Mánička178 komentáře u knih

Pro mě opravdu nezapomenutelná kniha řešící mezilidské vztahy v několika rovinách, které autorka mistrně zakomponovala do sebe navzájem...

Originální příběh, který odráží úskalí vztahů mezi sourozenci, mezi rodiči a dětmi, mezi dospívajícím a okolním konformním světem, resp. tím jak do něj člověk nezapadá, mezi milujícím a milovaným... Až potud se jedná o látku, kterou řeší každý román pro dospívající dívky.

"Řekni vlkům, že jsem doma" však v sobě nese mnohem více. Popisuje vnitřní svět dívky, která se vypořádává s otázkami, které neřešil leckterý dospělý člověk:
Jaké to je vyrovnat se se smrtí blízkého člověka? Se smrtí někoho, koho by člověk vůbec milovat neměl, protože ostatní svět by tuto lásku odsoudil a nepochopil? Se smrtí lidí trpícími nemocí, která tehdejší společnosti nahání až panický strach?

S "malou" June bude jistě sympatizovat leckterý introvert, který nemá mnoho přátel, leckterý samotářský Krokodýl, který na okolí působí podivínsky :), lidi, kteří vědí jaké to je milovat toho nesprávného člověka a kteří se se smrtí už někdy v životě museli vypořádat... za mě pět hvězd...

11 27.12.2014

Tenká knížečka o indiánech z povodí řeky Xingú popisující zvyky obyvatel, zejména pak přípravy na slavnost mrtvých - kuarup.
Originál byl vydán v roce 1968 - účast na této slavnosti se dle knihy nepoštěstila každému a je líčena jako něco exotického, neznámého. Indiáni jsou v té době téměř ještě nedotčeni světem pokrokové civilizace.

Shodou náhod se mi do rukou v době čtení knihy dostalo i vydání časopisu Koktejl z listopadu 2012, kde je téže tématu věnováno několik stran, mj. se zde píše:
"Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi dramatický rituál s nádherně vyzdobenými indiány, zlákal kuarup v posledních letech k řadě návštěv štáby a fotografy z celého světa. Osada se zaplní davy filmařů, fotografů a techniků s kolejnicemi pro kamery, balony, kulisami, cateringem, ubytovnami s leteckým zásobováním. Klid a posvátnost je pryč. Zůstává jen adrenalinová atrakce pro bělošské diváky a snaha tvůrců se náležitě prezentovat v jejich bělošském světě. ... Zažít dnes slavnost mrtvých není nic výjimečného. Indiáni rádi sehrají za příslušný obnos celé divadlo se vší parádou."

Knížka jistě zajímavá pro čtenáře zajímající se o tuto tématiku. Já jsem do ní ovšem moc nepronikla...

07.12.2014

Tak tato kniha se mi zřejmě vryla do paměti nesmazatelným písmem. Jednak látkou (která se mi upřímně řečeno jednoduše nelíbila), ale autorovi nelze upřít originalita námětu, velmi čtivý styl psaní (přečteno za jedno odpoledne) a také to, že vyvolání emocí u čtenáře bylo zřejmě jeho cílem, čehož rozhodně dosáhl. A jaká jiná by literatura být, než že zanechá ve čtenáři nějakou stopu? Za toto opravdu plusový bod... Ale jak už někdo zmínil - jsou to zvěrstva... Kdo má slabší žaludek, tak rozhodně nedoporučuji.

Na první pohled oddychové čtení odrážející zdánlivě pohodové léto ve francouzské Provence. Postupem času však zrcadlí hluboké a dávné rány, které ač zřejmě rádoby překryté a okolím nevnímané ovlivňují stávající životy tady a teď...

"Plakal steskem po nich,ale pak se to odnaučil, protože je to nepřivedlo zpátky."

27.11.2014

Lea - neveselé čtení o bolestech, nepochopení, rozlámanosti duší. O tom, jak moc člověk dokáže z lásky obětovat... Výborný překlad Radky Denemarkové.

"Protože je snazší snášet bolest duše, kterou si člověk sám způsobí, než tu, kterou mu způsobí jiní a kterou na něho nastraží osud."

