• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 11 knih

Nové komentáře u knih Otakar Mohyla

Putování bez fraku

„Protože jsem si v jednom měsíci podruhé oddělala záda, sáhla jsem do poličky "vyřadit nebo nechat?" po knize váhově lehké, abych ji mohla číst vleže. Komunisté vyrazili do světa. Zamýšlela jsem přečíst jen zprávu o Miltnerově pouti po Indii (kde zrovna nebyla rýže), jenže záda nepovolovala a tak jsem četla dál. Mohyla byl sice v Lovani, ale původně chtěl do Bruselu, v posledních čtyřech dnech platnosti víza zvládl stopem cestu do Paříže a zpět a jeho vyprávění mě zaujalo víc, než předchozího autora, i když jsem ho původně chtěla vynechat úplně a přečetla jsem ho až nakonec. Nejzajímavější byla Kriseová v Japonsku. Měla spolu s dalšími dobrovolníky zbavit kopec zvláštního druhu bambusu a vykopat tisíc jam pro švestkový sad. Domnívá, že "dobrovolná služba zdůrazňuje spolupráci na rozdíl od dobročinnosti, charity." Nejlépe si rozuměla s Jackem z Belgie, který vykonával tři roky dobrovolnou službu v různých zemích, aby nemusel na rok do armády, a s Američanem Jimem. Od svých japonských spolubydlících se pochopitelně lišili naturelem i zvyklostmi a nemohli s nimi najít společnou "řeč". V závěru pobytu se jí třeba Japonky ptaly, proč se při převlékání do pyžama vždycky celá svlékne, jestli má vůbec nějaký stud. Přitom ony chodily do veřejných lázní, kde se před sebou svlékaly také, ale to prý bylo něco jiného. :-D S Jackem se po splnění úkolu vydali na cestu po Japonsku stopem, ovšem v té době Japonci tento způsob cestování neznali... Z fotek mě nejvíce zaujala prababička z Álandí a ta jako jediná do knihobudky neputuje.“... celý text
— Jelitovna

---

Jizerské hory

„Fotografická publikace Petra Zory s úvodním slovem Otakara Mohyly, který napsal i průvodní texty k jednotlivým snímkům, by určitě byla daleko působivější ve velkém formátu. Přece jen kapesní rozměry řady C pressfoťácké edice Má vlast nedokážou dát fotografiím potřebný „feeling“, nadstandardně rozjitřit nervové dráhy, ani dovést oční vjemy k obdivnému vzdychání, o listování knihou sem tam a zase zpátky ani nemluvě. Na druhou stranu samotná práce Petra Zory je v mnoha ohledech více než solidní a před jeho citem pro kompozici s úctou smekám. Ať už fotí potůčky, řeky, vodní plochy, rašeliniště, lesní zátiší, skalní monolity nebo krajinná panoramata, dokáže z každé scény vytáhnout to nejlepší z nejlepšího. Jeho fotografie nám ukazují přirozenou a jednoduchou krásu Jizerských hor, která nepotřebuje žádné filtry ani opravy, aby působila na lidskou duši. Možná právě tohle je onen tajný Petrův recept, jenž obtiskl do stránek této knihy. Je jen na vás, zda s ním dokážete sdílet jeho pocity.“... celý text
— ludek.n

---

Jizerské hory

„Jizerky jsou tak krásný hory! :)“
— Mánička178

---