Mánička178 komentáře u knih
Někdy člověku do rukou doputuje skutečný poklad, a Kniha o jizerských horách se pro mě jedním takovým stala. Miluju nezvykle podlouhé vydání z roku 1981, obrázky, mapu, členění kapitol, miluju ale hlavně tu hloubku, se kterou pan Nevrlý knížku napsal, všechny ty úhly pohledu a rozbory odspoda odshora :D Pro mě je pan Nevrlý jednoduše legendou a vzorem a Jizerské hory i díky němu jedním z mých nejmilejších koutů naší zemičky :)
Nejsem znalý detektivkomilec, ale tato krimi mě bavila hodně a udržovala v napětí tak moc, že jsem ji přelouskala za půl dne intenzivní četby. Zejména oceňuji, že v ní nejsou líčeny nějaké úchylárny do nejmenšího krvavého detailu... :D Za další (vedlejší) plus považuji líčení odvrácené strany života alkoholika, dělalo se mi u toho občas fyzicky vážně zle :D
Tnutí do živého, asi tak bych ve zkratce popsala tuto knihu. Myslím si, že kdo ji přečetl, nikdy na ni nezapomene, ačkoli má pouze 185 stran. Grafické zpracování obálky naprosto výstižné, kombinace růžové (láska) a trnové koruny (utrpení) zcela vystihuje ambivalenci, kterou většina (asi) čtenářů po přečtení pociťuje (aspoň soudě dle komentářů).
SPOILER.
Zpočátku jsem si říkala, že mi na té knize vadí jakási zkratkovitost - jak popsala i Chesterton. Dostali jsme naservírovaného muže, kněze (vy)vrženého do "běžného" světa, nevíme o jeho cestě ke kněžství téměř nic, a to mi prvně vadilo, protože mi to přišlo podstatné. Na druhou stranu číst o podobně kontroverzní oblasti lidského života 400 stránkový román, to by asi vydržel málokdo, tudíž jsem svůj první dojem přehodnotila a docela rozumím tomu, proč tento příběh inklinuje svou délkou spíše k novele. Jednoduše jasný problém, vývoj, žádné vycpávky navíc, jsme postaveni před jasnou situaci a donuceni přemýšlet o tom, jaké (vnitřní) utrpení pedofilní člověk může pociťovat. Nám v lepším případě nezbývá než mít s nimi soucit, s psanci, kteří si podobné prokletí asi sami nevybrali... ale ani tohle nepřekryje neskutečné obavy, někoho takového potkat/mít ve svém vlastním životě. Obzvlášť toho, který se sám sebe neděsí a není ochoten s tím něco udělat...
Jarda Kmenta jako vždy splnil má očekávání :) Napínavé, překvapivé, tajemné... O razii u Holubů jsem nikdy neslyšela, to musela být drsná akce. Každopádně skvělé svědectví o tom, že to tu bylo jako na divokém západě... :D
Číst tuto knihu na přelomu roku 2022 a 2023 v průběhu prezidentské kampaně a následných voleb nového prezidenta, v době války na Ukrajině, po pandemii, na ni vrhlo zcela jiné světlo a spousta věcí získala ještě daleko širší kontext a hloubku. Jednoduše úžasná a nadčasová esej, která komentuje a ilustruje náš národní vývoj. Spoustu faktů nasvěcuje, pomáhá pochopit, proč jsme jako národ takoví, jací jsme... Pokud má tedy někdo zájem "jít ke kořenům", pak nelze než tuto knihu doporučit.
...
"Pro další vyprávění jsou tyto poznatky našich předků podstatné. Ukazuje se totiž, že jsme založili dvě tradice. Jednu definovali velcí mužové jako Havlíček Borovský, Masaryk (a později Havel), ta stojí na hodnotách. Pak je tu druhá, kterou definujeme my všichni, a ta stojí na emotivním přístupu - malém zájmu občanů o pollitiku, které využívají některé politické strany a různí kariéristé k vlastním cílům. Tyto tradice se spolu tvrdě střetávají.
Když je období klidu, všechno vlastně běží, jak má. Ve chvíli, kdy se ale přbilíží nějaký vážný problém, najednou se hraje o přežití demokratického systému. A i když ony problémy mnohdy přicházejí zvenčí, nikdy nesmíme zapomínat na chyby, kterých jsme se dopoouštěli u nás doma. Slavný histork Josef Pekař při debatě o české tradici o odkazu Jana Husa připomínal právě naši vlastní odpovědnost. 'Smysl' českých dějin je, že Čechové, kdykoli se dopracovali vysoké úrovně svobody a samostatnosti, podvrátili sami obojí vzápětí nedostatkem rozumné umírněnosti - a to jak v oboru života politického, tak duchovního," napsal roku 1925 do Národních listů."
