Mánička178 komentáře u knih
Hodně mě pobavila epizodka o shánění inkoustu nebo kreslení levou rukou :D Každopádně docela brutální svědectví o životě v Barmě - doly na drahé kameny, stěhování měst, závislosti na heroinu... Člověk se až diví, že některé země vůbec nějak fungují a nekončí v propadlišti dějin.
Ač pro děti, stejně jsem se velmi ráda poučila :D Byť jsou některé informace již zastaralé, jako základ k prvním krůčkům k astronomii může encyklopedie jistě dětský zájem podnítit :)
Beletristicky zpracovaný životopis sv. Brigity Švédské, mystičky, která žila ve stejné době jako Karel IV. Potěšilo mě, že se v této "autobiografii" i setkali, byť krátce... Každopádně obdivuji její vytrvalost a sílu, ať už při jejích cestách a poutích, či životních těžkostech.
Knížka, ke které jsem se vrátila poprvé od dětství. Popravdě mě překvapilo, jak je přesná, i když něco je trošku zastaralé nebo už překonané :) Bezva kniha i pro dospělého!
Milovaná Jižní Morava, doprovázená texty Ludvíka Kundery.
Člověk si uvědomí, jak je tahle část naší země rozmanitá... akorát mě jímal smutek u fotky dřevěného kostelíka v Gutech u Třince, a pak také u zasněžených obrázků přírody a komentářů o běžkování kolem Nového Města na Moravě :( Teď jsou tam přírodní sněhové zimy výjimkou... kdy i ty už nebudou? :( Lítost...
Krásné fotky z nádherných míst, která se už dnes jeví kolikrát "historicky" :) Milovaná Morava :)
Tuto příručku považuji za velmi potřebnou a jsem moc ráda, že se někdo z nitra církve k této problematice vyjádřil touto ucelenější a "populárnější" formou.
Osobně znám spoustu lidí, kteří se řídí přesně tím, co je v knize zmíněno, a tím je to tolik nebezpečné heslo "co pomáhá, je dobré". V kolika pohádkách jsme jako děti viděli čerta, který také pomáhá, ale chce za to upsat duši člověka - a všem je jasné, že je to špatně, že to se nemá... a dnes, v dospělosti, zajímá málokoho, odkud tyto "pomáhající" síly pochází a nikoho ani nenapadne, že kořeny mohou růst ze zlého základu. Kolik lidí pořád zajímá hvězdné znamení, kolik zvědavých bab navštěvuje kartářky, kolik lidí si na své tělo nechá vytetovat lebky a zrůdné děsivě temné obrázky. Vždy, když to vidím mě přejede mráz po zádech. Osobně jsem volala záchranku pro paní, která v hotelu, kde jsem pracovala, psychicky zkolabovala při workshopu rodinných konstelací - odvezli ji na psychiatrii. Když vidím v médiích ty vyschlé a scvrklé čarodějky, ověšené pentagramy, symboly a amulety, už od pohledu zkřehlé a vysáté zlem, aniž by o tom snad věděly, je mi úzko. Řekla bych, že lidé touží po Bohu, ale je "in" hledat ho na úplně špatných místech... Člověk dneška si chce prostě vybírat jenom to, co mu přijde atraktivní, co je hned, co je jasné a hmatatelné.
Co se týče knihy: Zkrátka výborná příručka, která mi odpověděla na spoustu otázek, které také podložila historicky, logicky, ale i úryvky z Písma. Např. kapitola o svobodných zednářích byla pro mne velmi zajímavá. Kdykoli jsem totiž hledala nějaké informace, co je na nich špatného, našla jsem pouze informace o tom, že jde o humanistický spolek sdružující inteligenci. A za tím by okultní základ hledal asi málokdo. Moc tedy děkuji za vhled do této nebezpečné problematiky.
