Právo, literatura a formování státoprávní identity první republiky přehled
Markéta Štěpáníková , Ondřej Glogar
Publikace z oboru Law and Literature rozvíjí tento obor a aplikuje jeho přístup na významná česká beletristická díla přelomu 19. a 20. století. Přínosně vstupuje i do aktuálních debat o právní (ústavní) identitě a imaginaci. Práce vychází z rozsáhlé zahraniční literatury z oboru Law and Literature, dále z české obecně historické, právněhistorické a kunsthistorické literatury a pracuje s množstvím primárních beletristických děl. Monografie je teoreticky ukotvena v Critical Legal Studies a v Law and Literature, jejichž poznatky a přístupy aplikuje na vhodně vybraná česká beletristická díla, a dospívá k zajímavým poznatkům a závěrům.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Právo, literatura a formování státoprávní identity první republiky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Právo, literatura a formování státoprávní identity první republiky v seznamech
v Přečtených | 1x |
v Knihotéce | 1x |
Radost jednou za čas narazit na opravdu hodnotnou právní publikaci (v tomhle státě), tím pak spíše v oboru, který je sále poněkud zanedbávaný a v němž když už něco vyjde, vypadá to kolikrát jako Právo v kontextu umění, filmu a literatury. Tedy bídně.
Toto je skutečně zajímavé čtení, které do českého právního a státoprávního kontextu přináší něco nového. Je to dokonalé? Není. Šmarja ne, původně jsem tomu ani nedal pět hvězd. Ale v poměru je to natolik výrazně kvalitnější, než je obvyklé, že si to tu stovku prostě zaslouží.
Autoři přináší pohled do historie (první, hermeneutická, perspektiva), na socio-právní fungování Rakouské monarchie a předně první republiky (druhá, sociologická, perspektiva) prostřednictvím literatury (třetí, Law and Literature, perspektiva) a kritické studie (čtvrtá, Critical Legal Theroy, perspektiva). Je to tedy publikace multidisciplinární v tom nejlepším smyslu. Není to jako publikace shora zmíněná, která obsahuje různé pohledy, ale nikdy organicky propojené. Tento odborný text opravdu dobře propojuje různé pohledy a nastavuje tak v našem prostředí vskutku ojedinělý pohled na právo.
Osobně jsem měl to štěstí, že jsem si na fakultě prošel výukou předmětu právo a umění v době, kdy Markéta Štepáníková na této publikaci pracovala. Mnohá probíraná témata jsem s ní tedy mohl diskutovat osobně, leckterá jsem s ní diskutoval nad rámec této publikace. Velice jsem se těšil na její vydání, teď jsem se k ní konečně dostal. Probírá mistrně prvky Law in Literature nejvýznamnějších literárních děl naší národovecké minulosti, počínaje (a to je vynikající!) Rukopisy, přes Mrštíky, Preissovou a Haška, k Čapkovi. U tohoto jednoduššího vztahu práva a literatury nezůstává. Nelze asi tvrdit, že by se kniha nějak zásadně dostávala na pole Law as Literature (ale teky trochu, právě kritickým pohledem), minimálně se sociologickým pohledem na vývoj práva dostává k normativní kritice naší kulturně-právní základny. A to je strašně užitečné.
Jak říkám, kniha není dokonalá a já si na to nebudu hrát. Zmínění probíraní autoři jsou skvělí, není to ale jistě úplný přehled nutný pro kompletní formování naší kultury. Člověk by asi čekal více obrozenecké literatury mimo okruh ženské otázky. Ta je pro náš vývoj důležitá a je pro nás do značné míry specifická, ale není jediná. Autoři ostatně připomínají, že jakkoliv byla ženská otázka s národní úzce spojena, národní téma mělo přednost. Nějací Nerudové by se prostě hodili. Ani pro jednotlivé spisovatele neudělali autoři maximum. Pro Čapka například chybí poměrně zásadní část – Hordubal, který nabízí neuvěřitelně silný pohled na právo a který je pro obsah této knihy velice významný (podle mě). Nejméně zajímavá se mi jeví kapitola třetí, téma přechodové. Hašek. Tedy pozor, Hašek mi ani tak nevadí (třebaže interpretace Švejka není úplná, vedle hlupáka a chytráka, chybí nám Švejk zloduch), vadí mi některé (asi ideologicky mi vzdálené, pravda) poznámky. Jednak (a to asi není významné), mi dost vadí zmínky o anarchistických buřičích, což o zmíněné skupince autorů vůbec nic nevypovídá a nemá smysl takové označení používat. Ale budiž. Co mi ale vysloveně vadilo, to je úvodní odstavec o tom, kterak je literatura produktem své doby a autora. To je jistě pravda a tento pohled splývání horizontů má jistě svou hodnotu (hermeneutická perspektiva), přeci je to pro mě nejméně zajímavá vlastnost literatury. Vadí mi tedy její zdůraznění. A jistě, kniha není dokonalá ani stylisticky. Výše jsem už naznačil, že poznatky pocházející, dejme tomu, z Čapka, nejsou konfrontovány s jinými autory, ať afirmačně, či negačně. Ostatně mají autoři asi pravdu, že je Čapek svým způsobem nejlepším reprezentantem prvorepublikového pohledu na právo a stát, umělecky nejsilnější nicméně jistě byla naše avantgarda a její pohled je přitom dosti odlišný a v knize mi chybí.
I při těchto výhradách je kniha prostě vynikající. Čte se dobře, svižně, přináší čtenáři zajímavý pohled na a) literaturu našich dějin, b) právo, c) stát. V našem prostředí je zkrátka zcela raritní a dovedu si představit, jak nesnadné muselo být dovést tento projekt do stavu, v jakém je. Není to stav naprosté perfekce. Tím není ale méně brilantní pro naše prostředí.