Mánička178 komentáře u knih

Taková milá pohodovka, i když se nevyhýbá ani závažným událostem, které v životě potkají každého člověka. Pokud prahnete po něčem milém, takovém pěkně americkém, sáhněte po Noci zázraků :)

02.11.2022

Krásná kniha, moc pěkně graficky zpracovaná, a navíc o všech ústředních členech Reynkovy rodiny, rodičích i synech. Fotografie, básně, příspěvky a komentáře. Je to magické místo, tenhle Petrkov, a stačí si o něm i jenom číst... Slovy se snad ani nedá popsat ten duch místa, který zde vládne. Škoda jen, že člověk může nasávat už "jen" z odkazu, i když i za ten jsme povinni být vděčni... Děkuji.

6 24.10.2022

Bromouvsko možná zůstává málo povšimnuté, díky své "odsunutosti". Ale nelze mluvit o tom, že by šlo o kraj, který je o ničem nebo o málu. I tato kniha vypráví o naprostém opaku. Tento kraj dokáže člověku doslova učarovat - nejen krajinou, architekturou, ale celou svou historií, která je do tohoto místa vepsána a lze ji cítit, když zde jste. Při toulání potkáte nezměrné množství náboženských stavbiček, ať už drobné sakrální památky či známé kostely. Avšak při pohledech na některé z nich, na hřbitovy, které je obklopují, cítí člověk jistou míru sklíčenosti. Pohled na "orvanost" připomíná paralelu se stavem přírody - jak byla asi kdysy bohatá, dřív, než ji člověk začal drancovat? I zdejší kostelíčky ztratily svou někdejší bohatost a jsou kolikrát ohlodané na kostru, vykuchané... Odsunem, osídlením, zloději devadesátých let. Broumovsko oslovuje, jakoby se zde někdy zastavil čas, bez nánosů současných fabrik, rozsáhlých hal... pravda, asi není jednoduché zde žít. Ale kraj je to jedinečný a velmi, velmi půvabný.

2 22.10.2022

Knížku bych doporučila zejména mladým čtenářům, kteří se zajímají o lov. I když se zde nabažíte lesní atmosféry, právě lov zde hraje v podstatě jednu z ústředních rolí. V druhé části povídkové knihy je vyprávění zaměřeno hodně na partyzány a protinacistickou rétoriku - holt léta, ve kterých autor žil a životní zkušenosti se nezapřou :)

2 18.10.2022

Po delší době román pro ženy, a to zejména proto, že autor je o 22 let starší než já, zatracená výzva :D Ale jako musím říct, že ač naivní příběh, líbil se mi, zejména proto, že byl pěkně, napínavě a dojemně sepsán... Snít je třeba a Nicholas Sparks psát čtivě určitě umí. V této dramatické době, plné napětí, strachu, násilí, je potřeba trochu oddechu, dobra, lásky a splněných snů... :)

2 12.10.2022

Tato kniha ve mně vyvolává trochu skeptické pocity - podobné příběhy sepsané podle skutečných událostí představují lákadlo pro nakupující, ale z mé zkušenosti bohužel vyzní dost často tak nějak "plytce". Kdyby nešlo o autentický příběh, pak by zřejmě nikdo podobnou věc asi nevydal, jednoduše proto, protože podobných "šokujících" příběhů již vyšlo nespočet. Autor mi byl svým arogantním chováním dost nesympatický, zároveň líčení charakterů dalších "hrdinů" takové prazvláštní, prostě dost divná a hlavně naivní parta na výletě do džungle.
Abych pravdu řekla, překlad se mi nelíbil - užívání neskutečně divných obratů, slov nezapadajících do dané situace, zdálo se mi to nějaké odfláknuté... pak mi došlo, že kvalita je možná do jisté míry ovlivněna vstupem, tedy originálem, který zřejmě za mnoho také nestál... Kdo to nepřečte, o nic nepřijde :D