Mimořádně zábavné a příjemné čtení... Jiří "Šerpa" Růžička byl legendární brněnský lezec - v této knize vzpomíná na svá lezecká dobrodružství. Vřele doporučuji každému (horo)lezci k přečtení ;-)

10.09.2014

Upřímně řečeno, od Jona Krakauera se mi tato kniha líbila asi nejvíc (zejména když srovnám s Peklem blízko nebe).
V knize je několik Krakauerových nejlepších článků, jejichž obsahem jsou osudy různých dobrodruhů hledajících výzvy v tak extrémních odvětvích jako je např. lezení po zmrzlých vodopádech apod. Všechny příběhy mají spád, jsou zajímavé, plné adrenalinu a skvěle se čtou...
Pro milovníky extrémních sportů odehrávajích se na těch nejvyšších světových horách je tahle kniha hodná doporučení, to je bez debat :)

05.09.2014

Už je to delší dobu, co jsem tu knížku četla, ale matně vzpomínám, o čem že to vlastně bylo... :-/

2 27.08.2014

Od Rudiše se mi tahle knížka líbila opravdu nejvíc... Zdá se mi tak nějak nejvíc propracovaná, myšlenka nejoriginálnější, osud hrdiny je nejpestřejší... Prostě mě bavila celou dobu :)

27.08.2014

Grandhotel mě bavil, osud hrdiny vyvolával soucit...

27.08.2014

Od Járy jsem přečetla knížek víc, ale tohle mě prostě nějak zklamalo... :-/

27.08.2014

Když jsem byla v Berlíně, potkala jsem Jaroslava Rudiše na autorském čtení, a tak jsem si řekla, že by bylo záhodno něco si od něj přečíst. Stylově bylo první knížkou Nebe pod Berlínem. Atmosféra města a hlavně asi fakt, že jsem se pohybovala v té samé době po ulicích, o kterých Rudiš píše, mají na svědomí to, že jsem Nebe pod Berlínem přelouskala i v německém překladu (mimochodem výborném) a nakonec o tom všem napsala diplomovou práci :) Takže prostě srdcovka :)

10 27.08.2014

Naprosto úžasná knížka... Kromě Čtyřlístku a komiksů pro děti jsem žádné jiné komiksy nikdy nečetla. Ale jsem v úžasu jak poutavě a originálně se jím dá zprostředkovat skutečný příběh... Skutečně krásné grafické zpracování, taky se mi líbí, že každý komiks je od jiného tvůrce :) Možná by se to mohlo dát do povinné četby na základce, třeba by to děti zaujmulo než suchá přednáška o válce v rámci dějepisu ;-)

2 27.08.2014

První knížka s horolezeckou tematikou, kterou jsem přečetla a musím říct, že mě hodně oslovila... Je fakt, že se jedná o líčení neštěstí, která se v horách stala, takže ačkoli čteno v parném létě, celkem u toho mrazilo... Jak se zmiňuje valda, jedná se o celkem bulvární látku, ale je mi sympatické, že se snaží zrekonstruovat události z několika pramenů (typicky je uvedeno několik stran výpovědi jak se události sešly), což dodává knize na autenticitě... Hore zdar :)

1 27.08.2014

O knížce Žítkovské bohyně jsem již slyšela jen samou chválu, ale k přečtení jsem se dostala až nyní. Byla mi sympatická už tím, že se odehrává v kraji, který není od toho mého zase až tak vzdáleného, autorka pochází také z nedaleka.
Příběh je velmi zajímavě a precizně vystavěný, autorčin styl psaní je čtivý, srozumitelný, čtenář stíhá pobírat všechny vazby mezi postavami... Velmi sympatké mi je prolínání románového příběhu s jakýmsi dokumentárním rozměrem, což na někoho může působit rušivě. Mě však toto zpracování velmi bavilo, a to zejména proto, že jsem až dosud o "bohování" a bohyních dosud nic neslyšela. Myslím, že je úctyhodné najít v dnešní době látku pro románový příběh, která by se již neobjevovala v nějaké pozměněné podobě u jiných autorů. Kateřině Tučkové se to dle mého názoru podařilo a to velmi kladně oceňuji... :)

6 27.08.2014

Knížka je dobře napsaná, i když se v ní vyskytuje poměrně hodně chyb způsobených pravděpodobně rychlou úpravou do tisku.
Jinak se zdá tak upřímně napsaná, až mě chvílemi štvala a neměla jsem ji chuť dočíst - člověk se totiž dozví o tom, jak se s Everestem "zachází", což mě jako čtenáře milující hory a vše co se jich týká, přivádělo takřka k depresím z chování lidí... Smutná realita...
Knížka je jinak ale fajn, velmi čtivý styl...

24.08.2014