Puklina přehled
Doris Lessing
Hloubavý římský senátor se na sklonku života pouští do posledního impozantního úkolu převyprávět historii lidstva a odhalit málo známý příběh Puklin, prastarého ženského kmene obývajícího rajskou přímořskou divočinu. Pukliny nepociťují touhu po mužích, ani netuší o jejich existenci. Rození dětí se řídí měsíčním cyklem a Pukliny rodí pouze děvčata. Když se pak nečekaně narodí zvláštní dítě chlapec, je ohrožen soulad celého jejich společenství. Lessingová v tomto fascinujícím a okouzlujícím románu staví proti sobě témata, která dala vzniknout většině jejích předešlých děl soužití mužů a žen ve světě a způsob, jakým problematické aspekty pohlaví působí na všechny stránky naší existence.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Puklina. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (13)
Doris Lessing, držitelka několika literárních cen včetně Nobelovy, je autorkou románu PUKLINA, jenž se pokouší předestřít alternativní historii lidstva a člověka jako druhu. První třetina se mi jevila nanejvýš zajímavě, protože zde byl představen archetyp ženy zcela jinak, než jsme uvykli. Ženské vlastnosti, jak si je představujeme, jsou něha, mírnost, péče a podobně. Zde jsou ale vyzdviženy atributy ženy jako je pasivita až lenost, nepružnost, stagnace, lpění na statu quo, agresivita často pouze naznačená a delegovaná, zato však neméně smrtící než ta mužská.
Jak ale děj postupoval dále, způsob psaní mi lezl čím dál tím více na nervy, a nezdráhám se ho nazvat pitomým. Dočetla jsem to jen se sebezapřením, protože jsem čekala, že se snad závěr “pochlapí a dočkám se nějakého vyústění.
Za mě opravdu veliká bída. Nebráním se ale tomu přiznat si, že pitomá jsem já a jen jsem nepochopila a nedokázala ocenit geniální dílo: to je naprosto legitimní možnost :)
Hlavní myšlenka je neotřelá, ale velmi obtížně se mi četlo, není to můj svět, dokončil jsem s max. úsilím.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Puklina v seznamech
v Přečtených | 44x |
ve Čtenářské výzvě | 7x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 25x |
v Chystám se číst | 18x |
v Chci si koupit | 2x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2008 | Puklina |
1974 | Tráva zpívá |
1970 | Muž a dvě ženy |
1961 | Mraveniště |
1961 | Africké povídky |
Bizarní. Po přečtení, a že jsem se přibližně od třetiny k dalšímu pokračování skoro nutil*, jsem si pořád říkal, že už to nemá o čem být. A nebylo. Jen se to plíží dopředu. Bez gradace, nápadů, zvratů, uspokojivého zakončení. Ano, to se stává i u jiných knih, jenže tady je horší jakási neukotvenost a bezcílnost. Pokud to mělo být feministické, jen to potvrzovalo tisíce let stereotypů. Pokud to mělo být skrze mužské rámování římským senátorem nějak promyšlené "až za roh", ukazující skrze stereotypy nějakou "jinou" cestu či smíření, pak to přineslo jen banální myšlenky. Už jen samotná "Puklina" – jestli to má být nějaká metafora/alegorie, tak je to tak strašně průhledné, že to ani průhlednější být nemůže... Úvodní nápad, že stvoření ženy z Adamova žebra je jen mužský výmysl a realita byla jiná, je zajímavý. Stejně jako ten dost drsný začátek (vůči mužům a vlastně i ženám). Po pár desítkách stránek se to ale celé jaksi zadrhne a výsledek nakonec vyznívá do ztracena. Dle těch nejohranějších stereotypů muži hledají dobrodružství a sex, ženy plísní muže a obávají se o své potomky. Převratné myšlenky, jen co je pravda...
*Když já tak děsně nerad nechávám knihy nedočtené. Ale ano, věřte i dalším komentářům. Měl jsem to udělat i já. Opravdu to za to nestálo.