Procitnutí do živé země přehled

03.05.2018

Hlubinného ekologa Davida Abrama mám jako autora velmi ráda, zprostředkoval mi zcela nový náhled na krajinu, živly, rostliny, zvířata i vlastní smysly. Jeho postoje jsou mi velmi blízké a inklinovala jsem k nim ještě před tím, než jsem se o hlubinné ekologii vůbec dozvěděla. Je pro mě osobně zásadní autoritou na mé životní cestě. On sám o svém způsobu vidění světa v knize píše:
„Snažím se ubírat zvláštní cestou mezi spirituálním idealismem vyznavačů New Age, kteří se často zříkají smyslového světa a mluví o primátu ducha nebo mysli, a distancovaným objektivismem hlavního proudu současné vědy, jenž podobně izoluje naše vědomí od smyslového světa tím, že popisuje přírodu jako determinovaný soubor objektů. Chci si uchovat víru v pozemský svět, který nezažívám jen jako hromadu objektů. Je stejně tak polem živým subjektů.
Je to upamatování na to, co jsme. Nikdy nezapomenout, že je to tělesná fotma, jazyk, chvějící se právě teď mezi mými zuby, jenž mi umožňuje dostat se do kontaktu se stromy a žábami i nebem nad hlavou. Je to tělo, se svým nervovým systémem a smysly, které nás přivádí do kontaktu se všemi ostatními bytostmi a umožňuje nám je pociťovat a zakoušet.
Jestliže si uvědomíme, že to, co nazýváme naší myslí, je projevem či aspektem těla, a uvědomíme-li si, že naše tělo je spojené s fyzickým světem kolem nás, pak jak může naše zkušenost nebýt spojená s fyzickým světem. A když my zakoušíme niternost, potom jistě i fyzický svět, v němž žijeme, musí stejně tak mít nějaký druh vnitřního vědomí.
Zakoušení, pociťování a vnímavost se nachází v každém kousku okolního světa. Nejde o to nechat rozplynout všechny odlišnosti v jakési nevýrazné jednotě, ale probudit se do nesmírné rozmanitosti zkušeností. Existuje tolik rozličných forem zkušenosti, cítění a vnímání.