Ranní jasmín přehled

07.12.2024

Přijde mi zajímavé sbírku porovnat s novější antologii skutečně moderních taiwanských povídek Vzpomínky a sny na obratníku Raka. Z dichotomie "přistěhovalnce z pevninské Číny a rodilého Taiwance" přítomné v Ranním jasmínu se naráz v povídkách konečně objevují i původní obyvatelé Taiwanu (tu ubohou jednoduchou služku v první povídce jako pořádnou reprezentaci neberu) a vypráví zde své příběhy. Obrovského rozdílu, kterého jsem si nemohla nevšimnout je i způsob vylíčení ženských postav v povídkách. Ve sbírce je deset povídek a (jen) tři z nich napsaly ženy. Pokud jste (jako já) líní si před každou povídkou nalistovat na konec knihy a přečíst si medailonek o autorstvu, tak to vlastně ani nevadí, protože z povídky jasně vyplyne gender autora. Téměř všichni autoři vyprávějí příběh z pohledu mužů a ženy jsou v něm jen jakési mysteriózní přecitlivělé objekty (na pár čestných výjimek), které jakmile přestanou být pro muže v příběhu důležité, přestanou existovat. Bez ohledu na to, jak se k nim muži zachovají (popsané scény emočního a fyzického násilí byly opravdu nechutné), ženy je stále milují a ještě se k nim rády vrátí pro další nálož. V povídkách od autorek se do popředí konečně dostávají komplexně vylíčené ženy, které - i když se jim rozpadne vztah s mužem, tak jsou schopny se zvednout a pokračovat v životě dál, i když jim patriarchální společnost není úplně nakloněna. Zkrátka, taiwanská literatura ušla dlouhou cestu a díkybohu za to.
P. S. Ztvárnění cizince jako uzurpačného zrzavého Američana, který se neobtěžuje naučit ani slovo čínsky mi přišlo jako vystřižené z čínské propagandy, moderního na tom nebylo zhola nic.