Příběhy dona Quijota přehled

22.02.2025

Je třeba poděkovat panu Johnovi, že převyprávěl a zjednodušil to košaté a dneska v podstatě neučitelné Cervantesovo dílo.
Je to vlastně série historek, postavených na hlavním principu - pošetilý, ostatními považovaný za bláznivého, muž se rozhodne zachraňovat tradici, čest a starý řád v podobě chrabrého rytířství. K němu patří samozřejmě ochrana dam, ale také boj se všemi, kdo by jejich čest chtěli ničit. A protože se to už nenosí, doba se změnila, je to nejen pošetilé, ale v podstatě nemístné. A celý komediální nápad knihy spočívá v tom, že většina lidí, které Don Quichote potká, přistoupí na jeho "hru" (kterou však on myslí smrtelně vážně), a jednají s ním jako s rytířem. Ale ve skutečnosti si z něj jen dělají legraci pro vlastní potěšení.
No - mám s tím drobátko problém, podobný jako se Švejkem. Ten literární typus je na začátek 17. století zajímavý, ale není zřejmé, jestli to a) on tak opravdu myslí, b) jestli to sám vlastně hraje a nebo c) je blázen. Tady alespoň jde o ideály, o chrabrost, mužství, oddanost a čest, což jsou hodnoty. (To u Švejka je to horší, to je patrně blbství a nebo vychcanost, a snaha se hodnotám vyhnout, s čímž se nedokážu ztotožnit, natož abych to vztáhl na "švejkovství" a "češství".) Ale ten svět, který se on snaží udržet a chránit, už tehdy neexistuje. Natož nyní. Nevím tedy, jestli to ještě dne může v někom rezonovat. Tak zůstává jen tzv. klasické dílo, slupka humoru a lítosti, je to vlastně tragikomická figura, "rytíř smutné postavy".
A nemyslím, že bych musel historek, které jsou všechny na jedno kopyto, číst tolik. Proto se vracím zpátky k panu Johnovi - díky, že Cervantese zestručnil a zpřístupnil. Ale k mým oblíbeným knihám to bohužel patřit nebude.

15.07.2024

Četla jsem v dětství, přiznám se, že už si to moc nepamatuji