Mánička178 komentáře u knih

Příběhy Ljuby Štíplové mají neskutečný náboj a Příhody malého Kořínka k nim rovněž patří. Přála bych si mít ten dar vymyslet podobně půvabný a něžný příběh, který poučí, ale zároveň nepostrádá lidskost (i když je zasazen do někdy kruté přírody). Ljuba Štíplová v sobě musela mít mnoho lásky, no považte, jak by jinak mohla vymyslet partu "houbíků" se jmény jako Podboráček, Lerpánek, Šuntelka, Mochomírek, Lišůvka, Jenerál, kteří pomáhají Kořínkovi nalézt útočiště a zároveň jeho vlastní identitu :) Nádherný příběh, jeden z mých nejoblíbenějších :)

4 23.07.2021

Poklad, který se dítěti vtiskl do srdce a duše tak, že i po desítkách let v něm verše rezonují. Stačí trošku "nahodit" a strunky se v člověku znovu rozehrají. Náhodou jsem po letech otevřela a úplně se mi vybavil pocit strachu o zbloudilé kuřátko a lítost nad snězeným koblížkem :) Určitě budu číst i se svými dětmi :)

17 20.07.2021

Z knihy tryská laskavost, moudrost, která omývá ducha v nás, pokud se mu toužíme otevřít. Něžné ilustrace Markéty Žižkovské si člověk také zamiluje, jakoby z nich promlouvalo ticho, opravdu úžasné!

20.07.2021

Dovedu si představit, že v roce 2007 tato kniha zřejmě nesmazatelně dopadla do českého literárního rybníčku a udělala tam velkou díru. Dnes už tolik styl Petry Soukupové nepřekvapí, ale i tak má zvláštní náboj číst si její romány, byť je tento jejím prvním. Popisuje takový typ všednosti a "obyčejného" lidského patlání se v životě, který ukazuje, že každý bojuje (s) vlastním rozumem, vůlí, citem, na své vlastní frontě, a když se jednoduše potká víc lidí, kteří se neumí/nechtějí vžít jeden do druhého nebo spolu byť jen "normálně" komunikovat, přirozeně dochází k neporozuměním, míjení se, strádání. Smůlou, avšak nepřekvapivým faktem zůstává, že tímto pomyslným kolbištěm se stává prostředí rodiny - základního lidského společenství, kde se propojují životy vícera rozličných osobností. Avšak... o čem je život jiném než o tom, abychom se stále učili balancovat v něm a v situacích, do kterých jsme vrženi? Proto se romány Petry Soukupové zdají takové "prosté", protože je do určité míry prožívá každý z nás :)

9 20.07.2021

Miluju Zahradníkův rok! :) Čtení této knihy ve mně vyvolávalo nesmírně libé pocity, doslova jsem se nechala vtáhnout do toho zahradnického plánovacího a realizačního módu, ve kterém se během celého roku přemýšlí, co, kam, kdy a jak :D S Čapkem to šlo opravdu snadno, užívala jsem si nesmírně pestrý jazyk, autorovy široké zahradnické znalosti, humor, ale i vtipné ilustrace. Nebetyčně milá a vtipná knížečka, kterou si určitě brzy přečtu znovu, protože vyvolávala úsměv na rtech.

15 19.07.2021

Nadšení :) Karel Čapek mě tak moc pobavil, jeho kočičí postřehy překrásně a perfektně vylíčil, až jsem se musela smát. Jeho osobu neznám podrobněji, ale i tato kniha o něm samém dokázala tolik říci... Nádherný člověk :) A krásné ilustrace a fotky :) Škoda jen, že esejů neexistuje vícero, ráda bych je hltala dál...

4 02.05.2021

Kolikrát už si člověk říkal, proč ten prezident předvádí takové šarády a ostudy, jaké předvádí. Něco jsme si mohli v hlavách poskládat z informací ve veřejném prostoru, ale nebylo od věci si věci zasadit do hlubšího kontextu díky této knize (a to nevíme vše). Upřímně obdivuji pana Kmentu, který se dokázal vyznat v gargantuovské změti různých firmiček se stamilionovými obraty, které mají svá sídla v předměstských "chýších" bez zvonku. Hlupáky jsme my, kteří se naivně domnívali, že snad staré kádry s rokem 1989 zalezou do svých nor... Naopak se promptně adaptovali na nová pravidla, ovšem staré móresy zůstaly. Po přečtení si tedy přeji jediné - ať už tito drzí páprdové, pohrobci totality, konečně vysmahnou...

8 02.05.2021

Karel Klostermann patří k autorům, které má moc ráda moje babička. A tak mě kvůli ní, ale také kvůli zmínce v jiné knize Miloslava Nevrlého (v Nejkrásnější sbírce píše, že pro něj tato kniha byla zásadní), napadlo, že se do románu také pustím. A musím říct, že mě kniha nezklamala - pohraničí miluju, záhadné končiny s těžkou historií na "koncích" republiky ve mně vyvolávají tajemné a přitažlivé chvění. Obtížnost a až syrová tvrdost tehdejšího žití mě až překvapila, i když se něco podobného dalo čekat. Zarazila mě nesnášenlivost vůči "Bavorákům" (myslela jsem, že tato averze vznikla až po válkách), ale i "shovívavost" vůči zabíjení pytláků... V hlavě mi také utkvěl jeden z románových výroků, jakési stýskání, že Šumava už nebude nikdy jako dříve... A tak si říkám, že je asi údělem každé generace postesknout si, že něco nebude jako dřív... co by asi řekli Šumaváci Karla Klostermanna na dnešní Šumavu? A co my bychom řekli o té, co bude za několik desítek let?

