Mánička178 komentáře u knih

Chce se mi říct jenom: Ach... Útlounká knížečka, která vám řekne tolik a podobně útlé knížečce Malého prince. Řekne vám tolik, že to množství je podobné pokladu, neúměrné skromnosti formátu knihy. Poodkrývá, napovídá, vede vás a odhaluje bohatství Saint-Exupéryho příběhu hrdiny s vlásky v barvě obilí. Nepochopené se stává přirozeným, rozostřené zřetelným a uniklé objeveným .
Ač útlá, nese tolik moudrosti a hlavně lásky k lidem, ale také k té bytosti, se kterou žijeme každý den. I já ji našla, byla tam schovaná... moji Malou princeznu... :)

2 21.02.2017

Moc jsem se těšila na pokračování cestopisu, který mě vloni mimořádně nadchl. Zpracování knihy je opravdu moc krásné, vychytané a pestré. U čtení rozhodně neusnete, protože koncepce je rozličná, nádherné fotky, zajímavá místa, různorodé zážitky - zkrátka nenudí :)

Přesto se celkově nemůžu zbavit jisté hořké pachuti z pár věcí, které mi pokaždé tu radost ze čtení a jinak pěkného a láskyplného příběhu o plnění snů střídavě kazily a čeřily vodu.

Nejde ani tak o formu (i když by autorka nemusela používat v každé kapitole označení "prostá holka z lesa", začne to po nějaké době působit tak nějak pozérsky).

Asi víc mi nesedělo to, že skoro do každé kapitoly je "vecpaná" nějaká zdrcující a nemilosrdná kritika všeho možného - levičáků, EU, hypermarketů, uprchlíků, mladých lidí, turistů (není to pokrytecké, že to říká cestovatelka?), lidí obecně apod. Prostě celkově obecně tohoto světa, přijde mi to jako takové plané nadávání na vše, akorát místo toho, že chlapi to dělají v hospodě nad pivem, tak Blanka to dělá nad hrncem s marmeládou... :( Přečtete si jen kritické věty a zostra pronášené výkřiky, ale co s tím, na to už si musíte odpovědět sami... Myslím, že pokud chce Blanka být "opinion makerem", pak by tuto svou kritiku měla nějak rozvést a neomezovat se na prohlášení v rámci jedné vsuvky či odstavce. Neříkám, že s ní v mnoha bodech nesouhlasím, ale přijde mi to škoda, protože to celkový dojem z knížky tak nějak kazí a působí to zbytečně depresivně/rezignovaně, když na vás z každé kapitoly vyskočí nějaký ten hajzlík, spratek, vyděrač a šizuňk a jak je to na tom světě prostě úplně strašné, hlavně tedy v ČR. Divím se tomu i proto, že při frekvenci procestovaných zemí by autorka mohla vidět, jak to v mnoha jiných zemích funguje ve srovnání s Českem milionkrát hůř (Balkán, Rusko, postsovětské země) a že si tu žijeme jako prasátka v žitě.

Teď si trochu zahraju i na psychologa, ale ze stylu psaní je vidět, že se autorka hodně těžce vyrovnává s křivdami minulosti a vypadá to, jako by snad ani neuměla odpouštět. Ta témata se totiž opakují i v POV. Všichni, kdo jí ublížili, tak to dostanou v knížce někdy i jmenovitě sežrat (např. neustále se opakující příběh o špatném vztahu s rodiči). Každý se s takovými věcmi (ne)vyrovnává po svém, ale myslím, že to Blanku opravdu hodně brzdí a měla by se na to konečně vybodnout a hodit to za hlavu. Tím, že si na nich bude opakovaně (!) vylívat zlost ve své knížce jim podle mě bude akorát přilévat oleje do ohně a samotná si v sobě bude vytvářet bloky.

No, prostě mě to tak nějak mrzí, protože celou Milfaitovic rodinku mám moc ráda. A ani nejde tak o knihu, jako spíš o tu duši, ta mě asi mrzí víc. Jasněže si může psát kdo co chce, ale může vás nemrzet, že to někdy zkrátka působí tak nějak... zapškle?

10 04.02.2017

Knihy, které bez servítek ukazují na palčivé problémy a pokrytectví lidí, mám v oblibě - a Jako zabít ptáčka k nim bude určitě patřit.
O tom, proč nebýt pořád jen mainstream, proč bojovat za změnu, proč neklopit hlavu před jednotným davem a nestát se přizdisráčem. Proč kašlat na lidi, kteří jsou zkostnatělí, ohýbající hřbet... Kolikrát mi z toho příběhu bylo i trochu nevolno z pokrytectví, jakého jsme my lidé schopni.
Ona ta tolik do nebes vychvalovaná jednota mezi lidmi také kolikrát není garance toho nejlepšího... když pomyslíme např. na Hitlera, kam to jednota Němců dotáhla a určitě by se našlo i něco jiného. Co udělala jednota lidí, můžeme číst i v románu...
Upřímná, čtivá knížka, která se nebojí klást vám otázky... 5*

8 22.01.2017

Jedním slovem: Bomba! Krásný jazyk, ale také originální příběh (samozřejmě nejen).

