Pražské tajemství přehled

Géza Včelička (p)

89 %

19 hodnocení

https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/271133/bmid_prazske-tajemstvi-9Ke-271133.jpg 4 19 19

Vytvořit vlastní seznam

Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Historky a fota staropražské čtvrti Na Františku a okolí. Dílo naplněné láskou ke staré Praze a jejímu lidu, kniha spojující formu kulturně historické reportáže s lyrickými vzpomínkami na zážitky vlastního autorova dětství, prožitého v prvních letech našeho století v chudobné pražské čtvrti Na Františku. Včeličkova kniha je něco jako stará fotografie. Jejím vlastním tématem je nostalgie zaniklých míst, na něž se rozpomíná v příbězích z dětství, v popisech uliček, které byly zbořeny v různých dobách, ať už v době proslulé pražské asanace na přelomu 19. a 20. století, či později, v době druhé světové války. Ocitneme se na místech s pozoruhodnými názvy charakterizující křivolakost zákoutí jako Myší díra, před domy s ponurými názvy jako U černé ruky, u vltavského břehu, na němž ještě nebylo vybudováno nábřeží, jak je známe dnes, který ale v té době ještě spojoval s druhým břehem Vltavy řetězový most Františka Josefa I.. Představu dokreslují reprodukce dochovaných fotografií, které podtrhují dokumentární charakter knihy, zatímco onen poetický rozměr může pokračovat v našem snění o dávných časech. ... celý text

Literatura naučná Biografie a memoáry Historie

Vydáno: 1955 , Československý spisovatel
více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pražské tajemství. Přihlašte se a napište ho.

Nové komentáře (7)

04.06.2024 5 z 5

palka452

Dávno zašle časy

17.11.2023 5 z 5

lynxir

Netuším, který čert to posedl pána Antonína Eduarda, že si pro své novinářské a spisovatelské choutky zvolil tento svérázný pseudonym, ale tramp, skaut, spoluzakladatel Sdružení zálesáků a šéfredaktor časopisu Tramp nemohl být tak zpozdilým, ač by se to u redaktora komunistických listů Rudý večerník a Rudý pondělník možná očekávalo, aby se jeho romantická duše, po dvacet let valchována, cepována a hnětena prostředím natolik svérázným, téměř odstrašujícím a přitom tak nebetyčně přitažlivým, nakonec neprojevila tím nejlepším a nejumělečtějším způsobem, tedy sepsáním a vydáním tohoto souboru lyrických reportáží z dávno zmizelé čtvrti pražské chudiny Na Františku, kterou lze podle mne považovat vskutku za výjimečné dílo, velmi osobité vyprávění o dávné i nedávné historii, svérázných obyvatelích, dílo, které je psáno skvostnou češtinou v duchu těch nejlepších Čapkových, Pavlových či Poláčkových článků a povídek, a které opravdu stojí za přečtení, klidně i opakované. A navíc: podle mne jde zde jednoznačně o původní inspiraci a námět Foglarem utajovaných Stínadel, bohužel dávno již zmizelých v propadlišti dějin. Snad jen ten přístavek v podobě poslední kapitoly připsané pro třetí vydání knihy (1955) je lépe ani nečíst. A doslov kovaného marxistického kritika Jiřího Hájka je už pak naprostá tragédie.