Zloděj času
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477/zemeplocha-zlodej-casu-477.jpg
5
910
910
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 26. díl >
Kniha nás provází dobrodružstvím starého známého Lu-Tze, uklízeče u mnichů historického řádu. Náplní jejich práce je starat se o Čas, který, jak všichni víme, je Zdrojem. Kdo lépe by zvládl uskladnit Čas a pak jej napumpovat do míst, kde se s ním plýtvalo, například pod vodou a také do míst, jako jsou velká města, kde naopak nikdy není času dostatek. Do kláštera Oi Dong přichází nový učeň - Lobsang. A zatím v Ankh-Morporku někdo jiný s obrovským latentním talentem získává velmi zajímavou nabídku. Pro mistra hodináře je to taková třešnička na dortu jeho celoživotní práce - totiž stvořit první absolutně přesné zeměplošské hodiny. Jak se práce na hodinách chýlí ke svému závěru, vlnění času dosáhne až do Oi Dongu a dva budoucí mniši, zatím však jen učni - čekatelé, jsou vysláni do Ankh-Morporku zachránit svět. Zatímco Lu-Tze, Lobsang a Zuzana Stohelitská bojují proti Auditorům za Historii Zeměplochy, Smrť kontaktuje své staré známé - čtyři jezdce Apokalypsy. Koneckonců není jeho prací zachraňovat lidské životy... Opravdový Konec světa si přece zaslouží pořádné sfouknutí svíčky. A kdo lépe by zvládl takový Konec světa než Smrť, Válka, Hladomor a Znečištění a dal tomu všemu takový krásný, hladký a důstojný průběh. Škoda jen, že ti zbylí tři si docela užívají svého důchodu a opravdu nechtějí být otravováni... Zloděj času představuje kompletní sbírku hrdinů, zbabělců, yettiů, válečníků a Ronnieho - pátého jezdce Apokalypsy (který od nich odešel těsně před tím, než se stali slavnými)... Úžasná Zeměplocha, kniha 26., přeložil Jan Kantůrek.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2002 , TalpressOriginální název:
Thief of Time, 2001
více info...
Přidat komentář
Co je lepší než Smrť? Smrť a Zuzana... slečna Zuzana! I když jsou Pratchettovy knihy malé (co do rozměrů), jsou hrozně plné písmenek, děje, náboje a chytrých a vtipných myšlenek. Jako tahle - geniálně propletené děje, které se ve druhé půlce začnou spojovat a vyjasňovat. Moje nejoblíbenější momenty: Kafeš Kraloup!, skleněné hodiny, poetická, romantická auditorka Unity (dříve Mirya), čokoláda jako zbraň, metař Lu-Tze. Je to kouzelné čtení.
Dobrodružství Lu-tzeho,mnicha historického řádu,který se stará o čas.
Nový učeň Lobsang. Zuzana Stohelutská-vnučka Smrtě.
Tak já nevím, od té doby, co jsem začala číst Zeměplochu, mi připadá, že v knihách Terryho Pratchetta je úplně všechno, a už dlouho dobu nemohu najít žádné další, které by mě tak moc bavily a zároveň obohacovaly. To jsem si teda dala. Nicméně další super kniha, děj vtáhne, vřele doporučuji.
Příběhy se Smrtěm jsou prostě neodolatelné. Kniha mě dokázala rozesmát, až jsem chvilkama nemohla přestat a k tomu překlad pana Kantůrka, který je úžasný.
"Najezte se... Oh, dobří bohové... Najezte se... Delikátního fondánového krému doplněného jemnou smetanomalinovou náplní, to vše obaleno tajemně temnou hořkou čokoládou... vy šedí kreténi!"
Mezi nevýhody Zloděje patří to, že máte při čtení permanentní chuť na čokoládu. Tahle protiauditorská pointa je vážně geniální! :-)
Obzvlášť jsem si užila i pasáže o Zuzanině svérázné výuce. (Algebra pro zvídavé sedmileté, Jak poučné!) Linii, kterou si pro sebe v knize zajistil Lu-Tze, považuji za slabší: narážky na východní moudra jsou sice fajn, ale jinak mi přijde překombinovaná a těžko uchopitelná v abstrakcích. Pratchett (opět) klade na čtenáře vyšší nároky, že s ním budou v jeho fantazii držet krok. Když se ale povede, ten dojem z příběhu -a hlavně z jeho časové teorie- je (nadčasově ;-) ) mimořádný...
