Mánička178 komentáře u knih

Vizuálně zajímavě zpracované, koláž mě překvapila :) Obecně jsem vděčná za kapitolku "Jak to šlo", kde se doladí obrysy, které třeba během čtení komiksu člověk v příběhu úplně nezachytí... Jinak parádní série a je skvělé, že do ní byla začleněna i událost vzniku Charty 77 :)

1 30.07.2017

Hmm, tak jsem se obávala, že ty dinosauří obličeje budou rušivé, ale nakonec to naopak bylo ku prospěchu věci :D Ilustrátor perfektně zvýraznil a přenesl reálné obličejové charakteristiky do dinosauřích hlav a člověk se nemusel ztrácet v reálných lidských obličejích (jak se mi to občas stávalo u předchozích dílů série Češi). Brežněv, Husák, Jakeš - opravdu parádní zpracování :)
I scénáristicky to mělo skvělý spád a doposud tento díl hodnotím jako zatím nejpovedenější :)

1 30.07.2017

Brrr... celý příběh je opravdová zrůdnost. Kamarádíčkování a současně faleš, podezírání, připodělanost před SSSR a všudypřítomná fanatická věrnost Straně - člověku je z toho opravdu blivno. Kresby k celé té ohavnosti výborně sedí. Pěkné zpracování... Jdu bouchnout šáňo, že v tom nemusím žít.

30.07.2017

Komplexní, zajímavé, celkový dojem moc fajn... Akorát v těch kresbách resp. postavách se člověk trochu ztrácí :-/

2 24.07.2017

Moje první ze série "Češi", velmi atraktivní zpracování české historie :)

1 24.07.2017

Románově zpracovaný příběh Svaté Rodiny vyprávěný z perspektivy sv. Josefa. Velmi se mi líbí, že i v životech svatých lze najít spoustu pochyb, pádů a opětovných vstávání. Hned se obyčejnému člověku lépe žije :) I sv. Josef byl postaven před nelehký úkol, naštěstí však prohlédne, že úkol, který mu byl dám je opravdu velká Boží milost.
Kéž i nám jsou naše osobní kříže a zkoušky ku prospěchu, i když se nám to v první chvíli nemusí tak zdát.
Krásná kniha!

3 05.06.2017

Příběh hodný následování - obdivuhodně silná vůle, vytrvalost a láska prostého muže.
V životě Jana Maria Vianneye nenaleznete žádný prostor naplněný sobectvím či touhou po vlastních zájmech (když pomineme touhu sloužit celým svým životem Bohu). Kněz, pln nesmírné lásky, ochoten projít jakoukoli nepříjemností jenom aby pomohl bližním a přivedl je k Bohu. Po strastiplné cestě studiem (vzdor proti vůli otce, nesnadná studjní léta) je tento svatý muž doslova vržen do jámy lvové - bezbožné vesnice Ars. Padající kapky vody faráře arského však vyhloubí doslova jámu do ztvrdlých srdcí místních obyvatel.
Kéž všichni hledáme v příběhu jeho života inspiraci.

Odpověď starého sedláka na otázku faráře arského, co dělá celý den v kostele.
"On se dívá na mě a já zase na něho."

1 05.06.2017

Skvělá knížečka o tom, jak důležité je odpuštění - nejen vůči jiným lidem, ale také vůči sobě. Spoustu praktických tipů aplikovatelných do vlastního života. Díky moc! :)

29.05.2017

Jestli byl autorův záměr zdrásat čtenáře, pak dosáhl svého a smekám před ním.
Nikdy bych neřekla, že se mi tak neskutečně zprotiví slova písek, pot a kůže, až mám pocit, že kdykoli je od nynějška uslyším, tak si vzpomenu na tuhle knihu - pořád dokola, až jsem myslela, že z toho věčného zdůrazňování začnu lézt po zdi a preventivně jsem si protírala oči, jestli v nich nemám písek. Hlavní hrdina neskutečně nesnesitelný a žena jakbysmet.
Ač kniha není obsáhlá, asi milionkrát jsem ji musela odložit, protože byla úplná muka dočíst ji do konce... Neskutečně geniální svou otravností. Podobně mě vytáčel snad jen Kerouac se svým Na cestě :D

Každopádně hloubku to má, to se zapřít nedá... Takže jdu mrknout, do které díry chodím odhrabávat písek já :D

1 16.05.2017

Super nápad, jak přiblížit dospívající mládeži dějiny - záživně, nesuše, v souvislostech. Kéž bysme my bývali měli něco podobného. Paráda a určitě si to zaslouží propagaci :)

14.05.2017

Krásné, ale tolik, opravdu tolik bych si přála tomu rozumět víc...! Srdci blízké Město, které musím... (Brno)

01.05.2017

Ten týpek je naprostý démon...

6 01.05.2017

Hmm, věru těžké, těžké čtení... Ale překvapily mě básně psané ve Vietnamu :)

Modlitba
Studánku dej mi blízko lesa
A nehlubokou Jenom na dlaň vody
A do ní žabku která vodu čistí

Na podzim povybírám napadané listí
V zimě se budu starat aby nezamrzla
A v srpnu zavedu tam lidi žíznivé

A to je všechno Snad je v moci tvé
Udělat pro mne malý důlek vody
Ve kterém by se odrážela nebesa


Chlapci
Znal jsem to a dovedl jsem s nimi
Pod pumpou spláchnout pot
Umýt se pod hvězdami
Sotva tušenými

Do pasu nazí
Smývali s loktů krev
A den jim zatím ležel u nohou
Jak krásná kořist

