Richard III. přehled
William Shakespeare
Jedno z nejpůsobivějších Shakespearových historických dramat, které vypráví krvavou cestu Richarda III. na trůn. O co s povahou titulní postavy a s historickými událostmi zachází volněji, o to dramatičtější příběh nabízí. Richard III. je nejzápornější povahou ze všech Shakespearovských postav, v jeho znetvořeném těle žije nestvůrná duše, a jeho touha po moci a anglické koruně se nezastaví před ničím. Hra končí na válečném poli, kde Richard bojuje o svůj trůn. Poté co je zabit jeho kůň volá svou poslední a slavnou větu: Království za koně! Tragické historické drama přeložil Břetislav Hodek a vychází jako 153. svazek edice D.... celý text
Literatura světová Divadelní hry Historie
Vydáno: 2020 , ArturOriginální název:
The Tragedy of King Richard the III, 1591
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Richard III.. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
Konečně jsem se dostala k tomu, abych si přečetla tuhle ikonickou hru od Shakespeara. A že to bylo drama se vším všudy, jak se sluší a patří! Touha po moci, smrt, zrada, vraždy, boje, pomsta, láska, ... V tomhle ohledu je ta hra fakt dost hutná.
Pravda, v počátku mi ta hra dala poněkud zabrat - hlavně co se týká postav, kterých je tam jako na orloji. Trvalo mi, než jsem se konečně zorientovala v tom, kdo je kdo. Nejsem úplně kovaná v anglické historii a možná jsem i trochu prohloupila, když jsem Richarda III. četla ještě před tím, než jsem si stihla přečíst hry tomuhle dílu předcházející (tzn. "všechny Jindřichy"). No, moje potíž, jak jinak. Budu to muset ještě dohnat a napravit. A pak si Richarda III. přečíst znova.
Každopádně tahle hra má dost grády - v tom smyslu, že co začíná jako prosté přání dostat se na trůn se postupně mění v krvavou řežbu a postavy jako by se nemohly být jisté, kdo z nich přežije Richardovo skoro až manické běsnění. Jak si ale zachránit krk, když nevíte, kdo je na vaší straně?
V určitém bodě mi to nicméně připomíná hru Othello - v obou hrách se dost dobře hraje slovem a manipulací- Stačí pár umně zvolených slůvek a neštěstí je na světě, postupně se nabaluje a nakonec je toho katastrofa. Slovní šermování je tu podle mne na stejné rovině a hraje stejnou důležitou roli jako šermování a bojůvky s mečem - obojí může být smrtící. Jako v tomhle je Shakespeare mistr slova.
Nakonec dávám jen 4 hvězdy, částečně pro ten pro mne chaotický začátek s postavami (ale to kladu za vinu hlavně sobě) a pak taky proto, že zrovna Othello je pro mne ještě o chlup zajímavější v těch slovních manipulacích.
Teatrální nuda. Líbilo se mi pouze tři momenty.