V té změti milionkrát omílaných námětů a vydávání každého blábolu Stanice tajga opravdu znatelně "vykukuje". Autorka si umí se čtenářem hezky hrát, zároveň to není vůbec ploché a je třeba určité spolupráce a ochoty nebýt líný se trochu snažit a namáhat (postav je tam skutečně více :)).
Zároveň se dozvíte něco zajímavého o zcela jiném kulturním prostředí a není to v současné době tak "moderní" arabskomuslimský svět.
Za vyzdvižení také stojí schopnost autorky vyvolat zvídavost a uchovat nepředvídatelnost. Vše postupně graduje a až se vám rozsvítí, tak stojíte s otevřenou pusou na pomyslném kraji propasti a posloucháte už jenom hrůzostrašné a šokované ticho :D

Skutečná laskomina :)

8 22.01.2017

Myslím, že předchozí komentáře vyřkly to nejdůležitější :) Spousta užitečných rad pro šťastnější život...

22.01.2017

Celkem slušné množství pohádek rozličné délky - od tří řádků (mající spíše charakter vtipu) až po dvě stránky. Některé kousky jsou velmi podobné našim pohádkám - např. místo perníku mají na chaloupkách ježibaby ve Švédsku sýr,což mě pobavilo :D
Pohádky jsou vybrány poměrně zajímavé, ale rušivě na mě působily ilustrace. Hned ta na přebalu mi přijde dost děsivá :D
Jako velké inovativní plus oceňuji (a myslím, že děti obzvlášť :))) vložený sešitek s pohádkou a obrázky, které lze vymalovat :)

2 05.01.2017

Zpočátku se mi kniha zdála až příliš prošpikována učenými slovy, ale po chvíli se naštěstí tento dojem poděl tatam. Tomáš Špidlík je opravdu moudrý muž, naleznete zde spoustu podnětů pro život, námětů k přemýšlení, pramenů k dalšímu čtení.
A musím podotknout, že se mi opravdu moc líbily otázky, které v knize pokládá Jan Paulas. Jsou nevšední, tisíckrát neohrané, sympatické a originální :) Určitě si ráda přečtu další knížky jak od Tomáše Špidlíka, tak od Jana Paulase :)

05.01.2017

Opravdu obdivuhodná badatelská práce Miloše Doležala. Tak propracovanou a neodfláknutou biografii jsem snad ještě nečetla. Tolik k formální stránce.

A samotný obsah... Nad příběhem P. Josefa Toufara se mi opravdu svírá srdce, nedokázala jsem zadržet slzy a hluboké vnitřní pohnutí. Vůbec nepochybuji o tom, že je skutečným mučedníkem, který zemřel pro svoji víru. Obdivuji sílu jeho Ducha...
Jediné uklidnění mi přináší Mt 10,22 : Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

13 27.12.2016

Chce se mi zvracet z toho, jak odporní lidé dokážou existovat. Chce se mi zvracet z toho, že někdo dokáže po takových činech klidně spát. A chce se mi zvracet z toho, že tento připosraný národ dokázal tolerovat lidi mající místo srdce smrduté hnojiště několik desítek let. Hnus.

Díky za tuto knihu. Důležitý svědek pro budoucí generace.

5 27.12.2016

Za srdce člověka chytnou především příběhy, které píše život sám. Když je pak čte člověk zachycené na papíře, trne hrůzou nad tím, že kdy vůbec lidé dovolili, aby se něco podobného skutečně mohlo stát. Nenechme upadnout tato svědectví do zapomnění...

3 27.12.2016

První Kingova knížka, která se mi dostala do rukou, první setkání s psaným "hororem", takže bohužel nemohu srovnávat. Některé pasáže mi přišly hodně zajímavé a napínavé, ale hlavní myšlenka možná trochu příliš v "americkém" stylu... :)

27.12.2016

"...rád bych měl svá slova. Ale ta, co mám k dispozici, už se válela ve vědomí nevím kolika lidí; urovnávají se mi v hlavě podle zvyklostí, kterých nabyla u jiných."