07.10.2022

(SPOILER) Co bude ústředním tématem románu Bílá voda asi nebylo těžké uhodnout. I zde se autorka drží už v dřívějších knihách zkoumaného tématu, kdy stěžejní bod jejích románů představují životy žen, které se nějakým způsobem vymykají či přímo provokují „obyčejné“ lidi svými „nestandardními“ osudy a/nebo emancipačními projevy (ať už šlo o Němku Gertu, bohyně z Kopanic, či zde Lenu a Evaristu). Velmi často vyvolávají kontroverze, či rovnou nenávist, nejde jednoduše o ženy s nekomplikovaným životem.

I tentokrát mě velmi těšilo nechat se provádět mimořádně hezky vystavěným příběhem – tím myslím především formální rovinu románu. Zejména úžasně barvitý jazyk jsem si jako čtenář nesmírně užívala, také pro Kateřinu Tučkovou typické prokládání vlastního děje různými archivními doklady, prostřídávání časových i místních rovin, přičemž délka kapitol je volena přiměřeně, čtenáře nenechává upadnout do uspávajícího módu. Drobně mě rušilo jenom opakované používání některých přívlastků, či obrazů (rtuťovitý, pleskání masa a krůpěje potu na zádech se zde opakovaly až příliš často).

Celkově se příběh postupně krásně rozkošacuje jako rozrostlý strom, do téměř sedmisetstránkového románu se toho vešlo opravdu moc. Tím se přesouváme k vlastnímu obsahu, který na mě v konečném důsledku ale působil bohužel dost násilně. Jak kdyby za vším stála touha především „narvat“ sem opravdu vše, a to zejména kontroverzní věci. SPOILER Nevím už na které stránce se to přihodilo, ale v duchu jsem si sama pro sebe říkala – teď už zde chybí jen homosexuální vztah nebo pedofilie. To se tedy nakonec nestalo, ale jinak zde naleznete vše, a tím opravdu myslím VŠE: alkohol, vraždy, sebevraždy, drogy, násilníky, vězení, nehody, těhotné jeptišky, potraty, znásilnění, stb, ezoterické blázny, duchy, Romy, zázraky, proroctví a vidění, týrání zvířat, požáry, obrácení totálních ateistů a ještě mnohem více :D Nakonec se vše začne propojovat, ovšem absolutně neuvěřitelným a zázračným způsobem. Je otázka, jestli by román měl zobrazovat jen věrohodné věci, ale já jsem autorce některé věci bohužel uvěřit nedokázala, i když jsem se snažila. Někdy bylo až příliš poznat, na jaké straně barikády Kateřina Tučková stojí i v realitě tohoto světa, a to vyznívá jako hlavní poselství tohoto románu. Nikoli to, jak v některém rozhovoru řekla – že jejím cílem bylo vydobýt sestrám internovaným za komunismu více respektu. Řekla bych, že toto se jí bohužel nepodařilo, protože hlavním poselstvím tohoto románu je agitace za svěcení žen do kněžské služby a kritika katolické církve, která nedovoluje ženy do těchto pozic světit. To si z toho všeho odnáším já jako hlavní „message“.

Závěrem vlastně cítím hlavně lítost - je mi moc líto statečných a pokorných sestřiček, které hrůzy té doby prožily s důstojností a pevnou vírou, nezlomené. Mělo by se o nich psát asi jinak, ale takto je to víc „senzační“ a prodejné. I sama autorka uvedla, že při rozhovorech s reálnými sestrami si vlastně na nic nestěžovaly, román na ně ale vrhá úplně jiné světlo a pojednává tedy o tom, jak chce vše vidět Kateřina Tučková, tudíž se z mého pohledu jedná o tendeční literaturu. Celkově se nemůžu zbavit toho, že Kateřina Tučková prostě spoustu věcí opravdu velmi nepochopila, a že jde o jakousi zaujatost. To je právo této liberální feministické autorky, ale vůči sestrám mě to mrzí.

