Mánička178 komentáře u knih
Moc mě baví praktický koncept této příručky - a sice zobrazení listů v jejich skutečné velikosti. Tohle pojetí mě zaujalo už v příruče Ptáci našich zahrad (také od Grady) a je to vážně originální nápad, přitom se zdá vlastně tak jednoduchý :) Mrzelo mě, že jsem nenašla v příručce např. jilm, oproti tomu některé stromy jsou pro mě naprosto neznámé... Např. metasekvoj, to jsem slyšela poprvé v životě. Ale těším se, až vyrazím na lov :)
Celebrity nijak nevyhledávám, ale po shlédnutí jednoho pořadu na mě působila Veronika Žilková docela sympaticky, proto jsem si její memoáry přečetla se zájmem. Jde o otevřenou zpověď, hodně přímou, někdy se mi zdálo až příliš... herecké prostředí popsané opravdu bez servítek :D Zajímavé, kolik toho jeden člověk v životě dokáže prožít a unést... :)
Martin Patřičný umí o stromech vyprávět tak krásně... V této knize se na stromy dívá hlavně tak nějak formálně, s technickými detaily... ale ty něžné proložky, ach :) Je vidět, že má moc rád ženský :D Radost číst :)
Ani bych nevěřila, že se dá do tak mrňavé knížky shrnout postup, jak naplánovat zahradu :D Jistě, jde o velmi hrubou kostru, ale působila na mě opravdu podnětně a smysluplně, určitě velmi přínosně. Navíc mám tuto edici moc ráda :) Super kniha, od které se můžete odpíchnout než se vrhnete na vlastní zahrádku :)
Přehled o základních druzích ptáčků, které můžete během zimy potkat ve svém okolí. K textu jsou připojeny také rady, jak ptáka určit a co dobrého mu podat k snědku, aby se měl přes zimu dobře :) Trošku mě zarazilo doporučení, že se některým vodním ptákům může dávat i pečivo - to už je dnes, pokud vím, spíše nedoporučováno. Roztomile na mě působil přepis ptačích hlasů... :) Fajn knížka pro ty, kdo mají ptačí kamarády a jejich rozmanitost v lásce :)
Jako první jsem poznala stejnojmenný pořad, který (ač "retro") mě neskutečně nadchnul. Proto jsem se začala pídit i po knížce - a jakou radost jsem měla, když přistála v mých rukách. Moje nadšení nevyprchá, navzdory věcem, kterým asi nikdy neporozumím: výpočtům nebo obrovským číslům a podobně :D Nevadí mi, že některá tvrzení jsou již zastaralá, naopak mě těší se seznámit s tehdejším pohledem. Např. mě potěšilo, když jsem si četla o tom, že ve zkratce "asi exitují gravitační vlny" a hle - roku 2015 byly objeveny - to vím díky Hyde Parku Civilizace s Kipem Thornem, který za to dostal Nobelovu cenu! :D Prostě paráda. Jiří Grygar umí o vesmíru vyprávět tak poutavě, přibližuje věci na srozumitelných příkladech, má opravdu ohromný dar zapálit nadšení, zvídavost, obdiv :) A mě dnes ten vesmír přijde snad ještě větší a podivuhodnější, než dřív... Krása!
Zcela zásadní kniha mého dětství. Některé obrázky i vysvětlovaná fakta si pamatuji dodnes, ale co se mi do paměti zapsalo zcela nesmazatelně byla poslední z kapitol, která popisuje zánik Slunce a to, co by se světem bylo, kdyby Slunce nebylo. Vlastně šlo asi o první setkání s informací, že Zeměkoule ani Slunce jednou nebudou. Uplakaná a totálně šokovaná jsem běžela za maminkou s otázkou, jak je to možné a jestli je to pravda a kdy to bude a co všichni mí milí, co s nimi se stane? Knížka je to skvělá a vše je podáno dost citlivě, ale tu příšernou dětskou úzkost z faktu, že tento svět zanikne, tu mi ze srdce už nikdo nevymaže...
