Prométheus přehled

Již dvakrát jsem četl o víc jak dva tisíce let staršího Odpoutaného Prométhea od Shelleyho. Jedná se o poměrně zajímavé drama, základní prvek titanismu, moderní, takřka osvícenské, uchopení klasického příběhu... který jsem znal z ústní tradice, nečetl jsem jej ovšem. Proto, když jsem se rozhodl doplnit si něco z řecké klasiky a stát se tak konečně člověkem vzdělaným, jako po prvním jsem sáhl po Prométheovi od nejstaršího z klasiků (patrně také nejnudnějšího), Aischyla.

A je to opravdu zajímavé čtení. Vždy se mi zdálo samozřejmé, že my dnes řecké bohy chápeme jako marnivé parchanty, kteří mají despotické sklony a jsou inherentně lidští, tedy nebožští – vlastně něco jako kdyby malé dítě co od malička trhá mouchám nožičky dostalo k ruce atomovku, asi takoví ti bohové jsou. Vždycky mne ale zas a zas překvapí, že přesně takto je vnímali i řečtí klasikové, tedy patrně i řecká společnost. Podívejte se na Illias a Odysseu, tam je Zeus zkrátka despotický lump, kterého neskutečně sere vlastní rodina. A podívejte se sem. Vyjádření Aischyla o Diovi krom kterého "nikdo není svoboden" se nijak neliší od Shelleyho pohledu. Což je, upřímně, dost tragické samo o sobě.

K prohlášením typu "neb dokud ho v zápase nesvrhne s mocného trůnu jiný", to muselo Shelleyho dost provokovat, což? Ale vážně, tento prorocký duch, který se táhne celou hrou je hrozně fascinující. Proroctví, jak už to u těch řeckých bývá, se naplnilo. Počátkem 19. století byl Zeus svržen. V jeho těle však i každý jiný bůh, či podobné nadpozemno. Ano, lze Odpoutaného Prométhea opravdu chápat takto osvícensky, síly nadlidské byly svrženy. Zeus už dále lidstvo tyranizovat nemůže, byl svržen, jak předpověděl Aischylos a Prométheus. Historie je nádherná.

Co povědět ke hře samé? Je kratičká, dodržuje jednotu místa, čili je nám vše krom Prométhea trpícího na Kavkaze prezentováno pouze prostřednictvím Prométheova vyprávění, prorokování. Zde samozřejmě narážím hlavně na trpící Ió. Je to drama jednoduché, dost přímé. Jsem rád, že jsem si ho přečetl a ústně tradovaného Prométhea jsem pro sebe proměnil v cosi hmatatelnějšího, navíc mi to umožnilo nový pohled na Odpoutaného Prométhea, ale vracet se k tomu nebudu. A doufám, že další dramata, která mám na seznamu, budou trošinku dramatičtější.