Republika v exilu: Inscenování československé vlády v Londýně za druhé světové války přehled
Pavel Horák
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499050/bmid_republika-v-exilu-inscenovani-cesko-uhW-499050.jpg
5
2
2
Kniha zkoumá prezentaci československého státu na prostředí civilní administrativy exilové vlády. Sleduje nejen všední den politiků a úřednictva, ale i úlohu ceremoniálu a politického marketingu při vytváření československé značky. Exilové vlády za druhé světové války investovaly značné prostředky do své kredibility a také mocenské prostředí kolem Edvarda Beneše přikládalo důraz otázkám reprezentativnosti. Práce sleduje československý exilový „vládnoucí dvůr“ jako velké státnické představení. Zajímá ji scéna s kulisami, rekvizitami, kostýmy a touto perspektivou nahlíží také do zákulisí inscenovaného.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Republika v exilu: Inscenování československé vlády v Londýně za druhé světové války. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (1)
Ozvěny run, Muž bez tváře a další knižní novinky (31. týden)
31.07.2022
Citáty z knihy (1)
„Jan Masaryk dále v exilu otevřeně hovořil o politickém nástroji kontroly, jen je založen na "zacpávání huby funkcí". Také "nepoužití novináři", vyjádřeno termínem ministerstva vnitra, kteří nebyli v rozsáhlém propagandistickém státním aparátu do té doby uplatněni, mohli žádat od exilové vlády speciální podporu a stipendia. Mimochodem i v možnosti vybraných politiků vystoupit v československém vládním rozhlasovém vysílání sehrával roli nezanedbatelný honorář jedné libry za minutu projevu.“
Kniha Republika v exilu: Inscenování československé vlády v Londýně za druhé světové války v seznamech
| v Přečtených | 2x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 2x |
| v Chystám se číst | 1x |
Neotřelý pohled na československý exil v době 2. světové války, podaný jako jedno velké představení s vlastní scénou, scénářem a obsazením, inspirovaný ve své metodice nejenom knihou Petera Burkeho Vytváření Ludvíka XIV., ale také Tesařovým Mnichovským komplexem. Oba jmenované zdroje spojuje fascinace ceremonielem jako svého druhu divadelním představením, kdy Tesař se ve své eseji zmiňuje o teatralizaci českého veřejného života, postaveného na prknech biedermeierovského lidového divadla. Národ sám sebe přehrává jako na jevišti. Zajímavý je také odkaz na amerického sociálního antropologa Ervinga Goffmana, který upozorňoval na význam sebeprezentace v každodenním životě a na vztah mezi pomyslným jevištěm a zákulisím. V české historiografii ojedinělý počin, který rozhodně stojí za přečtení.
"Jan Masaryk dále v exilu otevřeně hovořil o politickém nástroji kontroly, jenž je založen na "zacpávání huby funkcí". Také "nepoužití novináři", vyjádřeno termínem ministerstva vnitra, kteří nebyli v rozsáhlém propagandistickém státním aparátu do té doby uplatněni, mohli žádat od exilové vlády speciální podporu a stipendia. Mimochodem i v možnosti vybraných politiků vystoupit v československém vládním rozhlasovém vysílání sehrával roli nezanedbatelný honorář jedné libry za minutu projevu."