Mánička178 komentáře u knih
Ty jo, tak takový příběh jsem fakt nečekala, úplně mi to vzalo dech. Docela unikátní téma, nikdy jsem nic podobného nečetla. Člověk se primárně všude dozví jenom o tom, jak jsou děti v pubertě otravné a na zabití, přičemž jako chudák je líčen rodič. Další věc, která mě zaujala je rozdílnost lásky rodiče k dětem... Je to vždycky tak, že rodič má některé ze svých více dětí radši? Spousta otázek... Díky za tento důležitý příběh a neotřelé prizma, jakým se na něj Petra Dvořáková dívá! :)
Je to divné, ale Pašeráci na Dunaji jsou mojí první čtenou Verneovkou :D Příběh se může zdát trošku "o ničem", spíše cestopisného rázu, ale čtení má spád i pointu, utíkalo to pěkně... Už abych měla přečtenou i nějakou tu další klasiku od Julese Verna :)
Do tohoto budovatelského románu jsem se pustila díky blízkosti Vírské přehrady, takže to byl takový regionální "must", ze kterého jsem měla ovšem docela obavy. Zvědavost ale byla větší! :) Nutno podotknout, že jsem sehnala pouze vydání z roku 1972, které pravděpodobně není tak "ostré", jako to z roku 1954. I tak se to zde ale hemží soudruhy, úderníky a dělnickou třídou, také však do úst hrdinů vložených řečí o tom, že "páni inženýři" jsou největší zlo, vše patří lidu atd. Rovněž vzdělání a vlastní pracovní zkušenosti autora jsou v knize velmi reflektovány - je zde k nalezení mnoho ohledně injektáže, betonáže a ještě mnohem mnohem více technické látky, kterou jsem absolutně nepobírala. Odmyslím-li si technické popisy, valení socialistických klínů do hlav čtenářů, pak bych řekla, že spisovatelská práce je to skvělá a Zdeněk Pluhař měl opravdu talent na psaní... Škoda té doby...
Sudety miluju, jsou tak zvláštně tajemné, nádherné, tiché. Tento román se mi opravdu líbil, možná má nějaké chyby, ale myslím, že zachycuje rozporuplnost onoho dějinného zlomu. Co bylo správné rozhodnutí? Na jakou stranu se postavit? Bohudíky jsme to sami nemuseli prožít, mráz po zádech běhá i z pouhé knihy. Musela to být neskutečná bolest, jak pro Čechy, tak pro Němce...
Chvílemi jsem si říkala, jestli to ještě vydržím :D Ale nakonec jo a líbilo se mi to moc! Některé používané obraty z hlavy asi do smrti nevymažu :D Zajímavý románový koktejl: pivo, vlaky, bláznovství, bitvy, hledání, smrt, selhání a mnohem víc... Dojalo mě, když jsem v kapitole o Brnu četla o pánovi, který vypravuje vlaky, i když není výpravčí. Toho pána z brněnského hlavního nádraží totiž dobře znám, potkávám ho tam velmi často už víc než deset let. Kdo ví, jestli on sám ví, že je o něm teď psáno i v románu Jaroslava Rudiše... Dojemné. Krásný román!
Nevím, no... jako úplně taková top pecka to na mě nepůsobilo, nemůžu si pomoct. Moc nerozumím tomu, že to je takový bestseller... Jsem každopádně velmi vděčná, že to nebylo delší... Občas jsem tomu nerozuměla, občas mi to přišlo už moc, pár myšlenek je fajn, ale četla jsem lepší knihy o tom, jak žít. Doslov Pavly Lidmilové mě spíš uvrhl do ještě většího rozčarování - jak se začnou valkýry míchat dokupy s Neposkvrněným početím Panny Marie, zdrhám pryč... Uááá.
Přesně takovou knihu jsem v létě potřebovala, úplně mě pohladila - příjemná pohodovka :) Už několikrát mě v životě při čtení napadlo, že by bylo zajímavé, jak asi daný příběh prožívá jiná postava toho daného děje... jsem moc ráda, že se někdo rozhodl tu představu zhmotnit do románu :)
Tlusté knížky mám v oblibě, ale ze sportovního tématu jsem upřímně řečeno měla trošku strach. Stačilo ovšem začít číst během probíhající Tour 2024 a obavy se rázem rozplynuly :) Obdivuju autorův čtivý styl a schopnost uchopit sto let historie takovým suprovým způsobem - ani jednou jsem si nepřipadala zavalena informacemi, všechno bylo podáno tak příjemně, chytlavě, svižně, napínavě, že jsem se spíš nemohla dočkat další kapitoly :) Opravdu paráda, těším se na nové příběhy Staré dámy :)
Vysočinu miluju, proto oceňuji, že se někdo chopil toho, aby představil jednu z jejích tváří - výjimečné talenty, občas žijící ve velké skrytosti. Díky!