Po čas jsem se vrátila k Pratchettovi, a bylo to skvělé shledání. Lu-Tze a jeho moudra dovedou pobavit. Zároveň kniha jako obvykle odkazuje na jiné příběhy, zde například bondovky a Q.
Další z řady. Mám ráda Terryho Pratchetta a jeho příběhy. A jak je v knize duo Smrťů nebo čarodějky, tak u toho musím být taky. Zloděj času je více folozofický, ale překvapivě akční. Koho by napadlo, že se auditoři dají zlikvidovat bonbonem. Odteď si každého mlékaře pořádně prohlédnu.
Jeden z důkazů o důležité roli překladatele na příkladu jednoho z mistrů - Jana Kantůrka:
Metař se obrátil, chytil Lobsanga za lem roucha* a přitáhl si ho k sobě.
*Pozn. překl.: Ale no tak, tím myslím švy zesílený okraj látky!**
(Zde je patrno, že ne vždy nezbytně platí pravidlo o kvalitách díla v originále. Neboť i když známe dobře originální jazyk autora a celkem dobře geografii i historii jeho země, nemusíme nutně rozumět kontextu a drobným narážkám, které nás ve škole nenaučí. Zde právě nastupuje úloha překladatele, aby využil svůj talent a nepřekládal slepě, nýbrž převedl tamní vtip do místního kontextu - nejvíce skloňovány v této problematice jsou právě knihy Terryho Pratchetta a Karty proti lidskosti. No a co se týče pravých mistrů v oboru: aby semtam přidali i něco málo ze své trošky do mlýna. V tomto případě, pokud by ješte zůstával někomu onen vtip skrytý, doporučuji "UTFG"***, zadat do vyhledávače "lemrouch", případně si přečíst pověst o Oldřichovi a Boženě. Typologie vtipu spočívá na stejném základě, jako známý Hrdý Budžes.)
**PRATCHETT, Terry. Zloděj času. Praha: Talpress, 2001. Úžasná Zeměplocha.
*** "use the fuckin` google"
Další super příběh ze Zeměplochy. Na mě sice trochu složitější, musela jsem se fakt soustředit, abych všecko pobrala, ale jinak fajn příběh. Postavy také výborné, nejradši mám Igora, ten nemá chybu :D
Jakmile je v Pratchettovi (krysí) Smrť , nemůže to bejt nuda :) I když tentokrát musim říct, že nejvíc ze všech mě bavila slečna Zuzana, fórky na učitelský povolání si prostě užije každej, kdo má se vzděláváním dětí co dočinění, občas jsem se fakt lámala smíchy :D
Ne každá Zeměplocha mě baví, poslední Malí bohové mi dali dost zabrat, abych je dočetla. Ale co se týče Zloděje času, toho zařazuji mezi favority mezi Otce prasátek a Morta :)
Docela jsem se u knihy pobavila. Bezpochyby je zde spoustu filozofie. Dějí se tu věci, nad kterými zůstává rozum stát a Auditoři chtějí opět zbavit svět života, který je nepředvídatelný a leckdy nedává smysl.
A jak si udržet Auditory od těla? Rozmístěte si před domem nápadité tabulky...
NEKRMTE SLONA
“Ta je moc dobrá,” usmála se Zuzana. “Nemůžeš ji uposlechnout.”
“…protože tady není žádný slon,” přikývl Lobsang. “Myslím, že už začínám chápat systém…”
“Je to taková past na Auditory.”
“A tady je další taková,” ukázal Lobsang.
POZOR, TOHOTO NÁPISU SI NEVŠÍMEJTE!
Nevím, jak ostatní, ale za mě byl toto zatím nejlepší příběh ze Zeměplochy.
Za skutečného zloděje času považuji Terryho, od knihy jsem se nemohla odtrhnout.
Jsem fanoušek Smrtě a jeho vnučky Zuzany Stohelitské, nejvíce mne jejich duel bavil v Otci prasátek. Ze Zloděje času jsem ovšem měla smutný pocit, že o Zuzaně už asi neuslyším a pokud měl záměr autor těma dvěma ještě věnovat nějaký ten příběh, nedošlo k tomu.
Pratchett a Zeměplocha... má cenu psát něco víc?
