Prvý človek přehled

22.02.2025

“ V mládí jsem žádal od lidí víc, než mohli dát: trvalé přátelství, neutuchající cit. Nyní po nich umím žádat méně, než mohou dát: společnost bez dalších řečí. A jejich cit, jejich přátelství, jejich ušlechtilé skutky mají v mých očích plnou hodnotu zázraku: naprostý účinek milosti.

Štvrtého januára 1960, tri roky od udelenia Nobelovej ceny, Albert Camus tragicky umiera pri autonehode. Nedokončený rukopis autobiografického románu "Le Premier homme" bol nájdený v blate v blízkosti miesta nehody. Po viac ako tridsiatich rokoch román vyšiel, a to vďaka prepisu Camusových ťažko čitateľných, ručne písaných poznámok, jeho dcérou Catherine. Okolnosti, za akých po desaťročiach román vznikol, sú, rovnako ako samotné dielo, tragicky krásne. Prvý človek je unikát, ktorého čaro do značnej miery tkvie práve v tom, že nebol dokončený. Nemohol byť autorom precízne upravovaný v snahe o dosiahnutie dokonalosti, za to však stal podmanivo spontánnym. Chválim české vydavateľstvo Leda, ktoré román prinieslo aj s hojnými autorovými poznámkami, odkazmi a autentickými ukážkami originálneho rukopisu. Tí, ktorí sú s Camusovými známejšími dielami ako Cudzinec, Mor či Mýtus o Sizyfovi oboznámení, tu získajú skutočnú predstavu o tom, kto vlastne Albert Camus bol. A prečo sa označil za prvého človeka ("...všechno se musel naučit sám, sám vyrůst, být silný a mocný, sám si nalézt svou morálku a pravdu, začít žít jako člověk a potom, což je mnohem těžší, začít žít s ostatními"). Kniha však rozhodne má čo ponúknuť aj tým, ktorí sa s jeho predchádzajúcou tvorbou ešte nestretli. Tá záplava emócií, s ktorými čitateľa od úvodu konfrontuje, zabezpečuje podmanivé čítanie aj pre omnoho širšie publikum, akými sú len fanúšikovia filozófie či absurdna...

"Náhle mu bleskla hlavou myšlenka a prochvěla mu celým tělem. Jemu bylo čtyřicet. Muž pohřbený pod tímto kamenem, který byl jeho otcem, byl mladší než on. A ten příval něhy a lítosti, který mu náhle zaplavil srdce, to nebylo duševní hnutí, které vede syna ke vzpomínce na zesnulého otce, nýbrž pobouřený soucit, jaký cítí dospělý muž s nespravedlivě zavražděným dítětem – něco tu neodpovídá přirozenému řádu věcí a po pravdě řečeno tam, kde je syn starší než otec, není žádný řád, nýbrž jen šílenství a chaos."

Tempo čtení: střední
Emoce z knihy: dojetí, pokora, láska, soucit, lítost, nostalgie.

29.02.2024

Strana 29 a já věděla, že to bude prostě dobré. Miluju jeho myšlenky, jeho styl. Jeho popis domova, chvílemi mi byl blíž než bratr. Chvílemi jsem mu rozuměla a chvílemi jsem se ztrácela ve víru horkého prachu. Tu pachuť prašného života ze sebe chvilku nedostanu...a to je dobře...