Pstruh je nehybný přehled

05.01.2025

Krásná knížka (i díky skvělému propojení básní s ilustracemi J. Chaloupka), kterou lze mít v pohotovosti připravenou na nočním stolku a "použít" ji po náhodném otevření nebo dle svého momentálního výběru.
S tradičními asijskými haiku (japonskými, korejskými ...) mám někdy problém, že mi z nich díky jejich minimalismu není vždy dobře jasný a srozumitelný kontext, a to jim pak ubírá na síle. Haiku R.S., kterého znám díky jeho předchozím knížkám nebo rozhovoru s Alešem Palánem, jsou mi i pro jeho spřízněnost se Šumavou, kterou zas znám lépe než jiné naše hory, srozumitelné snad vždy a lépe je jako čtenář můžu "dotvářet".

Tuhle knížku je dobré mít doma.

31.07.2023

Szpuk umí výborně vystihnout "takovost" věcí, dějů a jevů - tak třeba pstruh v titulním haiku ("Na hladinu potoka / dopadl list - / pstruh je nehybný") je jak z klasické tušové malby. Občas ale jen konstatuje a zachycuje tak banální mikrosituace a momentky, že tomu něco chybí ("Prší - / v pochodu spravuje dívka / řetízek"). Podle mě stručnost a pozorovatelský talent pro haiku úplně nestačí. Také vůbec nepracuje s rytmem, takže můj hudební sluch občas trpí a mnoho haiku mi zní tak nějak rozhrkaně ("Oblázky / co jsem nasbíral na břehu Lipníku, / hodil jsem do Wołostaky"). Nemám na mysli tradiční rytmus 5-7-5, ale určitý vnitřní rytmus každé jednotlivé básně, jenž mi tu schází. Na druhou stranu takto obsáhlý výbor má velké rozpětí od haiku velmi slabých ("Po orgasmu - / okolo očí mi stydnou / praménky potu") až nicneříkajících ("Můj stín šťouchá pilou / do pavího oka") až po zcela vynikající ("Těch oblaků! / Zpod nohy / mi vyjekl pes"). Asi nejvíc na mě působí situace zachycené dětskýma očima ("Po hádce mámy s tátou / zůstal na gauči / ohmataný lvíček") nebo zachycující dětství ("Za ruku s tátou / obešel poprvé / tůňku i slunce") a momentky vystihující genia loci určitých konkrétních, poctivě prochozených míst ("Na okraji Cejsic / ozařují červánky / zazděná okna"). Sbírku velmi pozvedá krásné grafické zpracování, příjemný formát, nenápadné tematické členění a parádní ilustrace. Vlastně na mě kniha působí daleko víc jako celek než svými jednotlivými básněmi. Dávám 70%. V každém případě je Roman Darmošlap Szpuk haikuista tělem i duší a to se mi na něm líbí nejvíc - haikuje, kudy chodí, protože jinak prostě nemůže: "Z polí a luk mi zbyla / jen pleš / a slunce". Takový český haikuový Chan-šan.