18 28.09.2022

Sbírká básní různých evropských autorů, různých časových epoch. S poezií modlitby jsem se doposud takto přímo nesetkala, ale velmi mne tento literárně duchovní směr oslovil. Ač se jedná o překladovou poezii, modlitby se mi opravdu líbily, některé mě oslovovaly více, některé méně. Když už zmiňuji překlad, musím říci, že překlad poezie považuji za ten nejnáročnější, proto všechen obdiv Anděle Janouškové :)

3 28.09.2022

Oba hlavní hrdinové vzbuzovali moje sympatie - taky mám moc ráda hřbitovy! :) Nechci polemizovat o tom, jestli příběh působí či nepůsobí uvěřitelně nebo jak kvalitně literárně se na něm pracovalo. Člověka, který někoho ztratil jako by podobný příběh "objal", a o ten hřejivý pocit jde asi nejvíc...

3 16.09.2022

Netušila jsem, co od knihy čekat, přece jen po klasice člověk sahá s trochu smíšenými pocity, ale Chrám Matky Boží v Paříži mě nadchl. "Naštěstí" jsem (ostudně) nevěděla, o čem úplně přesně kniha vypráví a jakých témat se dotýká, ale vůbec mě nezklamala, naopak. Překvapila mne svým spádem, nepředvídatelností, bohatým jazykem, občasnou syrovostí, až děsivostí, propleteností... a v podstatě i svým koncem. Nezapomenutelný příběh, který by byl jistě o úroveň povýšen, pokud bych znala Paříž... :) Tak snad někdy v budoucnu :)

7 15.09.2022

Ach, tato obrazová publikace mě velmi zaujala :)

Vidět Prahu sedmdesátých let, šedou, špinavou, oprýskanou, nahlédnout do zákoutí Malé Strany a Starého města, jejich prázdných ulic, ve kterých se zastavily kroky pouhých pár bělovlasých stařečků o hůlce. Číst si o domech U tří špačků, U královny včel, U modré podkovy, U bílé čelisti, U zlaté obruče - o domech, jejichž názvy naleznete již pouze v katalogu památkového ústavu. Nahlížet na místa, která již neexistují - vyasfaltovaný Karlův most, karpatský kostelík v Kinského zahradě, na místa, kdy Gottwaldovo nebo Leninovo bylo kdeco. Nahlížet na nabubřelé památníky socialismu - "krásu a harmonii moderní architektury" v podobě sídlištových domů, dálničních nadjezdů a podjezdů...
To vše ve mně vytváří velmi zajímavý koktejl pocitů - nezapomenutelné :)

5 02.09.2022

Román, který z mého pohledu potřebuje několikeré/pomalu dávkované čtení, zkrátka je třeba ho "promeditovat" a dát si na čas, aby mu člověk přišel na kloub. Želbohu v dnešní spotřební éře, kdy se chce číst především rychle či další a další knihy, kdy velká část románů je psána stylem začátek - děj, místo, konflikt, rozuzlení - konec, zůstává mnohými nepochopen, protože (pokud nejste z těch, kteří pochopí na první dobrou) potřebuje čas, kterého se mu některými nedostává. Pokud tedy sáhnout po této knize a hledat jednoduché řešení, pak je s tímto formátem nutno počítat :)

5 31.08.2022

Kniha má víc než výstižný název - Stromy vypravují... A ony skutečně vypravují, o tom, čeho byly svědkem, o lidech, kteří kolem nich procházeli, o momentech, které byly pod jejich korunami prožity. Moc mě těší, že autorce stálo za to tyto střípky zaznamenat, ačkoli některé z těchto stromů již nežijí, či se některé od vydání knihy také stihly začít rozpadat. Avšak o to milejší mi je číst si o těchto dlouhověkých svědcích, proti kterým představuje délka života čtenáře pouhou prchavou epizodu. Děkuji za tuto knihu.