1. Jak zdegenerovaný a proradný Richard III. popisuje na začátku sám sebe.
2. Jak manipuluje se ženou, jíž zavraždil manžela.
3. Jak uvědoměle popisuje svou proradnost, zákeřnost a faleš.
Zbytek mě docela otravoval. Hromada postav přibíhá a odbíhá, přitom zajímavá není žádná. Snad teda kromě toho Richarda III., ač ani zde nemůže být řeč o nějaké psychologii, páč on si na začátku řekne, že půjde přes mrtvoly za mocí, protože mu příroda nenadělila zdravé a hezké tělo a mnohá potěšení jsou mu tak odepřena. Od té doby se protagonista pro prodírá k moci, což ale ve výsledku není ani zdaleka tak zajímavé, jaké by být mohlo. Koncept mocichtivého degeneráta je totiž skvělý, ale po většinu doby se děj topí v monotónnosti. Kvůli nudě mě přestalo zajímalo, co se tam odehrává a jak to skončí. Po čase mi začal i onen vytříbený jazyk připadat otravný svou teatrálností. A on teatrální je, vím. Je to ostatně divadelní hra. Moliérova Misantropa třeba ale zbožňuji.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Richard III. v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 84x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Knihotéce | 18x |
v Chystám se číst | 21x |
v Chci si koupit | 7x |
v dalších seznamech | 3x |
Autorovy další knížky
2015 | Romeo a Julie |
2010 | Hamlet |
2011 | Zkrocení zlé ženy |
1994 | Sen noci svatojánské |
1964 | Othello |
Můj vztah k Richardovi se časem poměrně zásadně proměňoval. Prvně jsem ho četl před lety (jářku, snad již šesti...), patřil k mým prvním hrám, vedle Timona například. Zatímco Timona jsem si zamiloval a dodnes je mou nejoblíbenější hrou, Richard se mi nelíbil. Timon mi vypovídal o něčem hluboce lidském, co jsem snad jen tušil. Richard o ničem nevypovídal. Viděl jsem v něm jen poklesek umělcův, když sahá v touze zaujmout po surovém násilí. Bylo to samozřejmě naprosté nepochopení hry. Posléze jsem o hře leta přemýšlel, a vracel jsem se k ní v mysli znovu a znovu. "Já zrozen jsem být padouchem", "Sváděl už někdy někdo takhle ženu? Svedl už někdy někdo takhle ženu?" "Je tu někde vrah? Ne. Ano. Já." "Richard přece miluje Richarda." Myslel jsem na tu zrůdu, vtělené zlo, na nějž člověku příčí se hledět víc, než na Miltonova Satana, na tu zrůdu, které nelze litovat tak hluboce, jako litujeme Dantova Satana. Nedávno pročetl jsem Jindřichy šesté a zhlédl jsem inscenaci Klicperova divadla. Nu a znovu si Richarda přečetl.
Richard III. nestojí sám. Jistě, i sám obstojí, pro své fantastické monology a velkolepost Richarda, který celou hru zaplnil svou osobou. Všude je temný a neproniknutelný stín hrbáče, s mrtvolnou rukou šířící zatuchlý pach všude a na všechny. Pach moru, který každého v okolí zabije. Přeci ale nestojí sám. Je před ním, při nejmenším!, Jindřich VI. Díl třetí. V něm je jednak zavražděn Richardův bratr, Richardův otec a Richard sám, ještě před zrozením zla, je svědkem zrad, vražd, brutality a ničemnosti světa, v němž všichni jdou si po krku a touží po zlaté obroučce. Richard, zrozen se zuby, by mohl kousat lidi, chce z nich být nejlepší a je nejlepší v tom, co oni všichni dělají. Je-li Richard zlem, je naším zlem. Je-li naším zlem, zná svědomí a svědomí ho na konci pozře.
Tak tedy Richarda čtu. Není člověkem, není. Je zlem. A v bytí zlem je velkolepý, je úžasný a ohromující, je to řemeslník, který ví, že jeho zlost je divadelní a tak hraje divadlo. Jak často opakuje Hilský, Richard si napíše scénář, hru odehraje a posléze si ji i sám orecenzuje. A ten pohled je nezaměnitelný.
Zopakuji se zde ještě jednou. V hradecké inscenaci je jedna strašně silná chvíle. Místo zástupu duchů, kteří Richardovi připomínají jeho podstatu a své osudy, mají v Hradci kapelu, jejímž členem se ve snu Richard stává, po bohu Hitlera, Stalina, Maa a dalších. Posléze procitá (napůl) a hovoří s Marlowem (Shakespeare je na záchodě). Křičí "Já nejsem svině jako oni.". V tu chvíli na pódium vstupuje Richard historický. Toho je třeba mít na paměti, to je člověk. Je však potřeba uklidit jej do koutku. "Ty jsi zakázka." Odpoví Marlowe. A zakázka je čisté zlo