Prstencový svět přehled

27.12.2024

Jedna z knih, do kterých se musíte pročíst; čím déle jsem ji četl, tím více mě bavila. Možná i proto, že jsem k ní přistupoval s představou klasického technického scifi, a ono to zpočátku vypadalo spíše na jakousi méně vyvedenou verzi Stopařova průvodce. Ta humorná linka, daná hlavně svéráznými postavami, z knihy úplně nezmizela, ale zůstala spíše doplňkem zajímavého děje a hlavně Nivenem vytvořeného podivuhodného světa. Je znát, že kniha vznikala v době naivního nadšení z prvních kroků člověka ve vesmíru. Další věcí, s níž se musí čtenář vyrovnat, je hlavní zápletka, tedy ta část, která se týká na první pohled nejméně důležitého člena výpravy Teely Brownové. Je to zcela zjevný nesmysl, ale když jej člověk přijme, získá děj svou zvláštní logiku a kouzlo (nechci více spojlovat případným budoucím čtenářům). Takže shrnuto a podtrženo – není to kniha pro každého (čemuž odpovídá i její nevalné hodnocení na tomto fóru), ale pro mě to rozhodně nebyl ani ztracený čas.

27.11.2023

Loutkáři při svém exodu ze Známého vesmíru objevili obrovské umělé těleso ve tvaru prstence a rozhodli se vyslat speciální expedici, aby ho prozkoumala. Výsadkový tým zde však namísto technologického zázraku nalezl barbarský svět, trosky a zkázu. Zřejmě nejznámější Nivenovo dílo, uváděné snad ve všech literárních encyklopediích, získalo v roce 1970 obě nejvyšší sci-fi ocenění - ceny Hugo i Nebulu a zařadilo se tak do zlaté síně slávy po bok nesmrtelných velikánů. Myslím, že si svá ocenění skutečně zasloužilo. Prstenec je napsán svižně, napínavě, se zajímavou zápletkou, tajemstvím i skvělým zakončením. Vlastně to jediné, proč jsem románu nepřiřkl plné hodnocení je fakt, že zatímco jsem očekával zkoumání geniálních strojních zařízení, umělých vesmírných habitatů, ohromujících technických vynálezů, tajných chodeb a ukrytých staveb, případně i záhad ukrývajících se stavitelů, dostal jsem dobrodružnou road movie světem trosek odtud tam a zase zpátky. Neseděla mi ani postava Teely Brownové, jejíž účinkování je sice originální, ale na můj vkus příliš frivolní. Myšlenka dítěte štěstěny mi prostě nezapadla do schématu Nivenova snažení a onen komediální prvek mi celou dobu jitřil pocit vnitřní spokojenosti.