4 30.08.2022

Ač pro děti, knížka mi byla milá - láskou k přírodě, která z ní čišela, působila na mě tak nějak...čistě. Vysoká literární kvalita vypadá asi jinak, ale lásku k přírodě dokáže ukázat, ač poměrně prostě a předvídatelně. Idylické drobné příhody, které ke konci vyvrcholí v hlavní konflikt, který skončí... jak asi? :)

1 13.08.2022

"Jsme jako olivy, teprve když jsme drceni, vydáváme ze sebe to nejlepší."

5 07.08.2022

Drobná brožurka, která v podstatě shrnuje to nejzákladnější, co by výletníkovi na Šumavě nemělo uniknout, snad lze říct, že jde o fenomény, která se dají pokládat za šumavská nej... Nejvíce mě asi zaujala fotografie puštíka bělavého v letu, a vlastně mi přitom došlo, že jsem nikdy dříve neviděla sovičku v letu z boku. Vypadá jak letící polínko s nožkama a křídlama :D Prostě nejroztomilejší... a Šumava nejmilovanější! Těším se na další návštěvu tohoto úžasného kraje.

3 27.07.2022

Miluju tyto retro obrazové publikace :) Jako svědci doby zaznamenávají socialistickou omšelost a šeď, v průvodních textech se dozví člověk o tom, co tenkrát valil lidem do hlavy tehdejší režim... Zároveň si člověk při listování říká, co vše se změnilo a jakým směrem. Zajímavá exkurze do minulosti, moc mě to baví :)

3 09.07.2022

Milovaná hvězda...

1 05.07.2022

V životě jsem si nevšimla žádné kritiky vůči Gottovi, vždy adorovaný seladon, na kterého se nesahá. Klusákova kniha na mě působí spíše jako hudebně-publicistický pokus podívat se na Gotta "nevymytým" pohledem, ale nepřijde mi, že by na Gotta zbytečně "nakládal", jak někdo poukazoval.

Za jednu z nejvíce vystihujících pasáží knihy považuji tuto: Novináři však většinou přejímali příběhy z Říkám to písní jako fakta - média byla vždycky vděčná za materiál kolem Karla Gotta a tady ho bylo dost. Vyprávění, které se v dřívějších dobách dalo ověřit a později už ne, se začalo stávat běžně tradovaným zpěvákovým životopisem. Zdvořilost vůči Gottovi byla větší než profesní odpovědnost a závazek vůči veřejnosti.

Klusák nevytahuje žádné pikantní drby, neřeší jeho vztahy, ale v podstatě pouze pěveckou stránku a vývoj, a to na mě působí sympaticky. Šokovaly mě tedy záznamy o deliktech, jejichž následné řešení ovlivnilo Gottovo další směřování... přirozeně se něčím takovým nikdo nechlubí, ale přišlo mi to jako celkem hardcore. Další zajímavé kapitoly představuje "cvičná" emigrace a rovněž zasazení vystupování v Německu do kontextu: doposud jsem žila v domnění, že šlo o něco víc, než jen pouhý žánr "šlágrového" zpívání... Prostě Gott - mistr sebeprezentace.

13 19.05.2022

Wau... Pár stran, ale prýští z nich ne-sku-teč-ná láska, pokora, obdiv, radost. Tato knížka je poklad, který rozvíjí už tak vlastně prostou, ale zároveň hlubokou modlitbu sv. Františka. A moc mě oslovuje také vyjádření Miloslava Nevrlého, který mluví o přírodních "mohutnostech" - jak trefné, přirostlo mi to k srdci, protože člověk se proti tomu celému světu cítí tak moc nepatrně. František i Miroslav - oba vzácní lidé...Prostě síla a moc ráda tuhle knihu všem doporučuju!

5 19.04.2022