Přežili jsme v Pacifiku přehled

09.09.2024

Príbeh som si prečítala druhýkrát s väčším časovým odstupom a tentokrát som vnímala aj rovinu viery človeka a ako ovplyvňuje prežívanie tej istej situácie. Tak mi vyvstalo množstvo otázok.
Celých 37 dní sa títo ľudia snažili 1. šetriť s pitnou vodou a 2. nahonobiť si zásoby sušeného mäsa. Keby boli viacerí (alebo aspoň hlava rodiny) veriaci, možno by racionálne počínanie malo určité zdravšie hranice alebo by aspoň bolo viac pohodové. Príklad: Ku koncu, keď už mali skúsenosť, že sušené mäso má skon sa vo vlhkom počasí kaziť, by neboli lovili každú väčšiu korytnačku (z odstupu čitateľa sa mi to zdá silne koristnícke a vystupuje mi tu paralela s koristníckym fungovaním kapitalistickej západnej civilizácie).
Keby viac verili, že ich nejaký boh nenechá úplne vyhladovať, radšej by zjedli viac uloveného mäsa a získali by silu aj na plánované veslovanie už dopredu.
Chýbalo mi tu nejaké také "však už máme loďku aj tak plnú, načo zabíjať ďalšiu korytnačku?"
Inak veľký obdiv, najmä že sa všetci viac-menej prispôsobili diktátu "šéfa" a npozabíjali sa navzájom.

09.01.2023

(SPOILER) Trochu nezodpovědný způsob, jak si s rodinou užít dobrodrůžo :). Autor, i když se zkušenostmi s mořeplavbou, se vydá s rodinou na moře. Tam na ně zaútočí kosatky dravé - potvory protivné (ukáže se, že se chtěly pářit) a poškodí jim loď, která se potopí.

Šestičlenná skupina, z nichž pět je z jedné rodiny a šestý - chudák - kámoš jednoho ze synů, se jen tak tak dostanou do člunu. Stihnou s sebou pobrat nějaké zásoby a pak na moři tráví přes měsíc v čekání na záchranu, či možnost přistání, případně zázrak.

Jsou nuceni lovit rybky všeho druhu (létající jim sem tam hupsnou do loďky samy), vytáhnou i želvy a menšího žraločka. Popis porcování, pití krve, zpracovávání tuku a masa, případné hnití masa nespotřebovaného, je laskominou pro každého labužníka a hladovce. Ale lepší asi syrovou rybku, než pak lýtko kamaráda, žejo :).

Otec rodiny naštěstí neplaší a jedná racionálně, děti nehysterčí a žena, ač nábožensky založena a s potřebou se k moci vyšší neustále obracet, není tak protivná, jak mi lidé v takových situacích s podobnou představou bývají (vis. situace "bože pomoc!" Sedí a umřou). Tak tady se tohle naštěstí neděje.

V knize, "Trosečníkem z vlastní vůle," kterou jsem četla před touto, a jejíž děj se odehrává cca o dvacet let dříve, se autor snaží dokázat, že přežít na moři se dá i při pití slané vody. Ne nijak moc, ale trochu jo, cca pět dní krát litr a dost. Pak nějakou dobu dešťovku a pak to zase můžete říznout slanou. Autor to dodržoval.
Dobrodruh z Pacifiku však toto tvrzení vyvrací, stejně jako odborná veřejnost, i jeho žena - lékařka.

Došla jsem k závěru, že asi dost záleží na okolnostech, protože starší dobrodruh slanou a sladkou kombinoval a pokud nekecal, i společník to pil a nic se jim nestalo.
Zároveň ale vím, jak je slaná voda hnusná a nedokážu si představit, že bych jí vypila litr a pomohla si od žízně...
Doufám, že nikdy nebudu mít možnost to vyzkoušet.