První česká království přehled
Martin Wihoda
Tradice a zvyklosti jsou svorníkem státotvorného vývoje. Stačí si připomenout volby knížat, nalézání práva na sněmech Čechů i samo pojetí přemyslovské mytologie, jež definovala domácí pořádky a vztah vládnoucí dynastie k obci Čechů. Právě důraz na tradice a zemské zvyklosti ovlivnil veřejné mínění, které se stavělo ke královské hodnosti buď lhostejně, nebo ji vnímalo jako cizí, dílem přímo škodlivou novotu. Možná i proto dosud nebylo zcela zřejmé, jaká byla ideová a programová náplň prvních českých království, totiž Vratislavova a Vladislavova, a proč uspěl teprve koncept Přemysla Otakara I. Tento na komparaci hodnot knížecích a královských Čech založený výklad nabízí neotřelý pohled na dlouhý a obtížný zrod české státnosti v širším středoevropském kontextu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize První česká království. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Pro laika jako jsem já možná až příliš hloubkový a detailní rozbor přerodu knížecích Čech v královské, nicméně i tak přináší cenné poučení. O tom, že v naší kotlině má sklon k nedůvěřivému přijímání novot hlubší kořeny než bychom si mysleli. Světáctví a zápecnictví, holubi na střeše a vrabci v hrsti tu mezi sebou svádějí boj už od časů přemyslovských knížat.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha První česká království v seznamech
v Přečtených | 22x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 25x |
v Chystám se číst | 13x |
v Chci si koupit | 8x |
Autorovy další knížky
2019 | Dějiny Česka |
2014 | Jeden den ve středověku |
2002 | Dějiny Rakouska |
2017 | Dějiny Polska |
2006 | České země v raném středověku |
Velice krásná odborná publikace pana profesora Wihody, ve které se zaměřuje zejména na fenomén Prvního českého království Vratislava II., ale poté své dané výsledky komparuje i s královstvím Vladislava II. a upozorňuje i na koncept úspěchu Přemysla Otakara I. Z té knihy je krásně patrné, že obě strany, panovník i šlechta, mají své logické argumenty pro (ne)zachování knížectví, a že teprve až pragmatickou politikou Přemysla Otakara I. bylo se šlechtou dosaženo dohody na problematiku pozměnění panovnického statusu v Čechách.