Pravděpodobná tvář přehled
Jiří Mucha
Jedna z autorových nejúspěšnějších knih přibližuje atmoaféru 50. let v Československu, období strachu, výslechů a zatýkání. Autor se opírá o své vlastní zkušenosti z období let 1951 - 54, kdy byl vězněn a pracoval v uranových dolech.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pravděpodobná tvář. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
Rozhodně zajímavě pojatá kniha, kdy část příběhu se odehrává před druhou světovou válkou ve Francii a druhá část pak v socialistickém Českoslovesku ... překvapivě se mi i tato kniha četla docela dobře ... je zde krásně vidět kontrast svobody v tomto slova smyslu a svobody v totalitním slova smyslu ...
Kontrast uvolněné Francie a socialistických Čech. Ačkoliv se objevily pasáže, které mě nudily, celkově čtení stálo za to, a to především díky silné autenticitě.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pravděpodobná tvář v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 19x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 22x |
v Chystám se číst | 13x |
v Chci si koupit | 4x |
Autorovy další knížky
1988 | Podivné lásky |
1982 | Alfons Mucha |
1991 | Studené slunce |
1965 | Černý a bílý New York |
1999 | Lloydova hlava |
Musím říci, že první část, či spíše první dvě třetiny románu mě příliš nezaujaly a přečetl jsem je celkem s nechutí- děj se mi zdál příliš rozvleklý, nejasný, přes četné reflexivní pasáže a flashbacky mi zůstal hlavní představitel cizí, stejně nejasný jako jeho jméno. Byl jak postava stojící ve stínu, u které řadu rysů jen uhadujete a která si s vámi neustále hraje na schovávanou. A v románu samotném jsou přes zdánlivou otevřenost a upřímnost jakési podivná nedořeknutí a zámlky...
Naopak, jakmile došlo k zatčení a vyšetřování (vidíme skutečně jen to co vyšetřovaný, nic více) tak se křivka románu pozoruhodně vzepne a čte se velmi dobře, bezmála jedním dechem. Až po dokonale vypointovaný konec. (Kdo ví, zda něco takového sám Mucha nezažil...)
Ona nejasnost hlavní postavy je dle mé, ryze soukromé interpretace, vysvětlitelná biograficky a psychologicky: Jiří Mucha (syn A. Muchy) byl totiž velice barvitou figurou - válečný reportér, letec, světoběžník, velký bohém a především (domnívám se že velmi pravděpodobně) agent. Dvojitý, možná i trojitý. A na koho nakonec skutečně za války a po válce pracoval? Inu, kdo ví. Možná na více stran současně... To byla ještě divoká poválečná léta, kdy ještě nespadla železná opona - a rozvědky všech mocností (i podmocností) rády loví v kalných vodách.
Každopádně začátkem drsných padesátých let byl Mucha zatčen pro vyzvědačství, dostal šest let, v letech 1952-55 pracoval v uranových dolech. (O této zkušenosti ostatně později prohlásil (cituji po paměti) cosi jako: "Představte si ranní nástup v pracovním táboře. Tma, bouří vichr, padá sníh, k tomu vám pouští Beethovena... Může si spisovatel přát něco lepšího?"... )
Po předčasném propuštění se živil jako scénarista a překladatel z angličtiny. Podepsal vázací akt s naší Bezpečností (vyřazen prý v roce 1963 z aktivního stavu kvůli neužitečnosti jeho hlášení). Rehabilitován 1968. Jeho večírky pro pražskou bohému byly pověstné.
Každopádně jeho román je a není zpovědí, je a není upřímný... Inu, prostě je to "Pravděpodobná tvář"....
Stále tam na mě mezi řádky pomrkává ironicky sám autor, který nechtěl, netroufal si, či nehodlal řadu věcí doříci.
Však také život rozvědčíka je tak trochu ruleta - hra, kde jsou vysoké sázky.
Muchovi padla v životě i černá i bílá. A nejednou. On z toho vytěžil dost ne na jeden, ale na několik životů.