Pak vykročili a kdosi vzadu řekl
Že srdce těžké má jak zimní spánek včel

Říkal to vždycky Nikdy nezapomněl

27.04.2017

Miluju venkov a číst tuhle knížku mi skoro trhalo srdce, hlavně asi proto, že i můj dědeček zažil podobný osud, i když v opačném koutu republiky.
Vždycky, když vyprávěl o své rodné vesničce nebo ukazoval fotky, slzy se mu draly do očí a hlas se mu třásl nad vzpomínkami z dětských let. Je to kruté, vyrvávat lidi z kořenů, pevně srostlých s určitým místem, s jejich domovem, rodnou chaloupkou, zahradou... Zajímalo by mě, jestli by dnes cítil takové vazby někdo, kdo vyrůstal např. v paneláku na Jižním městě. Pokrok bohužel nezastavíš, a tak na dědečka jezdím vzpomínat na břeh k hladině černé přehrady... Vše pomíjí... Poslouchejte vzpomínky svých rodičů a prarodičů a neodbývejte je s tím, že nemáte čas.

A druhé téma, která se mi na knize opravdu moc líbilo je síla odpuštění. Lidi, odpouštějte, každý dělá v životě nějaké krpy, buďte empatičtí, potlačte vlastní ego a ulevte těm, komu je chyb líto, vždyť nakonec ta zatvrzelost brzdí i vás samotné :) Z odpuštění nakonec těží zlato úplně všichni :)

Námět i jazyk naprosto skvělé, pět hvězd a těším se na další román!

20 16.04.2017

Jste svědky následující situace:
Člověk nalezne kuklu motýla a bez rozmýšlení ji rozmáčkne. Je vám to líto, něco ve vás vám říká, že je to špatně, protože víte, že z kukly se může vylíhnout nádherný motýl... Proč tedy souhlasíte s usmrcováním embryí, takových malých kukel, ze kterých se může narodit člověk, takový nádherný motýl...

Opět nádherná kniha od Marka Váchy... Pokud si kladete otázky týkající se ožehavých témat jako potrat, eutanazie, asistovaná reprodukce, kmenové buňky, a nechcete zůstat jen u prvoplánovitých a vzrušených výkřiků, pak je to pro vás to pravé čtení. Argumenty pro a proti, jasné formulace, jasné úvahy, které vám pomohou si udělat vě věcech jasno (pokud ho ještě nemáte). 5*

4 16.04.2017

Jostein Gaarder má velmi oblíbenou formu stavby románů, aspoň tak se mi to zdá po přečtení Sofiina světa, Dívky s pomeranči a Hradu v Pyrenejích. Ve všech zmíněných jde o příběh, který se rozmotává prostřednictvím dialogu, u dvou prvně zmíněných prostřednictvím dopisů, u Hradu v Pyrenejích je komunikace povýšena na e-maily.

Upřímně: Jestli Jostein Gaarder právě na něčem pracuje, pak doufám, že se nebude jednat o dialog odehrávající se na sociálních sítích, protože už ty e-maily mi přišly dost "na sílu". Poměrně často to působilo vyloženě křečovitě, i když, do jisté míry je to možná i tím, že dnes by zřejmě nikdo den a noc u e-mailové schránky už neseděl.

Oceňuji však, že si Jostein Gaarder vybral tak vyhraněné ústřední téma, spor rozumu a víry, navíc v tak esenciálním prostředí jako je partnerský vztah. Jak už zde někdo výstižně napsal - Jostein Gaarder totiž umí dobře argumentovat, ať balancuje na kterémkoli z těchto protipólů. Bohužel forma a její nedostatky popsané výše, celkový dojem poměrně sráží, proto jen 3*.

PS: Pokud někoho zajímá otázka vztahu vědy a víry, pak doporučuji knihy Marka Orko Váchy :)

2 06.04.2017

Myslím, že Jostein Gaarder má v oblibě promlouvání k lidem prostřednictvím dopisů :) Už v Sofiině světě tento prostředek komunikace hojně užíval, což mě teď znovu trochu rušilo. Ale obsah tento maličký rušivý element výrazně převyšuje.

Příběh o smiřování se s tím, co nemůžeme změnit, o ztrátách, ale i o naději, kterou by člověk neměl ztrácet. Jen mě po celou dobu čtení mrzelo, že můj otec mi žádný takový dopis nenapsal... :)

"S námi lidmi je to někdy tak, že je horší něco drahého ztratit, než to nikdy nemít..."

3 01.04.2017

Spousta krásných veršů, ale nejvíc mě stejně asi dojímají ty o jaru.

Na trávě ležím, všude květ,
vánek jde voňavým ložem,
ach, Bože, Bože, to je let,
co jsem tu srdce ryl nožem.

Do bílé kůry vlhkých bříz,
srdce jak poupátko růže.
Vrátit se? Ještě mohl bys,
nic však to nepomůže.

Z břízy strom už je vysoký,
však co se se srdcem stalo?
Tak něžné, droboučké před roky
srdíčko okoralo.

Je - jak když osel na blátě
zanechá otisk svých kopyt.
Nedívej se tak dojatě,
jak bys chtěl nepochopit!

Vzpomínka letí nad hlavou,
obrázek spatříš jen v mihu.
Hrál jsem si rukou váhavou
s knoflíčky u výstřihu.

To všechno je tak dávno už
a zbytečně ztrácet tu slova.
-------
Vytáh jsem z kapsy rychle nůž
a nové ryl jsem tam znova.

5 04.03.2017

Moc milý a skromný komiks, člověka až mrzí, že ty příběhy jsou tak krátké. Kolem Ušína bych se toulala pořád :)

2 21.02.2017

Naprosto skvělý komiks. Kresby detailní, příběhy zábavné, promyšlené a napínavé... Kolikrát mě bavily a baví mnohem víc, než Čtyřlístek :)

2 21.02.2017