Jééé, tahle knížka mě nějak dojala! :') Larry tentokrát opět nezklamal, i když je to trošku jiné... Hlavně mě potěšil, že opět chodí pěšky :D Nechybí humor, laskavost, nadhled, schopnost zasmát se sám sobě. Až je mi líto, že o zmiňovaných poutnících nevím nic dál... Čím blíž k oceánu Larry s ostatními byl, tím větší smutno na mě padalo... :) Dřív mě odrazovalo camino díky množství lidí, ale po přečtení a "zasvěcení" jak to tam chodí, mě to tedy solidně navnadilo :D Bylo by krásné to taky prožít! :) Zajímalo by mě též, jestli ten neoblíbený poutník objevil Bibli na dně batohu a co na to říkal :D Díky za pár pěkných letních odpolední s touto bezvadnou knížkou!
Knížka opravdu napěchovaná podnětnými věcmi, ale přišla jsem si tím jaksi "zavalena", snad tedy v hlavě zůstane aspoň něco. Děkuji zejména za názor, že matka představuje skutečně nepostradatelnou osobou v životě dítěte, potažmo člověka. V dnešní absurdně progresivistické době se relativizuje i tento fakt, bohužel. Každopádně i tak jsem nad některými tvrzeními kroutila hlavou - jak psala Chesterton: že otce může nahradit babička (vlastní zkušenost: naprostá blbost) či např. teorie, že střevíček v pohádce o Popelce může symbolizovat ženskou vagínu - vážně?
Miluju oblast Sudet a regionální literaturu k tomu - tato kniha se mi vážně líbila, i když by ji možná někdo spíš kritizoval. Konec utíká opravdu velmi velmi rychle, ale výsledný pozitivní dojem to stejne nepřebilo :) Těším se na další příběhy z této oblasti :)
Zajímavý člověk s pestrým osudem. Osobně obdivuji psychickou odolnost některých lidí, vážně inspirativní! :)
Páni... neskutečná knížka, stran formální úpravy (mnoho fotek, mapek, pěkná grafika), ale i systematičností, komplexností, ale především i literárním stylem. Bylo to pro mě možná trochu překvapivé, ale Dina Štěrbová píše o horách s takovou láskou a barvitostí, až se mi tomu nechtělo ani věřit, hltala jsem řádky jako blesk :) Nepřijde mi to nijak ufňukané, prostě jen popisuje realitu, kterou si ženy musely občas doslova vyboxovat. My se na to dnes možná díváme s úšklebkem a názorem, proč to všecko tak zdůrazňuje, ale žijeme v době, kdy se ženám vede výrazně lépe než před např. 40 lety, podle mě si to už nedovedeme vůbec představit, čemu všemu musely ženy čelit a o kolik to bylo všecko těžší zařídit a zorganizovat. Slyšela jsem názor pár "starých" horolezců, že do ženy do takto vysokých hor nepatří apod. (např. Rakoncaj). Proč by tedy Dina ve své knize nemohla mluvit o svém pohledu? To hlavně horolezci si potřebovali poměřovat pindíky se sobě rovnými (tedy jinými muži), jakmile jim do toho chtěly hodit vidle ženy, tak se jejich ega začala vtipně čepýřit :D Dina je zkrátka super ženská, zaslouží si vyznamenání, které obdržela... díky za tuto, občas dramaticky napínavou, knihu :)
Sborník vydaný k 80. narozeninám knížete... jedná se o drobné příspěvky (části rozhovorů, dopisy, projevy), ale také především o doklad činnosti Mezinárodní helsinské federace, jejímž byl Karel předsedou (tiskové zprávy, zprávy o činnosti). Pro další info o knížeti je přínosný doprovodný výběr bibliografie. Zajímavá je i fotografická část, ovšem např. fotku s Dominikem Ferim by autoři dnes možná raději vynechali..
Šumavu mám moc ráda, proto mě těšilo seznámit se s různými příběhy, které se tam odehrály, a které pan Kadoch zaznamenal. Snad se mi i zdálo, že jich nepojednávalo tolik o pylácích, překvapilo mě také, že se jednalo i o příběhy spíše z novodobé historie. Od některých jsem se nemohla odtrhnout a jen jsem očekávala, jak dopadnou :) Pěkná kniha pro ty, kdo mají rádi Šumavu, historii a neznámé příběhy :)
Nejzábavnější na tom všem je, že Nobelovku i Pulitzera dostal autor za něco tak krátkého, jako je Stařec a moře - vždyť tato novela nemá ani sto stran. Z toho lze usoudit, že na to, aby knížka byla vážně dobrá, není potřeba ukecaných autorů :) Parádní příběh.
Poezii Miloše Doležala mám opravdu ráda, protože se dotýká věcí mně velmi blízkých. Venkov, příroda, rodina... Všímá si věcí, vztahů, stavů, které má člověk kolem sebe, v nichž žije, ale pro vlastní starosti a trápení je už třeba nedokáže vnímat a oceňovat, že jsou... Miloš Doležal o nich umí překrásně veršovat...