Promluvy o lásce přehled
Charles Journet
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324919/bmid_promluvy-o-lasce-kBd-324919.jpeg
5
2
2
Téma lásky (teologální ctnosti lásky, caritas) se dá uchopit různými způsoby a kardinál Journet si ve svých Promluvách zvolil přístup nejobtížnější, teologický, vydal se ve stopách pojednání Tomáše Akvinského v Teologické sumě. Promlouvá o lásce z naukového hlediska, které doplňuje příklady, přiléhavými obrazy a svědectvím svatých. Čtenář v Promluvách o lásce poznává svou niternou a neopakovatelnou zkušenost, kterou však může díky pedagogickému talentu kard. Journeta roztřídit, uspořádat a zařadit na správné místo v naukovém systému. Tím se osobní zkušenosti lásky dostává jakéhosi řádu a potvrzení, že je v souhlasu s Duchem, který učí církev a vede k samotné Lásce. Kniha zároveň slouží jako výklad ke svazku Teologické sumy II-II, ot. 23-33 (O lásce a milosrdenství v Teologické sumě), který vydalo nakladatelství Krystal OP v roce 2016.... celý text
Duchovní literatura Náboženství Literatura naučná
Vydáno: 2016 , Krystal OPOriginální název:
Entretiens sur la charité, 1999
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Promluvy o lásce. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Promluvy o lásce v seznamech
| v Přečtených | 2x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 4x |
| v Chystám se číst | 1x |
Autorovy další knížky
| 1998 |  Zlo |
| 2003 | Jako ohnivý šíp |
| 2009 | Vedeni Duchem svatým |
| 2007 | Promluvy o Marii |
| 2009 | Promluvy o Duchu svatém |
„Je-li moje láska k Bohu silná, jestliže ho miluji horoucně a bláznivě, mohu pak milovat ještě jiné věci než jeho? Nebylo by nejlepší zůstávat v něm? 'Můj Bože, chci milovat jedině tebe, nikoho jiného!' Zdánlivě je v tom něco velice ušlechtilého, ale ve skutečnosti je to pobloudilé. Pokud miluji Boha, musím ho milovat takového, jaký je, ne takového, jakého si ho přeji mít. A protože on miluje všechno své stvoření, není možné, abych jej miloval a přitom nemiloval to, co miluje on.“
Čtu otce Journeta rád pro jeho schopnost podávat složitá témata jazykem, který je nejen srozumitelný, ale i v dobrém smyslu slova podmanivý. Chci říct, že ho čtu nejen proto, abych se něco dozvěděl, ale také proto, abych se potěšil a povzbudil.
Promluvy o lásce by se zdály být úplně ideálním materiálem pro tento typ „dvojí“ četby, protože láska je přece téma jak bytostně poetické a duchovní, tak teologické. No, bylo tomu tak i nebylo. Vzhledem k tomu, že výchozími body těchto promluv byly otázky a odpovědi Tomáše Akvinského, bylo zde těžiště tentokrát trochu víc posunuto směrem k systematické teologii. Ale snesitelně. :-) (Přesto je to trochu legrační paradox, byť možná jen zdánlivě: v nedávno čtené knize stejného autora věnující se posledním věcem člověka bylo víc rozněcujících pasáží než v této :-)
Vnímat texty Tomáše Akvinského pro mě není snadné, proto jsem uvítal vysvětlující a shrnující podání otce Journeta a byl za ně vděčný. Mohu to porovnat: někdy před dvěma lety jsem měl na stole knihu, ve které o lásce mluvil sv. Tomáš svými vlastními slovy z Teologické sumy a tohle je pro mě zkrátka schůdnější cesta k pochopení Tomášova vysoce strukturovaného myšlení. Navíc s rozšířením o myšlenky jiných, o vlastní úvahy, o přesah do životů křesťanů dnes.
Líbilo se mi, že kniha kladla důraz nejen na lásku jako dar druhým a žití pro druhé (v křesťanské knize o lásce by cokoli jiného bylo překvapením), ale nezbytnost propojení lásky k Bohu, k lidem, k sobě i ke všemu stvořenému do jednoho. Když se naruší jeden z těchto aspektů, je narušeno vše!
Jsme prostě propojeni. Stejně jako nebudeme spaseni sami, nemůžeme ani milovat sami. Není to náš soukromý projekt, ani to není uzavřená věc mezi mnou a Stvořitelem. Komunitní rozměr lásky je velmi důležitý, byť to vzhledem k tomu, jak je láska kulturně-společensky vnímána (jako vztah dvou a právě dvou) může znít na první pohled divně. Ale i Kateřina Sienská nám připomíná, že „Chceš-li růst v lásce, jedinou správnou cestou je modlit se, aby v lásce rostli tvoji bližní“.
Základem lásky křesťana je samozřejmě vztah k Bohu. Přerušení vztahu k Bohu znamená redukci lidské schopnosti být dobrem a darem druhým – pak už nešíříme dobro a světlo, ale jen nějakou vlastní, nutně deformovanou, představu o dobru a světlu. Není to žádná novinka (neměla by být :-), ale je dobré si to připomínat.
„Církev má srdce, a to srdce je láska. Bez lásky by se misionáři nevydali na cesty, kazatelé by nepromluvili a nic v církvi by se neuskutečnilo bez jejího hnutí."
(sv. Terezie z Lisieux)