Snad jen, že po tomto díle vím, jak by mohla vypadat ideální smrt. Čokoládově!
Chvíli jsem váhal jestli v případě Zloděje času dát čtyři nebo pět hvězdiček. Jak se postupně blížím do chvíle, kdy budu mít přečteny všechny knihy ze Zeměplochy, snažím se každou další si o to více vychutnat. Zloděj času není možná až tak zábavný, ale i zde se najde spousta geniálních situací u kterých se někdy jen usmějete, jindy se i hlasitě řehtáte. Pozornost na sebe strhává jako vždy Zuzana se Smrťem a také nenápadný Metař se svojí "cestou". Naopak Jeremiáš s Lobsangem se mi nezdají jako dostatečně výrazné charaktery, aby celý příběh dokázali táhnout. Zakončení mě příliš neohromilo, ale částečně je to asi tím, že některá místa, kde se děj odehrává jsou příliš abstraktní a je těžké si dostatečně podrobně představit.
I přes drobné nedostatky se stále jedná o skvělou knihu, kde Terry Pratchett ukazuje svůj um, a všechno to, proč ho všichni tolik milujeme.
Auditoři, pomyslní účetní zeměplošského vesmíru, nemají rádi život. Ten je totiž nepředvídatelný, a nepředvídatelnost je nutno za každou cenu vymýtit. Už se o to pokusili dvakrát, zatím vždycky neúspěšně, neb jim v cestě stojí Smrť a jeho neohrožená vnučka Zuzanka, pardon, slečna Zuzana, je ovšem jenom otázkou času, kdy se jim to konečně podaří. Get it?
Zloděj času je zajímavou hříčkou v rámci série, prvních cca sto stránek je pro mě totiž prakticky bezchybných (obzvlášť představení všech důležitých nových figur, hostovačka jedné z mých milovaných čarodějnic a první opětovné shledání se Smrtěm a Zuzanou), jedná se o povedenou parodii na akční filmy, která je nesmírně barvitá a kreativní, a auditorka s lidskou tváří Myria LeJeanová se bez potíží řadí mezi ty lepší (ne-li vůbec nejlepší) záporáky plochy, příběh se někdy v polovině ovšem podivně rozmělní a mnohdy jsem měl skutečně potíž si představit, co se to tam vlastně sakra děje. Možná je chyba na mojí straně, nicméně to se mi u Zeměplochy předtím stalo snad jedinkrát, a to u Pyramid.
Výsledkem je tak u mě díl, který mě velice bavil, příležitostně frustroval, občasně dojímal nostalgickou atmosférou, a nakonec zanechal s pocitem, že i když to vlastně bylo hrozně fajn a celkově se Zloděj řadí k tomu lepšímu konci, takoví velikáni jako Smrť se Zuzanou si pro svoje velké finále zasloužili přece jen o maličko víc.
Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Hrrr na ně!, Soudné sestry, Pravda, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Těžké melodično, Dámy a pánové, Nohy z jílu, Maškaráda, Carpe Jugulum, Čaroprávnost, Zloděj času, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Poslední kontinent, Barva Kouzel, Otec prasátek, Magický prazdroj, Pyramidy, Pátý elefant, Pohyblivé obrázky
Moje fantazie dostala v této knize hodně zabrat, představit si všechny ty kunktátory, skleněné hodiny, auditory seznamující se s lidstvím...
Bylo to, jako kdybyste se vyptávali cihlové zdi, co si myslí o plombování zubů :)
Štítky knihy
Zeměplocha smrt humor čas 4 jezdci apokalypsy fantasy britská literatura Zuzana
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Na Prattchetov štýl písania som si už naozaj zvykla, takže kniha sa mi čítala dobre, ale ten dej ma veľmi nebavil. Prišiel mi príliš zmätený, všetky tie hrátky s časom a podobne – takéto zápletky veľmi nemusím, pretože im hlavne veľmi nechápem. Tiež som mala trochu problém s postavami. Lu-Tze a Lobsang mi prišli ako priemerné postavy a veľmi ma nezaujímali. Na druhej strane, slečna Zuzana je skvelá, hlavne ako učiteľka má moje sympatie. Smrť je tiež skvelá postava, ale ťahá tam za kratší koniec. Záver bol celkom napínavý, ale aj dosť rozťahaný. Dúfam, že ďalšia časť série sa mi bude páčiť viac.