Pražský hřbitov přehled
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151488/bmid_prazsky-hrbitov-BlB-151488.jpg
4
688
688
V románu-labyrintu proslulého autora se příběh s detektivní zápletkou prolíná s literaturou faktu. Ve svém bytě v nevábné pařížské čtvrti se v březnu 1897 probouzí starší muž a snaží se rozpomenout, kdo vlastně je. Metodou doktora Freuda, se kterým párkrát pojedl, si začíná vybavovat vlastní minulost italského a později francouzského policejního konfidenta, autora fiktivního konspiračního plánu, který pak v rukou jiných začal žít vlastním životem. Téměř všechny postavy (např. Alexandre Dumas) jsou historické, neméně skutečný je i hrdinou sepsaný pamflet.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2012
,
Argo
Originální název:
Il Cimitero Di Praga, 2010
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pražský hřbitov. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (130)
Ecově Jménu růže jsem dal před časem plný počet hvězd, a tak jsem teď s chutí sáhnul po Pražském hřbitově. Jenomže to jsem si pěkně dupnul na nohu.
Nesmírně zajímavé téma (!!!), které – být zpracováno „klasickým“ způsobem – mohlo poskytnout látku ke strhujícímu historickému románu...! Jenže takto, zabalené do balastu akademické intelektuálštiny a zjevně určené jen hrstce vyvolených vzdělanců, vyšumí jeho naléhavost (z pohledu mnoha čtenářů, včetně mě) do vzduchoprázdna a na úrodnou půdu dopadne jen malá část zrna.
Škoda, škoda, škoda!
Autor zvysoka kašle na lid plebejský, který disponuje jen průměrným historickým rozhledem a je mu jedno, že chudák čtenář často ani neví, která bije. Co budu komu něco vysvětlovat? Tohle je čtení jenom pro chytrý a vy, kdo nestíháte, marš zpátky k žánrové literatuře!
Zpočátku jsem víc seděl u Wikipedie než u knihy, ale seznal jsem, že takhle číst román je úplná blbost. Narazil jsem v knížce na řadu zajímavých momentů, témat a pasáží, ale tyhle plamínky mi vždycky hned spláchla autorova neempatická intelektuální arogance. Umění JAK NEVYCHÁZET VSTŘÍC ČTENÁŘI zde Umberto Eco předvádí s nečekanou bravurou.
(Občas vyčítám Ludmile Vaňkové, že se se čtenáři svých historických románů moc nemaže a že je hází, chudáky neplavce, do rozbouřených vod autorčiných záviděníhodných encyklopedických znalostí bez záchranných vest, ale ve srovnání s Umbertem Ecem jsou příběhy paní Vaňkové učebnicovým příkladem polopatismu.)
Každopádně závidím všem, kteří Pražský hřbitov zvládli vstřebat bez zahanbujícího pocitu mentální nedostatečnosti a kteří navíc dokázali akceptovat i autorův nečtivý a únavný (snobský?) styl psaní.
Nicméně nikdy neříkej nikdy, možná to ještě s tím Foucaultovým kyvadlem zkusím…
Pražský hřbitov je kniha, která mě zavedla do temného zákulisí 19. století, kde se politika, konspirace a předsudky míchají v jeden neuvěřitelný koktejl. Ačkoliv hlavní postava Simonini je člověk, kterého byste v reálném životě radši nepotkali, Eco ho napsal tak, že vás fascinovaně přiměje sledovat každý jeho krok. Je to cynik, manipulátor a člověk, který by klidně prodal vlastní babičku, kdyby na tom něco vydělal.
Co mě na knize bavilo, bylo to neustálé napětí mezi realitou a fikcí. Eco totiž míchá skutečné historické události s fikcí tak mistrně, že občas nevíte, co si vymyslel a co se opravdu stalo. A když do toho přidá ještě satiru a ironii, máte pocit, že čtete jakousi zvrácenou verzi dějin, která vám ale až děsivě připomíná to, co se děje i dnes.
Hlavní téma knihy – jak se zrodí konspirační teorie a jak snadno mohou být zneužity – je až mrazivě aktuální. A i když je to příběh o 19. století, pořád vás nutí přemýšlet o tom, jak moc lidé věří tomu, co slyší nebo čtou, aniž by si ověřili fakta.
Kniha není lehké čtení, to přiznávám. Eco se s vámi nepáře, historických detailů je spousta a člověk občas musí zastavit a zapátrat, o čem to vlastně mluví. Pražský hřbitov je ale rozhodně kniha, která stojí za přečtení. A navíc – kdo by odolal té temné, lehce dekadentní atmosféře plné tajemství?
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2011 -
Kniha roku Lidových novin
Kniha Pražský hřbitov v seznamech
| v Právě čtených | 41x |
| v Přečtených | 986x |
| ve Čtenářské výzvě | 60x |
| v Doporučených | 41x |
| v Mé knihovně | 514x |
| v Chystám se číst | 385x |
| v Chci si koupit | 54x |
| v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
detektivní a krimi romány 19. století italská literatura fiktivní korespondence fiktivní knihy Sigmund Freud, 1856-1939 mystifikaceAutorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
(SPOILER) "Jak to říká filozof? Nenávidím, tedy jsem."
Pozoruhodný historický román z pera italskeho autora Umberta Eca se odehrává ve druhé polovině 19. století v Turíně a Paříži. Román se okrajově dotýká událostí jako jsou Garibaldiho tažení, období Komuny nebo prusko-francouzske války. Výrazným motivem románu jsou antisemitismus, zednářstvi, jezuité, satanisté a další podivná "tatrmanství". Jak praví autor, jedinou smyšlenou osobou je hlavní protagonista příběhu, kterého Eco vykreslil jako záštiplného, zaslepeného, chamtivého a bezcharakterního člověka, který si s sebou nese rodinnou nenávist vůči židům, a kterému není zatěžko někoho zradit či odstranit. Celoživotním dílem hlavního hrdiny je falzifikát Protokoly sionských mudrců. Eco zde poukazuje na původ a motiv dokumentu, který měl mimořádný pozdější význam a zároveň demonstruje, že lidé věří tomu, čemu věřit chtějí.
Na románu oceňuji Ecovi hluboké historické znalosti, propojení nejrůznějších témat a bravurní velmi vtipný úvod příběhu, ze kterého pocházejí tyto citace: "Jak to říká filozof? Nenávidím, tedy jsem" a "Pokořila mě dcera sionská, .. a tak začala má válka s dcerami Evinými."