11 02.05.2021

Po dlouhé době jsem zažívala u čtení velké překvapení - knihu jsem neotvírala s nějakým vysokým očekáváním, ale opravdu mě nadchla, doslova strhla :)

Průkopnictví - to je slovo, které tuto knihu vystihuje asi nejvíce a čtenář se dozví o mnoha dobrodružstvích z různých koutů světa, ať už hrdinové skončili oslavně nebo naopak smrtí. Magalhães, Apollo 11 nebo Amundsen - o těch člověk už někdy určitě slyšel, ale co takový Burke a Willis nebo Lewis a Clark? Středoevropanovi tato jména možná nic neřeknou, ale obyvatelé Ameriky nebo Austrálie je jistě znají, proto mě moc potěšilo, že i já jsem se o nich mohla při čtení dozvědět, a to napínavým a podrobnějším způsobem.

Příspěvky jsou totiž docela detailní, ale úměrně, člověk přeskákal pět stran jak nic :) Samozřejmě nechybí jak doprovodné ilustrace a fotografie, tak mapky - o cestách si lze tedy udělat trochu konkrétnější představu, což v dnešní zkratkovité době hodnotím velmi pozitivně.

Za obsah a zpracování bych s radostí a nadšením ohodnotila pěti hvězdičkami, ale jedna věc mě neskutečně drásala, a sice chyby. Ale jaké! Nehodnotím obsahové, to nedovedu posoudit, ale doslova do nebe volající odfláknutá práce korektora (pokud vůbec nějaký existoval), to pro mě bylo opravdové utrpení. Na téměř každé dvojstraně aspoň jedna pravopisná chyba, takže na 256 stranách jich bylo naseto jak plevele. Abych si např. na pár stranách přečetla čtyři varianty téhož jména, to mě úplně znechucovalo, brr :D To je ovšem temná stránka českého vydání, originál je skvostný, tak aspoň **** :)

24.02.2021

Jedna ze zásadních knih mého dětství, na které si opravdu dobře pamatuji. Půjčovali jsme si ji na střídačku s bratrem v knihovně a na kreslených dvojstranách si procházeli luxusně ztvárněné výrobní postupy. Stejně tak slova jako "kutr", "difúzní baterie", "autokláv", "omykání" jsem se naučila z této encyklopedie, to vím zcela jistě :D Fascinovalo mě, že v pekárně se na výrobě chleba podílí stroj "vykulovač" a "vyvalovač" a že těsto dělí "dělička" do čtverečků, nebo že z šišky hlíny se dělají hrnečky a z placek talíře :D
Když jsem si ji teď zpětně četla, nepřišla mi ani nějak moc "údernická", samozřejmě až na to, že nesmí chybět příběh o dobývání uhlí, výrobě ocele nebo panelů... Ale jinak je to prostě srdcovka, kterou jsem musela mít, takže proběhla nutná sháňka po antikvariátech :D

8 20.02.2021

Moc milá modlitební knížečka - pro ženy, jimž záleží na partnerovi a chtějí se modlit (nejen) za něj, ale i za vztah, správná rozhodnutí a další aspekty života. Existuje její "dvojče" Modlím se za svou milou - nejen 31 dní - což se mi opravdu moc líbí - oba dva jsou ve vztahu důležití, proto je fajn, když na sebe pamatují navzájem i v modlitbě - a tato knížka je prima průvodcem :)

14.02.2021

Tahle kniha ve mně zůstane zřejmě ještě nějakou dobu rezonovat. Pamatuju si, že před několika lety jsem ji odložila, ale tentokrát mě hodně zaujala... mj. "hladem" po tom, jak se bude příběh odvíjet :D Zůstává ve mně taková zmixovaná břečka ne zcela libých pocitů: zmar, soucit, bolest, pošmourno, pasivita, horečnatost, drama, otázky... Ale prostě: nenarodili jsme se proto, abychom byli šťastni...

3 12.02.2021

Člověk, který kolem sebe vyzařoval a vyzařuje mystické fluidum jak skrz daleký prostor, tak i daleký čas. Dle vzpomínek pro některé cenná osobnost, pro některé spíše podivín. Na mě velmi zapůsobila jeho vášeň pro herectví, kvůli kterému už před válkou odešel od rodičů ke kočovnému divadlu, ale také jeho víra, nadšení pro hudbu... Pouhá škoda, že jde o knihu vzpomínek jiných lidí, mnohem raději bych si přečetla rozhovor přímo s Josefem Kemrem, zajímaly by mě jeho myšlenky. Ale v roce 1996 zřejmě nebylo obvyklé tak jako dnes chrlit biografie žijících herců... Věčná škoda.