Román, který se hodí do dnešní doby, jde v něm totiž o boj za ženská práva ve společnosti, kde hlavní slovo má muž, a to z těch opravdu průkopnických dob, žádnou červenou knihovnu nečekejte. Příběh je to ovšem velmi milý, některé situace se odehrávají poněkud zkratkovitě a až moc vyumělkovaně, ale vlastně jsem ještě na podobný druh románu zatím nenarazila. Prostředí zahradnictví, květin, na mě působilo více než příjemně, převládá u mě tedy spíše zvědavost, jakým směrem se příběh bude dále odvíjet. Ovšem musíme si počkat na další díl :)
Spoustu věcí se dalo očekávat - že to bude chmurné, že se to bude rychle a dobře číst, že se v tom opět možná trochu poznám/e? Nicméně tentokrát už jsem se opravdu moc těšila, že to skončí a jakmile se překlopila polovina, snažila jsem se knížku na moc dlouho neodkládat, aby už to bylo za mnou, abych se tomu všemu negativismu nevystavovala moc dlouho.
Cílem bylo zřejmě vylíčit život jedné uhnané matky dobrodinky, která chce všem vyhovět a dokázat, jak je dobrá ve všech životních rolích (dcery, matky, manželky, šéfky), ale kterou zároveň každý člen rodiny rve sobecky na kusy (včetně mrtvé matky). Samozřejmě, že vše se začne hroutit... Míra opozice, kritiky, neempatie a nespolupráce ostatních členů rodiny byla vyvedena až ad absurdum a ke konci už celá situace působila vyloženě nesnesitelně. Snad smyslem nemělo být ukázat, jak rodina může někde vypadat, ale spíše upozornit, jak se do podobné životní konstelace nedostat ;-)
Takže: UF, díky, mám to za sebou :D
Jen na minutěnku se zastav... tak jsem se zastavovala každé ráno, někdy to bylo chmurné, jindy povzbudivé, ondy inspirující... Děkuji za to provázení, určitě si ho zopakuji.
Na začátku roku 2022 vznikl nápad nechat se každý den inspirovat pár řádky z této malé knížečky. Některé dny se četla sama, některé dny se pozapomnělo a dohánělo moudro večer, některý den padla myšlenka vyloženě do nálady nebo aktuální situace. Opradu šlo o vlídná pozvbuzení na každý den a já za ně moc děkuji, jsem ráda, že jsem vydržela až do konce! :D
Milý a laskavý vánoční příběh... přesně pro chvilky, kdy se člověk chce zastavit a přemýšlet nad tím, co má v životě opravdu smysl... :)
Opravdu moc povedený atlas ptáků - oceňuji zejména reálné fotografie ptáků. Škoda jen, že nejsou zobrazena obě pohlaví, protože samice mají narozdíl od samců velmi často zbarvení značně odlišné. Ale líbila se mi i část obecná, která pojednává o různých druzích krmení, ale také např. o tom, jak zatraktivnit zahradu tak, aby ptáky přilákala. Moc fajn příručka :)
Při četbě Obrázků z Burgundska dostanete chuť občas usrknout ze sklenice červeného vína, projít se kolem starobylého zámečku, kochat se krajinou zvlněnou vinicemi, nebo se začít učit francouzsky :D Jan Šmíd umí krásně zprostředkovat atmosféru místa a nalákat k návštěvě. Můžete posléze projít také jeho Postřehy odjinud z Burgundska, s knihou se náramně doplňují. A já jdu pro nějakou tu lahvinku :D
Několik prezidentských kandidátů vydalo knihy o své osobě, aby atraktivním způsobem předali info sami o sobě svým potencionálním voličům, to je dobrý a promyšlený tah, o tom není sporu. I to byl zřejmě případ Pavla Fischera, kterého mám moc ráda, sleduji jeho práci už dlouhou dobu. Mám ráda i knihy rozhovorů, a tyto mi svým názvem připomínaly Hovory s TGM :) PF působí opravdu jako profesionál na úrovni, ale i jako člověk, který musel v životě řešit opravdu těžké situace, a proto obdivuji nejen jeho, ale i jeho ženu. Rozhovor se točil okolo různých oblastí, člověk si tedy dokáže udělat představu o jeho zkušenostech, názorech. Moc bych si přála ho znát, i díky této fajn knize :)
