Právní následky porušení smlouvy v novém občanském zákoníku přehled

včera

K téhle knize jsem při čtení poměrně často měnil postoj. Z počátku se mi zdála skvělá při snaze určit vlastí okruh závazku, pak poněkud slabší u systematizace poruch, potom zase mimořádně silná u funkcí mechanizmů následků, potom přišla slabší náhrada škody, silnější úroky, pokuty, terminační mechanismy. V celku ji ale člověk patrně musí přiznat status naprosto mimořádného a komplexního díla, které je na našem území vlastně unikátem. Práce jasně ví, o co jí jde, čeho chce dosáhnout a jasně vidí, co k tomu potřebuje. V tom smyslu se tedy opravdu jedná o komplexní pojednání o následcích porušení smlouvy, se všemi aspekty, které člověku přijdou na mysl.

V určitých fázích kniha působí charakterem spíše učebnicovým, než monografickým, ale to nakonec není na škodu. Mít sumu následků porušení smluv je zkrátka užitečné. To neznačí, že by kniha občas nešla opravdu do hloubky a neukázala dosud snad i netušené – pro mne to byla třeba zmínka o racionalizačním pravidle de minimis, uplatnitelném i v náhradových vztazích. Pravda, otázka je, zda toto racionalizační pravidlo akceptují soudy, ale budiž, to nechme stranou. Nepopiratelnou hodnotu má jednoznačně má nejoblíbenější část C – tu považuji za pomyslné jádro knihy, které je pro čtenáře knihy potenciálně nejpřínosnější. Není znalostní, je schopnostní. Poskytuje možnost naučit se korektně uvažovat o nejvhodnějším nastavení případných následků. V podstatě je to L&E kapitola, snoubící schopnost uvažovat právní instituty ekonomicky racionálně. S jejím pochopením jde ruku v ruce schopnost kvalitního nastavení smluvních následků porušení.

Trochu slabší je zmíněná kapitola o náhradě škody. Ale to je patrně jen tím, že na trhu je mimořádně kvalitní komentář k dané části OZ a tomuto dílu kniha prostě nekonkuruje – to ale ostatně není ani její ambice. Nesouhlasit lze i s názory z jiných kapitol, jinde už jsou některé problémy překonány (zde uhodí člověka do očí nedávno překonaný nesmysl (ne autorův, judikaturní) s nemožností formulace smluvních fikcí). Ostatně kniha je již starší, judikatura i teorie se v lecčem posunula dál. Pojmuta však jako svého druhu iniciační text (vychází v druhé polovině roku 2015, tedy s pouhým rokem a půl účinnosti OZu), je zcela mimořádná. A ano, dnes autor plodí podstatně zajímavější texty, které patří mezi právnické lahůdky (dostaly se mi do ruky jeho texty k nemožnosti plnění a hardshipu do připravovaného komentáře a při tom jsem se ocitnul v právnickém nebi), to už je ale prostě vývoj, pro který nelze opovrhnout touto knihou. I zde platí – v tom čím je, je kniha skvělá. A toho si cením.