Proměny parlamentní kultury přehled
Jan Wintr
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489111/bmid_promeny-parlamentni-kultury-lJ7-489111.jpg
5
2
2
Kniha kriticky hodnotí fungování české Poslanecké sněmovny v letech 2010–2021, zejména pak chaotický pořad schůze, nemožnost opozice nastolovat svá témata, náchylnost k obstrukcím, nepružnost legislativního procesu a celkovou neefektivitu parlamentní práce. Na základě studia jednacích řádů a praxe fungování německého a rakouského parlamentu, jakož i obecnějších teoretických poznatků o parlamentech autor doporučuje provést re-formu jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Navrhovaná reforma by měla posílit efektivitu sněmovního jednání a odolnost vůči obstrukcím a zároveň lépe umožnit opozici na-stolovat její témata a přispět k atraktivnější podobě parlamentní debaty. Kniha zohledňuje také fungování parlamentů za pandemie Covid-19, rozhodování soudů o parlamentních otázkách a některé aspekty práce českého Senátu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Proměny parlamentní kultury. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Kdyby tato kniha nebyla realitou všedních dní naší politické scény, tak by se člověk i od srdce zasmál a autorovi zatleskal. Ano, potlesk autorovi patří (a to velký), ale ten smích čtenáři ztuhne na rtech, když ví, že to co je tam popsáno je smutným divadlem, v němž hrají "herci" co o nás rozhodují.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Proměny parlamentní kultury v seznamech
| v Přečtených | 2x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 2x |
| v Chystám se číst | 3x |
| v Chci si koupit | 4x |
Mutatis mutandis platí zde samozřejmě totéž, jako o prvém dílu této knihy, Česká parlamentní kultura. Nadále zjevně platí, že knihu nelze hodnotit jako kdovíjak složité odborné dílo právnické. Je to spíše legalizující pohled na politiku české republiky v proměnách, kterých se jí dostalo v jejím šestém až osmém volebním období. Snad jedna kritická poznámka, která mne právě v tomto smyslu napadla. Autor měl počkat ještě tři roky. Měl si počkat na první opoziční období hnutí ANO, kterému se podařilo za mohutné (až osmihodinové!) pomoci Tomio Okamury zablokovat náš legislativní sbor v míře, která byla ještě v osmém období nepředstavitelná, Volný, ne-Volný.
Kniha nabízí opravdu totéž, jako prvý díl. Snad závěrem specificky navrhuje nikoliv pouze apelaci na zlepšení personální kultury, dává dokonce přímé návody na změnu jednacího řádu, s nimiž je nezbytné souhlasit. K smutku čtenářovu Wintr znovu nabízí kontrastní pohled do zahraničí. Ukazuje například praktiky AfD, které se zdají v prostředí Bundestagu katastrofou, u nás by byly denní rutinou. Ukazuje, a to je nejsmutnější, některé příklady „kauz“ porušení dobrých mravů jednání z anglického parlamentu pod tehdejším vedením speakera House of Commons Johna Bercowa, schopného vyloučit z jednání osobu, která jiného člena orgánu označila za lháře. A to Bercow patří jednoznačně k liberálnějším speakerům historie. Jednoduše – Jan Wintr si z nás zase utahuje. Třebaže s menším nadhledem, než dříve, problémy našeho sboru zákonodárců už totiž rozhodně nejsou vtipné.
Posledně, Wintr ukazuje našemu státu, jak si přivydělat nějaké kačky. Čtení stenozáznamů naší sněmovny je tak zábavné, že by se to dalo tisknout a prodávat...