Díky této knize jsem už před několika lety poznala Marka Váchu, tehdy to na mě nesmírně zapůsobilo. Když se člověk díval do přírody už dřív, cítil jakési dojetí a obdiv, na hrudi se mu něco svíralo, když stál uprostřed krajiny a snažil se do ní dívat... ale po přečtení této knihy se to moje vnímání okolního světa jakoby "přebrousilo" a připadne mi, že díky tomuto vodítku jsem od té doby na zázrak stvoření daleko citlivější. Dokážu se dojímat, když se kouknu zblízka na květinu, kamínek, semeno stromu, ptáčka, brouka... a spoustu dalších, tak neskutečně důmyslně a rozmanitě vymyšlených věcí. Celý ten koloběh všeho, člověka to úplně omračuje... Samozřejmě vždy je co prohlubovat, ale tato knížka mě takřka "nakopla" a sundala klapky z očí... A tak se sama sebe ptám: Kde se to stalo, že lidi tak strašně moc oslepli? Jaktože tyhle všechny "malé" zázraky přestalo tolik lidí vidět? Teď, když jsem knihu četla už podruhé, mě doslova niterně zasahoval každý úryvek, který je v knížce zapsán, jakoby tam nebylo ani slovo navíc. Myslím, že každá z těch myšlenek by se dala prorozjímat v řádu několika hodin... Je to neskutečné a doslova z toho prýští neskutečná láska, upřímná a čistá vnímavost... jakoby klíčem k otevření očí byla schopnost vidět srdcem. Tahle kniha je prostě síla a ta síla vážně pomáhá uzdravovat.
Neskutečně moc děkuju!
Bezvadná knížka, která člověku "dovysvětlí" docela dost věcí. Asi se to stává více lidem, ale někdy ty úkony člověk provádí tak nějak automaticky, aniž by v podstatě věděl, co za nimi stojí - proč se dělají, na jakém základě, ze kdy pocházejí. Samozřejmě, že je podstatné jejich prožití a niterné úmysly, ale nebylo na škodu dozvědět se více a prohlubovat to, co žije při mši :) Díky!
První díl byl průlomový, protože vyprávěl o ne zcela detailně popsaném fenoménu, a co si budeme - na "rarity" se podívá zblízka rád kdekdo... ale jak už to tak bývá, "dvojka" většinou jedničku nepřeválcuje.
Tito samotáři jsou trošku jiní, a kdybych si měla vypůjčit část názvu - jiní, "jenže jinak" než ti v jedničce. Už mi někteří z nich nepřišli tak moc samotářšští... spíš takoví víc podivínští :D Je to celkem doba, co jsem četla Samotáře ze Šumavy, ale měla jsem z nich pocit, že jsou takoví víc odříznutí od civilizace, víc sami pro sebe. Tady mělo několik z nich internet nebo chatu nedaleko jiné chaty, a tak... i když, možná to tak bylo i u těch v prvním díle? Nevím už zcela přesně, soudím podle toho, co ve mně zůstalo. Na druhou stranu "z normálu" vybočoval příběh každého z nich a za každým z nich stál jiný, od ostatních originální životní příběh.
Super nápaditý koncept, jehož kouzlo tkví v tom, že leckterý čtenář se ztotožní s pár názory toho "svého" samotáře :) I když, leckdo je stejně bude považovat za soubor podivínských figur. Ale já jim přeju, aby jejich životy považovali oni sami za naplněné a žili tak, jak v srdci touží :)
Pokud se chcete dovědět více o Marku Váchovi jako o člověku, o jeho životě a formování, pak vemte do ruky tuto knihu. Líbí se mi i forma zpracování, protože nejde o klasickou biografii ve formě "narodil se tehdy a tehdy tam a tam do rodiny toho a toho", kterou by napsal kdo ví kdo. Jde o "biografii" formou rozhovoru, takže se o Orkovi dozvídáte přímo od něho samého :) A jako vždy se toho nebojí ;-)
Jako tmavou kaňku bych na této knize viděla předmluvu Štrougala, který je dnes stíhaný za komunistické zločiny. Občas sem tam nějaká decentní, době poplatná vsuvka. Ale nechtěla bych si v duši zanechat zakalené dojmy z této knihy právě kvůli tomuto. Jizerky jsou nádherné, a je skvělé, že se zachovala jejich podoba i pro oči mladších.