1 08.02.2021

Eduard Kejnovský hloubá s láskou o těch stránkách života, které jsou mi také tak milé. Krajina, láska, ticho, Bůh, pokoj, život nitra, jeho prohlubování, práce na sobě samém... Díky za tuto mozaiku myšlenek, kde se každý kousek blýská trochu jinak, ale dohromady tvoří překrásný obraz srdce naplněného láskou k Tomu, v němž žijeme...

4 02.02.2021

Po přečtení musím říct, že titul se mi zdá velmi výstižný, protože se dozvíte o "Dýdý" takové, jakou ji z televize určitě neznáte, dvě polohy ji naprosto vystihují. Překvapila mě jednak její humorná stránka, ale zejména ta duchovní. Že je křesťankou mi bylo známo, ale o její mystické stránce jsem nikdy neslyšela - opravdu neskutečná cesta, působí na mě vážně mysteriózně - setkání s Libuší Šafránkovou rovněž, babička ze Spáleniště a další situace.

Některé rozhovory druhé části na mě bohužel působily nějak málo učesané, což mě mrzelo. Popsala bych je jako hodně autentické, ale vlastně spíš někdy až příliš zkratkovité, stálo by za to rozpovídat se víc. Současně jsem tedy moc nepochopila určitou část rozhovoru s Jiřím Horáčkem - ve všech ostatních se Milan Ohnisko ptá v podstatě jen na Danielu, ale zde z nějakého mně nepochopitelného důvodu "uhne" na vedlejší cestu a ptá se obecně na existenci Boha, ale také osobní vztah a názory Jiřího Horáčka týkající se Boha - proč? Sám Ohnisko v jedné z otázek přiznává, že ho rozhovor "inspiruje k nepřipraveným otázkám" a jde to opravdu vidět a dost mi to pak i vadilo - měl napsat separátní knihu týkající se tohoto tématu, sem mi to vážně nesedělo.
Jinak ale mám opravdu o čem přemýšlet, "Den dělostřelectva" a její život mě opravdu moc zaujaly :)

6 31.01.2021

Člověk by neměl brát knížku do ruky s velkými předsudky - u této zavládlo překvapení, protože se mi povídky příliš humorné nezdály, spíš takové posmutnělé, ostatně jako bývá občas i život :) Svěrákův fantazijní svět ovšem milovat nepřestanu, stejně jako styl jeho povídání a češtinu, kterou vypráví...

5 20.01.2021

Na Zibiho knížkách mě baví několik věcí:

- svým spisovatelským umem nerozsévá zášť a nenávist, ale naopak milou a laskavou atmosféru
- rozbíjí strach z odlišnosti - tam, kde by se "normální" člověk bál, jde setkání spíš naproti
- zachovává humor, i když si stopne týpky podobné účastníkům svatby Jiřího Káry, kterou jsem si mj. musela dohledat na youtube, takže dokonce člověka přinutí se "dovzdělat" :D
- zdá se být autentickým - píše o strachu i stýskání, radostech i chmurech
- dělá si legraci sám ze sebe
- rozesměje člověka zcela nenadále nějakým ostrým zásekem
- domluvil si spolupráci s luxusními Tomski & Polanski :D
- a taky milerád a cenně poradí - od nynějška do smrti si ve chvílích nervozity a strachu začnu představovat něco tak absurdního jako olympiádu rajčat, konkrétně masité rajče při skoku o tyči :D

Další bomba "stopis", už se moc těším na vlako/pěškopis o Česku :D

14 18.01.2021

Nemůžu si pomoct, ale paní Svatošová se mi zdá jako vzor - pokorná, cílevědomá, milující, duchovní, přímá, odvážná, statečná, inspirující žena... Vzala svoje životní kříže a naučila se je s pokorou nést a přetavit v dobro pro druhé - moc ráda bych si z ní vzala příklad. Má takový specifický hlas a celou dobu, co jsem četla tuto knihu, jsem měla pocit, že ji opravdu skutečně slyším... Vzácný člověk, jsem šťastná, že jsem se o ní dozvěděla... Z knihy si odnáším jednu z jejích myšlenek, a sice, že od života na Zemi nemůžeme čekat ráj, protože z ráje jsme byli vyhnáni... Odměna bude až za branou... Bůh jí žehnej :)

9 12.01.2021

Vpravdě nezvyklý román, krásný zejména svým netuctovým jazykem (jak už naznačuje i samotný název) - musela být laskomina tento text překládat. Příběh není odpočinkový, ale člověku o to víc poví - o tom, jaké je to být sám, skutečně sám a opuštěn. Ale také o tom, že i ty nejzoufalejší případy lze zachránit, třeba tím, že se vaším nejbližším přítele stane psík, který zapadá do kategorie "loosra", stejně jako vy...

14 07.01.2021

První kolibří kniha, kterou jsem kdy četla, a zrovna z pera Adolf Borna, což je opravdu unikátní persona :) Jeho zamyšlení mě zaujala tak, že už se těším na knižní rozhovor s ním.

2 04.01.2021