Snůška dalších Babišových skandálů... Nevím, ale i první díl na mě působil trošku zvláštně, spíš takové vyloženě "sebrané průšvihy anařů", které proběhly v podstatě i veřejným prostorem. Jakási forma kroniky, aby na to všecko člověk nezapomněl. Osobně mi tyto dvě knihy od pana Kmenty přijdou takové nějaké slabší. Ano, vše je zde sesumírováno pěkně pohromadě, ale tak moc investigativní mi to zase nepřišlo, už jsem se jen snažila to všecko dorazit, aby mě Babiš nestrašil i o Vánocích :D Že je Babiš démon, o tom není sporu, je dobře, že existuje takovýto souhrn... Jsem zvědavá, co přinese budoucnost, a kde tento zloduch jednou skončí... Kéž by bylo brzo líp :D
O Janě Brejchové jsem toho věděla pramálo, ale pak mě náhodou zaujala tato kniha, proto jsem zatoužila dozvědět se o této herečce více. Nejde o klasický konzervativní biografický formát, kniha je naopak opravdu pěkně a moderně graficky zpracovaná, proložena spoustou fotografií, vzpomínkami Jany Brejchové, ale i komentáři Terezy Brodské a několika dalších kolegů. Zkrátka kniha velmi bavila, pro nezasvěceného bych řekla, že byla i plná zvratů a překvapení :) Život Jany Brejchové rozhodně nelze označit za nudný, i přes některé věci, které mi na ní nejsou sympatické, se mi líbí upřímnost této knihy a absence snahy lakovat věci na růžovo. Těším se, až mrknu na nějaký film s JB :)
Velmi podrobně zmapované počátky kmene "anistů", ale také spoustu bizarních historek, taková kolekce všech těch mediálních kauziček, které už stejně upadly v zapomnění. Babišova největší síla je v tom, že jak kafemlejnek opakuje, že za nic nemůže, že je to kampaň. Jede si to pořád a zatím z toho nikdo z jeho táboru není unaven, oponenti však podle mě už bohužel ztrácí sílu vzdorovat a skandály prostě tak nějak vyčpívají, roste deziluze... Díkybohu, že se jeho strop nachází kolem 30 procent :D
Ládíka mám fakt ráda a díl o Česku se mi hodně líbil. Určitě se vydám do muzea samorostů, protože nutně potřebuju vidět tu vázu, kterou prohodil Kodet sklem v Pelíškách... To mě totálně rozesmálo, že někde existuje :D Bylo mi ale docela líto, že jel autem a už nechodí pěšky, i když i díky autohistorkám jsem se taky zasmála, ne že ne :) Chápu, že se možná obával, že už pěškopisy budou na jedno brdo, tak trochu mění styl, už po Evropě se vydal stopem... Co mě ale štve je, že Vysočinu totálně "ošulil", to teda vidím jako velký dluh! Celou tu Moravu tak nějak rychle přeskákal :D Oceňuji ovšem i "naučnou" stránku knihy, je přínosná a zajímavá. Celkově mě knížka krásně naladila, udělalo mi to radost. A úplně souzním s jednou z posledních vět, kdy při nákupu letenky do Portugalska řekl: "A nepojedeme radši do Jeseníků?" Po několikaletém cestování po světě jsem totiž začla cítit úplně to samé... Doma je doma a já se moc těším na přednášku a na další knížky... Ať se daří! :)
Moc fajn knížka, pokud chcete začít zaplouvat do tajů umění, poslouží víc než dobře :)
Skvost se kolikrát objeví, ani to člověk nečeká. I tak se mi do rukou oklikou dostal tento skvost: dumala jsem nad slovy Miloše Doležela v jiné knize, byla o Petrkově. Zmiňoval se zde o Vysočině Viléma Reichmanna s texty Ludvíka Kundery, a když jsem uviděla obálku, říkala jsem si: to už jsem přece někde viděla. A světe div se, knížka se skutečně vyloupla ze staré knihovny :)
Čarokrásné fotky dávných časů, fotky s uzamčeným tajemstvím, víme jen málo o době a občas i přesném místě, kde a kdy byly pořízeny a uchovány pro nás a pro další zvídavé... Jisté ovšem je, že jde o kraj, který oslovuje, inspiruje, rozechvívá, jinak by z něj nemohlo vzejít takové množství umělců. Kéž by takový i dále zůstal...