To je tak príma komiks :) Vtipný, milý, dobrosrdečný... a navíc se skandinávskými reáliemi :) Nejde ho nemít rád. Těším se na trojku!
Morgana a Morgavsa mě zaujaly už ve Čtyřlístku, proto mě moc potěšilo, že sebrané epizody vyšly i knižně - opravdu je to perfektní příběh. Zdá se mi, že tento komiks má vše, co by kvalitní komiks měl mít - neskutečnou vtipnost (epizoda s jablíčky je opravdu top :D), ale i důvtipnost, napětí, dynamiku, vzdělávací rozměr, kresby... Petr Kopl se tímto stává mým oblíbeným komiksovým autorem, on vážně umí moc hezky vyprávět :)
Bylo moc fajn nakouknout blíže do Adamovy lezecké "kuchyně" díky jeho vlastním zápiskům. Obdivuju předně jeho zápal a nadšení - kéž by člověk v sobě našel aspoň zlomek toho, co tryská z něj. Bylo by skvělý, kdyby se se svou pílí a nadšením stal inspirací pro mladší drobotinu, která si svou lezeckou formu teprve začíná budovat. Mít takový vzor, to musí být sen :) Ať to vydrží a hlavně ať cinkne placka v Tokiu!
Knížka, která má super drajv - úplně mě ten styl dostal a pohltil. Jasně, je to úplně o obyčejnosti života se všemi svými stereotypy, frustracemi, zajetostmi a klišé, ale ten způsob zachycení má opravdu grády a vážně to fungovalo a podněcovalo to v člověku nutkání číst dál, i když úplně kvůli něčemu jinému než je u románů člověk zvyklý :) Petra Soukupová to tentokrát jednoduše vzala za úplně jiný konec než všichni ostatní, pohrála si skvěle s lačností čtenáře a nakrásně si ho povodila kudy sama chtěla - perfektní! :)
Na Zibiho stylu se mi moc líbí nejen jeho humor a ironie, ale taky to, že si na nic nehraje - aspoň tak se to zdá :) Neholedbá se, nedělá se důležitým, ale přizná i to, že ho někdo často zesměšní (i sám sebe), že je mu smutno, že se dojímá nebo se rozpláče. Osobně obdivuji jeho niternou sílu se nevzdávat i ve velmi krušných situacích, a taky jeho schopnost dokonce hledět s optimismem a vtipem vstříc budoucnosti, ať už se právě nachází v jakýchkoli sr... nesnázích :D (Z toho si beru i příklad :D)
Nadto mám ale i pocit, že jeho knížky nemají být primárně sebeprezentací líčící vlastní odvahu a schopnost být neustále borcem nad věcí, ale spíš se snaží ukázat, co je lidství - dokázat, že být v kontaktu s lidmi a cíleně vyhledávat jejich přítomnost je obohacující.
Jinak zrovna tento díl doporučuju nečíst při kocovině, frekvence aspoň jeden stakan vodky na stránku dráždí žaludek i pouhým čtením, a to ani nemusíte být přímo v Zakavkazí.
Zajímavé svědectví popisující rozdrobenost a politickou složitost Blízkého východu. Po přečtení si ještě více říkám: Díkybohu za to, že se člověk narodil uprostřed Evropy. Každopádně obdivuji nasazení autora, moc mě těší, že jsem díky jeho knize mohla o trochu více porozumět tamní situaci, i když pochopit půtky mezi množstvím válčících frakcí, (samozvaných) vlád a dalších zájmových skupin představuje pro laika zřejmě příliš velké sousto. Respekt před Jakubem Szántó, že svoje zkušenosti a zážitky dokázal takto čtivě sepsat, ale hlavně za to, že tím zpravodajem vůbec byl a všecko to na Blízkém východě absolvoval :)
Zajímavý biografický román o Albrechtu Dürerovi, který jistě dobře poslouží všem, kteří se budou chtít poprvé seznámit s tímto slavným umělcem :)