Prótagoras přehled
Platón

V úvodu tohoto dialogu se setkáváme s Hippokratem, který žádá Sókrata, aby se za něj přimluvil u Prótágora. Hippokratés se chce u tohoto slavného sofisty učit. Hippokratés totiž ví, že sofista umí udělat člověka dovedným řečníkem. Slyší od Sókrata výstražná slova, jak je nebezpečné kupovat od sofistů nauky, o kterých není jisto, zda-li budou prospěšné či škodlivé. Nato přichází Sókratés s Hippokratem za Protágorou, kde hlavním tématem dialogu je, zda-li jde učit zdatnosti... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Prótagoras. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)


Tady byl Sokrates casto napresdrzku s tim svym brblanim, falesnou skromnosti a hlavne slovickarenim, ktere ale nejspis v originale nebude tak markantni, cestina ma precejen v mnoha ohledech mensi rozlisovaci schopnost, a napr u ustredni zdatnosti to je patrne.
Sokratovy nesmirne ukecany vytky, ze je Protagoras moc ukecanej, jsou vtipny, obzvlast kdyz jsou z obou stran lemovany sokratovejma sahodlouhejma monologama. Ono to vubec pusobi, jakoby si tu Platon svyho hlavniho hrdinu teprve hledal


Prótagors měl pravdu, Sokrates se moc chytal slovíček a stáhl tak Prótagora spolu ke dnu. Zdatnosti se dá učit.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Prótagoras v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 92x |
v Doporučených | 1x |
v Mé knihovně | 31x |
v Chystám se číst | 14x |
v Chci si koupit | 4x |
v dalších seznamech | 2x |
Autorovy další knížky
1993 | ![]() |
1979 | ![]() |
1993 | ![]() |
1910 | ![]() |
2008 | ![]() |
Platón odkrývá v předmětném dialogu karty a vyjevuje svou podvratnost. Zbavuje se zdánlivých dílčích složek zdatnosti, totiž spravedlnosti, zbožnosti, rozumnosti, moudrosti a zmužilosti, jako slovního harampádí, s nímž si mohou bezduší odborníci na synonyma leda tak krátit dlouhé zimní večery. Jazyk přestává být kvůli své zmatečné mnohoznačnosti docela nástrojem k dosažení pravdivého poznání (jako by to snad mělo být jeho funkcí) a na jeho místo nastupuje nivelizující myšlení, které třídí jemně odstíněné hodnoty do kolonek dobrého a špatného a jazykově vnitřně diferencovanou zdatnost převádí pod jediného společného jmenovatele vědění, jehož úlohou je jen kalkulovat s libým a nelibým a posuzovat je po vzoru měřičského umění. Zdatnost a morálka se tudíž stávají věcí racionálního propočtu, kterému se navíc lze naučit, takže zdatným a morálním se může stát každý - anebo k nim lze kohokoli vychovat, ať se mu to líbí anebo ne. K tomuto závěru by urozený Platón v tehdejší historické situaci pravděpodobně nedospěl, a přece svým myšlením a dílem popustil uzdu nivelizaci hodnot a otevřel dveře dokořán nihilismu. Je zajímavé, že teprve četba platónských dialogů mi na nos pevně nasazuje nietzschovské brýle.