlení, že se často přistihnete nad tím, že přestanete na chvíli číst, abyste se nad slovy Terryho Pratchetta zamysleli. A to je vždy známka kvalitního spisovatele.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Pro mě trochu rozporuplná kniha. Hodně opravdu dobrých nápadů, ale v některých místech mi přišla poněkud překombinovaná a ne úplně srozumitelná. Každopádně je to kniha originální Moc se mi líbil nápad, kdy se auditoři vtělí do lidského těla a zjišťují, že tělo funguje nezávisle na tom, co si přejí oni svou vůlí. Jinak řečeno, člověk nemůže za svoje slabosti, protože jeho chování neurčuje rozum, ale potřeby těla. Zrovna tak nápady s navíjením času kunktátory, aby si člověk vytvořil zásobu času, pojmy jako plátkování času, aby se člověk časem pohyboval rychleji... Nebo jak jsou mýtické postavy - Hlad, Válka, Zuzana Stohelistá, Lobsang zkažení tím, že se chovají jako lidé... Prostě spousta originálních nápadů, ale něco tomu chybí a nedokážu to pojmenovat. Chvílema jsem byl z knihy nadšený, chvílema mi to přišlo nezáživné. Myslím, že v Zeměploše se najdou i lepší kousky...