Přítelkyně z domu smutku přehled
Eva Kantůrková
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/190942/pritelkyne-z-domu-smutku-190942.jpg
4
628
628
Přítelkyně z domu smutku nazývá sama autorka románem-pravdou. „Inspirací“ jí byl pobyt v ruzyňské věznici, ale neopírá vyprávění o vlastní příběh, na přesně a nelítostivě vylíčeném pozadí vězeňského prostředí kreslí jeden za druhým portréty žen, s nimiž se octla ve výbušném a těsném prostředí cely. Vězeňkyně mají společnou touhu, a to touhu po svobodě v prostředí působící krutě a negativně. Z některých se zde stávají egoisté, jiní i v psychicky náročném prostředí dokážou myslet na druhé a snaží se ostatním zpříjemnit pobyt.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Přítelkyně z domu smutku. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (132)
Knížka o kriminálnicích, to jako vážně? Nesnášela jsem jednu vedle druhé. No, on Havel pak všechny, kteří takhle "nespravedlivě trpěli" pustil. Pamatuje si ještě někdo, co to způsobilo? Zloděj je zloděj za jakéhokoli režimu.
Jedna hvězda za přednes paní Štěpánkové.
Vyhrazuji si už právo knihy nedočítat než povinnost protrpět je do konce. Z očekávání intelektuálního zápasu o člověčí identitu se totiž klube jen slepičárna plná drbů o osudech jiných, které načas zkejsly za zdí. 55/24
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Přítelkyně z domu smutku v seznamech
| v Právě čtených | 6x |
| v Přečtených | 933x |
| ve Čtenářské výzvě | 324x |
| v Doporučených | 45x |
| v Mé knihovně | 234x |
| v Chystám se číst | 259x |
| v Chci si koupit | 23x |
| v dalších seznamech | 10x |
Štítky knihy
zfilmováno vězení, věznice 80. léta 20. století ženské věznice komunistický režim oběti komunismu Ruzyně (Praha) české rományAutorovy další knížky
| 1990 |  Přítelkyně z domu smutku |
| 1967 |  Smuteční slavnost |
| 1991 | Jan Hus |
| 1990 |  Pozůstalost pana Ábela |
| 2013 | Tajemství sametu |
Kantůrková píše o ženách, s nimiž se setkala v kriminále. Je to lidský popis těch, kteří se ocitli na šikmé ploše. Není tu ani slovo o tom, že "nespravedlivě trpěli", jak píše v komentáři přede mnou Lasička. Naopak je to lidský popis žen, popis neodsuzující (vždyť již byly odsouzeny soudem), co nejobjektivnější charakteristika žen divokých, rezignovaných, potměšilých... pro něž ovšem neplatí "to se tak někdo má, sedět v chládku."(str. 8)
A otevřené pozorování a poznávání spoluvězeňkyň a jejich činů a chování vede k zajímavým úvahám obecnějšího charakteru.
Např.: "Nedospělost, je zvláštní druh sebevědomí; a tyto sebevědomé oběti okolností mají tuhý kořínek, protože si k sobě dovedou najít lidi, kteří nesou zodpovědnost za ně." (str. 128).
Nebo: "Podstatné se odehrává v nepodstatném, podstatné je neseno nepodstatným a veliké věci jsou založeny na opovrženíhodných nicotnostech, jako je každodenní starost a běh života, a člověk ani nemusí znát pojmenování dobra, aby dobrým byl,... (str. 168)
Kniha obdivuhodná, zejména tím, jak autorka - žena vzdělaná a eticky na výši je schopna bez předsudků přijímat ty, s nimiž je nucena žit v jedné cele.