• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 7 knih

Nové komentáře u knih Doris Lessing

Väzenia, v ktorých sme sa rozhodli žiť

„"Romány by mali stáť na poličkách spolu s antropológiou, hovorí jeden môj priateľ antropológ. Spisovatelia komentujú ľudské pomery, neustále o nich hovoria. Je to naša téma. Literatúra je jedným z najužitočnejších spôsobov, ako sa dostať k tomuto "inému oku", pohľadu na seba z odstupu; história je druhým. A predsa čoraz viac mladých literatúru nepovažuje za nevyhnutný návod na život ... ale k tomuto sa ešte vrátim." "A popritom pozorujeme mladšie genrácie, ktoré to zažívajú, a keďže vieme, čoho sme boli schopní, bojíme sa o ne. Asi to nepreženiem, keď poviem, že v týchto násilných časoch je tým najláskavejším, najmúdrejším prianím pre mladých toto: "Dúfajme, že obdobie, čo strávite ponorení do skupinového šialenstva, hlboko presdvedčení o skupinovej pravde, sa neprekryje s nejakým dejinným obdobím vo vašej krajine, ktoré by vám umožnilo zaviesť tie vražedné a hlúpe myšlienky do praxe. Ak budete mať šťastie, vynoríte sa z tejto skúsenosti poučení v tom, čoho ste schopní v oblasti fanatizmu a netolerancie. A úplne pochopíte, ako príčetní ľudia v obdobiach verejného šialenstva dokážu zabíjať, klamať, ničiť a prisahať, že čierna je bielou." "Znamená to, a dúfam, že to nebude znieť úplne bláznivo, rozosmiať sa... Vedci skúmajúci techniky vymývania mozgov a indoktrinácie zistili, že ľudia, ktorí sa vedeli smiať, im odolávali najlepšie. Napríklad Turci .... vojaci, ktorí sa svojím mučiteľom postavili smiechom, niekedy prežili, zatiaľ čo iní nie. Fanatici sa nesmejú sami na sebe; smiech je už z podstaty herézou, ak nie je použitý kruto a namierený voči oponentovi či nepriateľovi. Bigotne veriaci sa nevedia smiať. Skutočne presvedčení ľudia sa nevedia smiať. Ich predstava smiechu je satirická karikatúra pranierujúca oponenta alebo myšlienka, s ktorou nesúhlasia. Tyrani a ultáčatelia sa nesmejú sami na sebe a netolerujú, keď sa na nich smeje niekto iný. Smiech je veľmi mocným nástrojom a len civilizovaný, oslobodený, slobodný človek sa dokáže zasmiať na sebe." Doris Lessing v tejto útlej knižke ponúka 5 esejí zameraných na spoločnosť a politiku. Kniha je z roku 1985, no všetky eseje sú aplikovateľné a platné aj v dnešnej dobe. Odporúčam. Naozaj veľmi príjemne prekvapenie táto knižôčka.“... celý text
— Karcoolka2210

---

Tráva zpívá

„Prvotina nositelky Nobelovy ceny ukazuje na již slušnou formální vyspělost autorky. Román je po stylové stránce něco, co lze jen těžko kritizovat. Místy jsem si vzpomněl na některé romány Faulknera, Styrona (příznačně Doznání Nata Turnera, hlavní postavou románu Doris Lessingové je Mary Turnerová, pak májí obě knihy i další společné prvky, mimo jiné např. vraždícího otroka, ale také že v určitých částech románů se děj vleče a je možná až příliš repetitivní) nebo geograficky a politicky nejbližší romány J. M. Coetzeeho. Životopis Lessingové je takovou typickou ukázkou západní intelektuálky druhé poloviny 20. století. Prvně levicově smýšlející Lessingová se později odvrací od ideje komunismu, aby pak stála na straně feminismu, který určité prvky s marxismem nezapře, následně vyplní nenaplněnost marxismu-feminismu přitažlivými tradičními východními učeními. Není mi toto právě blízké, ale nejsem tu od toho, abych soudil člověka Lessingovou, ale její literární dílo. Tráva zpívá je psána v levicovém období Lessingové, ale rozhodně to není žádný tendenční budovatelský román, to vůbec ne. Postavy románu jsou vykresleny pomocí pokročilé psychologické sondy, lyrické popisy krutých přírodních podmínek jsou prolínány s popisem jednoho nepodařeného manželství, ale kdo tím je vinen? Na to nedokážu odpověď.“... celý text
— Knišíl

---

Mraveniště

„Opět velice realisticky popsaná rasová diskriminace v Africe ještě ve druhé polovině dvacátého století. Měla by to být povinná četba pro mladé lidi ze zemí, které měli svoje kolonie po celém světě a bohatly z jejich vykořisťování. Hodně zajímavá byla povídka Boží oko v ráji. Pohled dvou britských turistů na poválečné Německo a Němce.“... celý text
— Boženka2

---

---

Tráva zpívá

„Strhující čtení o vykořisťování jižní Afriky, skvělé popisy postav, krásné, drsné přírody a podnebí. Všechna beznaděj, popsaná v této knize nepramení podle mého názoru jenom z těžkých podmínek na farmě, naivity Mary nebo neschopnosti její manžela, ale hlavně z příšerného rasismu. Je možné, že ještě v polovině 20. století uvažovali Britové tímto způsobem?“... celý text
— Boženka2

---

Puklina

„Bizarní. Po přečtení, a že jsem se přibližně od třetiny k dalšímu pokračování skoro nutil*, jsem si pořád říkal, že už to nemá o čem být. A nebylo. Jen se to plíží dopředu. Bez gradace, nápadů, zvratů, uspokojivého zakončení. Ano, to se stává i u jiných knih, jenže tady je horší jakási neukotvenost a bezcílnost. Pokud to mělo být feministické, jen to potvrzovalo tisíce let stereotypů. Pokud to mělo být skrze mužské rámování římským senátorem nějak promyšlené "až za roh", ukazující skrze stereotypy nějakou "jinou" cestu či smíření, pak to přineslo jen banální myšlenky. Už jen samotná "Puklina" – jestli to má být nějaká metafora/alegorie, tak je to tak strašně průhledné, že to ani průhlednější být nemůže... Úvodní nápad, že stvoření ženy z Adamova žebra je jen mužský výmysl a realita byla jiná, je zajímavý. Stejně jako ten dost drsný začátek (vůči mužům a vlastně i ženám). Po pár desítkách stránek se to ale celé jaksi zadrhne a výsledek nakonec vyznívá do ztracena. Dle těch nejohranějších stereotypů muži hledají dobrodružství a sex, ženy plísní muže a obávají se o své potomky. Převratné myšlenky, jen co je pravda... *Když já tak děsně nerad nechávám knihy nedočtené. Ale ano, věřte i dalším komentářům. Měl jsem to udělat i já. Opravdu to za to nestálo.“... celý text
— puczmeloun