Přežít: Zůstaňte mladí a zdraví co nejdéle přehled

24.10.2024

Opravdu cenná a velice užitečná vzdělávací kniha o životním stylu a stárnutí ve zdraví a vitalitě, která se ale nečte lehce. Ne, že by nebyla čtivá (je velmi pěkně napsaná, ve svém žánru patří rozhodně k těm lepším!), ale nejdřív v lecsčem s autorem nesouhlasíte... pak si stěžujete, že nedává praktické rady. Pak, že je to těžké. Pak vás trochu děsí, že nevíte svou VO2Max kapacitu plic, pak že je drahé to zjistit, stejně jako je složité zjistit o svém zdravotním stavu i ty další údaje. Pak vás trochu zdeptá, že jste měli začít tak před deseti, dvaceti, někdo i třiceti lety. Troufnu si ale říct, že si nakonec z knihy rozhodně něco důležitého odnesete. Za mne to bylo například pochopení, proč jedni moji prarodiče byli velmi vitální (dědeček stále žije a má 98 let) a druzí nikoliv. Kniha mne donutila přemýšlet nad dřinou v našich životech, nad pohybem, nad správným (!) pohybem, nad prevencí. Zaujal mne koncept centariánského desetiboje. Koupila jsem si malé činky a začala reálně dělat farmářskou chůzi, víc řeším rovnováhu a balanční cvičení, přemýšlím i nad tím pitomým ruckingem (taková pitomost, chůze se zátěžovým batohem... a stejně mi to hrozně hlodá v hlavě). Považte, že jsem si dokonce koupila tu stejnou knihu nejen jako ebook do čtečky, ale rovnou i jako audioknihu, abych si ji znovu mohla poslouchat třeba při skládání a vození dřeva. Považuji knihu za jednu z nejužitečnějších o tématu zdraví ve stáří a včasné prevenci a rozhodně se k ní budu často vracet a postupně zavádět tipy, které tam jsou a přemýšlet o všem, co se mi snažil autor sdělit.

18.10.2024

Jako u mnoha jiných amerických autorů pojal i Attia knihu tak trochu jako svoji autobiografii. Dozvíme se tak hodně o jeho mládí, studiu, práci, manželství atd. Je to pro takový typ knihy potřeba? Nemyslím si. Na druhou stranu uznávám, že na rozdíl od jiných autorů píše Peter Attia nejen o svých úspěších, ale i pádech a problémech ve vztahu ke zdraví. To je mi docela sympatické. Přežít patří v rámci podobných knih k tomu lepšímu, i když se mi zdá, že kdybych chtěl cvičit jak autor navrhuje a k tomu měl zájem stíhat ostatní věci patřící k životu, tak by musel mít můj den nejméně 30 hodin. Tak či onak, pozorný čtenář si může odnést z knihy zajímavé postřehy, které povedou k zlepšení jeho zdraví. Dal bych však všem potencionálním čtenářům jednu radu. Začněte knihu číst poslední kapitolou. Pokud nedokážete naplnit to, co se zde píše, všechny ostatní kapitoly budou k ničemu.