Putování bez fraku přehled
Eda Kriseová , Otakar Mohyla , Vladimír Miltner
Tři reportáže autorů, kteří se za různých okolností dostali do zajímavých míst světa: E. Kriseová (na pozvání) do pracovního tábora Mezinárodní dobrovolné služby v Japonsku; O. Mohyla (na základě konkursu Československého ústředí knižní kultury) na katolickou universitu v belgické Lovani v zimním semestru 1965-1966; V. Miltner na cestu v indickém státě Maháráštra, uskutečněnou 7.-15. února 1967 a vedoucí z universitního města po indickém venkově. Svěží, živě psané reportáže, plné zajímavých postřehů... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Putování bez fraku. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Putování bez fraku v seznamech
| v Přečtených | 1x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Knihotéce | 2x |
| v Chystám se číst | 1x |
Protože jsem si v jednom měsíci podruhé oddělala záda, sáhla jsem do poličky "vyřadit nebo nechat?" po knize váhově lehké, abych ji mohla číst vleže.
Komunisté vyrazili do světa.
Zamýšlela jsem přečíst jen zprávu o Miltnerově pouti po Indii (kde zrovna nebyla rýže), jenže záda nepovolovala a tak jsem četla dál.
Mohyla byl sice v Lovani, ale původně chtěl do Bruselu, v posledních čtyřech dnech platnosti víza zvládl stopem cestu do Paříže a zpět a jeho vyprávění mě zaujalo víc, než předchozího autora, i když jsem ho původně chtěla vynechat úplně a přečetla jsem ho až nakonec.
Nejzajímavější byla Kriseová v Japonsku. Měla spolu s dalšími dobrovolníky zbavit kopec zvláštního druhu bambusu a vykopat tisíc jam pro švestkový sad. Domnívá, že "dobrovolná služba zdůrazňuje spolupráci na rozdíl od dobročinnosti, charity." Nejlépe si rozuměla s Jackem z Belgie, který vykonával tři roky dobrovolnou službu v různých zemích, aby nemusel na rok do armády, a s Američanem Jimem. Od svých japonských spolubydlících se pochopitelně lišili naturelem i zvyklostmi a nemohli s nimi najít společnou "řeč". V závěru pobytu se jí třeba Japonky ptaly, proč se při převlékání do pyžama vždycky celá svlékne, jestli má vůbec nějaký stud. Přitom ony chodily do veřejných lázní, kde se před sebou svlékaly také, ale to prý bylo něco jiného. :-D
S Jackem se po splnění úkolu vydali na cestu po Japonsku stopem, ovšem v té době Japonci tento způsob cestování neznali...
Z fotek mě nejvíce zaujala prababička z Álandí a ta jako jediná do knihobudky neputuje.