Z doslovu Jaroslava Meda:
"... uprostřed třeštících -ismů třicátých let, rámujících obecnou katastrofu evropského ducha, byl zde vztyčen kříž, jehož ramena neúchylně mířila k těm nejautentičtějším zdrojům veškeré evropské kultury. A současnost nemůže jinak než dát básníkovi za pravdu a pokorně se k těmto zdrojům vracet... "
Dlouho jsem nečetla podobně překvapivě koncipovaný román - na počátku příběhu se v podstatě odehraje stěžejní událost, od které se následně spoustu dalšího odvíjí. Překvapivé, ale určitě nenudí. Ztotožnila bych se s názorem, že první polovina příběhu působí chvílemi dost rozvlekle, ale autor zřejmě chtěl působit na čtenáře intenzivním a vypjatým dojmem, který by odrážel závažnost situace ve své pravé podobě. A další události... holt tvrdé, takové, jaké v horách bývají, pokud nechodíte po cestách vyznačených turistickou značkou...
Člověk moc rád koukne i za tu mediální masku Marka Holečka, proto mě formát a téma této knihy moc potěšily. Jedna věc představuje PR, ale jaký člověk žije za touto oponou? Mnohé napoví Markův bohatý vypravěčský talent, mnohé prozradila i tato kniha. Řekla bych, že mít v životě Marka blízko sebe, musí být opravdová jízda a člověk se musí zřejmě nastavit na pěkně strmé sinusoidy. Já hodnotím vše z pozvdálí jako pouhý pozorovatel a na mě tento chaos působí vlastně krásně. Protože se vymyká, ale hlavně proto, že z něj jde cítit ŽIVOT, a ne pouhé životem se vláčení. Tak ať to leze! :)
Čtení této knihy mě opravdu moc moc obohatilo. Po několika cestách po světě jakoby přeskočila niterná výhybka a něco mi říkalo, ať zůstanu doma, vždyť tady tolik koutů člověk nezná... Ale i tak jsem při čtení neunikla myšlence, že stejně jsem měla klapky na očích. Z řádků jakoby čtenář cítil tu autorovu lásku k přírodě, upřímnost, pokoru, čistotu - mocně mě to nabilo a snad i dovedlo k myšlence na to žít líp. Moc děkuju!
Útlá kniha, avšak velmi cenná svými myšlenkami, které jsou inspirovány prostředím hor. Po Reinholdovi Stecherovi nezůstaly regály knih, ale o to dražší a milejší mi tato sbírka úvah je. Aneb: Mnoho cest vede k Bohu - jedna prochází horami. S láskou doporučuji!
Katalog k velmi zajímavé výstavě souboru obrazů, které Národní galerii v Praze darovala Alena Žižková-Lind. Tato původem česká donátorka a lékařka, která se vdala do Švédska, měla opravdu pozoruhodný život. Katalog obsahuje reprodukce věnovaných obrazů, kontext zrodu díla, publikace je doplněna o pasáž seznamující čtenáře s historií donátorství uměleckých děl Národní galerii.
Uf, tak to teda byla síla. Musela jsem dost přemýšlet o tom, jestli to dočtu nebo ne, protože arogance a všeználkovství z toho doslova odkapávalo. Nakonec převládla zvědavost a láska k Itálii, ale jsem fakt znechucená :D
Několik postřehů:
- připravte se, že spojení "migrační toky" si v této knize přečtete asi tak 150x, tzn. asi na každé druhé stránce
- spoustu postřehů autora vychází ze zkušeností a zážitků nabytých v 70. a 80. letech minulého století, tzn. jsou občas i padesát let staré
- nejcennější se mi zdá "gastro" stránka této knihy - doporučení ve spojení s italskými názvy laskomin - to jediné mě bavilo a zdá se mi přínosné
Mohl to být krásný průvodce Itálií, kdyby text nebyl prošpikován "rádobyhumorem", který ovšem vyznívá převážně arogantně a jízlivě, někdy sklouzává až k senilní trapnosti. Ano, jistě známe názor tohoto "migračního toku", který se za komunistů přelil z východní Evropy do Londýna, "mistra" Benjamina Kurase, před migrací obyčejným Miloslavem Kurašem. Ale pokud si toto "dílo" nepřečtete, nechybíte... Přijdete o několik dnů strávených ve společnosti knihy prošpikované jedovatostmi jednoho starého šovinisty... Být to kniha nezapůjčená, letí do kamen. Toto si drahocenná Itálie opravdu nezasloužila.