2 17.11.2016

Pěkná a docela i praktická knížka o síle myšlenek a tom, jak je můžeme ovlivňovat :)

05.11.2016

Oh my...
Nevím, jestli se moje pozornost nesoustředila už na nic jiného, ale postupem času se pro mě čtení této knihy stalo skutečným literárním utrpením. Někdo by možná řekl, že je autorka geniální, a ona to možná genialita z určitého pohledu opravdu je, ale... ale. Opravdu mám pocit, že jsem v životě nečetla nic užvaněnějšího, až jsem ke konci měla reálné nutkání rvát si z toho vlasy nebo začít lézt po zdi. Zpětně to snad ani nedokážu přesně popsat, to se snad musí jen zažít.
Právě jsem si vzpomněla na Eugena Ionesca a jeho Plešatou zpěvačku, kde je pasáž o rýmě. Nebudu prozrazovat, v čem tkví hlavní kouzlo této scény, ale v Bílých zubech se něco vzdáleně podobného autorce stává na každé jedenapůlté stránce. Nejhorší na tom ovšem je, že zde se nejedná o absurdní drama...
Knihy jsem v životě přečetla i daleko tlustší, "přetrpěla" jsem leckterý sáhodlouhý romantický popis, ale zrovna u tohoto počinu jsem měla nejintenzivnější pocit, že se slova plácají jen proto, aby byla plácána. Připravte se na spoustu vaty. Zároveň mi kniha přijde tak nějak nedokončená, a to i když bych brala v potaz záměr "otevřeného konce". I s ním tomu něco chybí.
Literární ocenění přičítám tomu, že téma migrantů je zrovna "in". V roce 2000 to zřejmě byla ještě větší pecka. Literární hodnota je pro mě mizivá. Zato na stupnici 1-10 pro největší tlachanici roku by si tato kniha zasloužila rozhodně 12 bodů.

01.11.2016

Doposud to nejlepší, co mi od tohoto autora prošlo rukama. Humor mi nepřišel vůbec trapný, některé hlášky mě opravdu nahlas rozesmály a příběh mi přišel poměrně originální v té šedi, která se kolem jinak vyskytuje :)

1 31.10.2016

Moje druhá knížka od Šabacha a nutno podotknout, že mě bavila mnohem víc, než Babičky. Ale možná to je tím, že se mi hodně líbilo i samotné Pupendo :) Dobrá odpočinková četba, hořce úsměvný příběh určený k přímé konzumaci.

1 31.10.2016

Radka Denemarková taková, jakou ji vůbec neznám... Přišlo mi to z její strany trošku na sílu. Módní téma, které zapadá do toho, co je dneska "in". Pro mě trochu šeď, šeď, nuda, nuda, šeď... Kdybych knihu četla, aniž bych znala autora, tak bych tipla, že to někdo ve stylu Viewegh.

31.10.2016

Svět, který je jen těžko uvěřitelný...

31.10.2016

Řekla bych, že spoustu zklamaných komentářů níže by se dalo vysvětlit tím, o čem píše Petr Fischer v doslovu této knihy: "Místo populární a zábavné cesty vyprávění volí Herta Müllerová složitější cestu psaní. Zve čtenáře do prostoru, v němž dílo teprve musí vzniknout a není dodáváno v podobě hotového produktu okamžité konzumace."
Popravdě to trefnějšími slovy zřejmě ani nelze popsat. Opravdu nelze očekávat, že dostaneme naservírováno srdceryvné a útrpné vyprávění, které se na 296 stranách zhltneza jeden večer. Tato kniha se "nečte sama" - vyžaduje aktivní přístup. Prolínání reality s myšlenkovým světem hlavního hrdiny je třeba vybalancovat, občas jednoduše nevíte, na čem jste. Nenechte se tím odradit. Naopak jsem měla pocit, že člověk se takto dostane mnohem blíže duševnímu prožívání hlavního hrdiny. Prožíváte společně s ním odcizení a poznamenání životem lágru, dostanete se k němu/do něho tak nějak mnohem blíže. Překlad Radky Denemarkové precizní, hra se slovy úchvatná, jako vždy :)

6 28.10.2016

Bohužel to nejslabší, co jsem od Orka četla.
Jde o rozhovor zřejmě velmi blízkých přátel, ale myslím, že forma dialogu knize moc neprospěla. Kdyby se jednalo o eseje, kratší a hlubší polemiky nad jedním tématem, asi bych měla lepší pocit a víc bych si z toho odnesla. Takto mi přišly kladené otázky dlouhé až jednu stránku opravdu úmorně dlouhé, odpovědi tak nějak zvláštní... Ten dialog v knižní podobě podle mě zkrátka moc nefungoval...
Překvapila vysoká míra kritiky, ve zdejším rybníce mi to nepřijde až tak časté :) Možná knížce dám druhou šanci v budoucnu, třeba bude lepší konstelace hvězd :)

1 17.10.2016