Zajímavý koncept knihy, kdy autor přirovnává fáze horské túry (od příprav až ke vzpomínkám na toulání se) k fázím lidského života. Osobně mě nejvíce oslovila část o biblických obrazech, dříve jsem si neuvědomovala, jak moc se o horách mluví i v Bibli. Při čtení se mi honilo hlavou, jak moc někdy lidé křesťanství podceňují... do světa se chrlí miliony příruček jak žít, aby člověk byl spokojen a cítil se naplněn, přitom všecko člověk opravdu najde "už" v křesťanské tradici... Těším se do hor.
Jde vidět, že zajímavé knížky si člověka dokážou najít někdy i docela samy. Tady tato na mě čekala ve veřejném knižním regálku na recepci nemocnice :D Trávila jsem tam čekáním na výsledek testu několik hodin, v dlouhé chvíli jsem si začala knižní sbírku zvědavě prohlížet. Už už se mi chtělo odcházet, protože se to zde míhalo především ruskými/sovětskými autory a šlo vlastně o klasickou "retro" sbírku, ale pak mi do očí padla malba na titulní straně, a když jsem si přečetla, o čem vlastně kniha pojednává, začalo být nad slunce jasné, čím strávím příští hodiny čekání :D
Jde o v podstatě o encyklopedickou vyprávěnku s neskutečně pěknými malbami. Došlo mi, jak málo toho vím o Rusku, jeho zeměpise a přírodě. I když stylově jde spíš o jednoduché povídání pro větší děti, zaujmout obsahem i ilustracemi vážně dokázala a opravdu mě pohladila po duši :)
Co na to říct... snad jen být vděčný, že se člověk nenarodil v KLDR. Osobně mě moc zajímá další vývoj v této zemi, ale zdá se, že jediný severokorejský tlusťoch, Kim Čong-Un, drží otěže moci stejně pevně, jako jeho dva rodinní předchůdci. Lidé jako roboti, posluhovači, otroci... zaujalo mě též, že ve všech rozhovorech respondenti zmiňují hlad a stát, dva aspekty, okolo kterých se život Severokorejce točí. Asi nejvíc mě zasáhla zmínka o kotčebi, dětech bez domova, a též scéna o tom, jak paní našla bonbon a šetřila si ho několik dní, každý den si jednou lízla. Rodina Kimů se jednou bude bezesporu smažit, naprostej humus.
Třetí díl série o kmotru Mrázkovi považuju za mnohem lepší než dvojku, protože z toho jde cítit mnohem víc investigativní práce a dávání věcí do souvislostí než v předchozím díle.
Každopádně kniha vydaná v roce 2009 se v roce 2022 čte asi trochu jinak než tehdy - kam se za tu dobu dostali lidi, o kterých je zde řeč, jak moc se vše změnilo... např. Babiš (vstoupil do politiky), Krejčíř (sedí v JAR v base), Gross (zemřel), Pitr (znovu se objevil) a další.
Jarda Kmenta je fakt borec, někdy bych s ním chtěla pokecat naživo :D A taky mu přeju, aby všecko rozkryl! :)
Trošku rozpaky, protože prakticky téměř celá kniha obsahuje hlavně přepis odposlechů Mrázka a jeho okolí, což člověka někdy týrá do úmoru :D Prostě totální gauneři... Každopádně postrádám víc analytické části od autora, což mě trochu mrzí... Snad bude trojka lepší :)
Zdá se, že porevoluční léta představovaly pro určitou skupinu lidí takové žně, které si ani nelze pořádně představit. Po přečtení knihy se mi zdá vše ještě neuvěřitelnější, zdivočelejší a šílenější. Vypadá to, jak kdyby si člověk prostě šel do banky říct o nějaký ten stamilion a nepředstavovalo vůbec žádný problém ho získat. Neskutečné :D
Investigativní novinařinu mám moc ráda, oslovuje mě um Jaroslava Kmenty zasazovat věci do kontextu, schopnost propojovat informace, které shání v různých koutech společnosti. Všechno má takový nějaký punc tajemna a temna... a zdá se, že materiálu k prošetřování produkuje tato republika stále dost :D