Říše musí zemřít přehled
Michail Zygar
Zhroucení Ruska 1900–1917. Rozsáhlá historická freska Říše musí zemřít popisuje politický a kulturní vývoj v Rusku během prvních sedmnácti let 20. století, tedy v době klíčové pro osudy této země a s ní i celého světa. Michail Zygar, zkušený reportér a publicista, při tom použil žánr, který v historické literatuře není zcela obvyklý – reportáž, čímž se mu podařilo dobu, vzdálenou dnešnímu čtenáři již více než sto let, maximálně přiblížit, takže jeho text působí jako strhující thriller. Před čtenářem v nečekaných souvislostech vyvstává řada historických událostí – hladové bouře, koloniální válka s Japonskem, politické vraždy, zápas o konstituční monarchii, násilí levicových teroristů, úspěchy a skandály ruského moderního umění, vztahy mezi členy vládnoucí dynastie, bitvy první světové války. Všechny tyto události se splétají v dramatický děj, který se postupně, stále více a více, vymykal jakékoliv kontrole. A spolu s nimi se na historické plátno promítají s neobyčejnou ostrostí i postavy jejich hybatelů a protagonistů – členů carské rodiny, ministrů, policistů, mecenášů, spisovatelů, hudebníků, malířů a dalších osobnosti ruského politického, kulturního a duchovního života –, z nichž se mnozí snažili dělat pro budoucnost své země to nejlepší, a přesto jejich společné snažení nakonec vyústilo v nechtěnou a po všech stránkách tragickou bolševickou revoluci.... celý text
Literatura faktu Historie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2020 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
The Empire Must Die, 2017
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Říše musí zemřít. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Fantastické čtení, jak píše níže icewind, takhle podanou historii jsem ještě nečetl. Je velký rozdíl číst historikem zpracovaná fakta anebo vzpomínky z deníků a dopisů skutečných lidí. Události, tak jak je viděli členové carské rodiny, politici, revolucionáři, podnikatelé, umělci a anarchisti. O mnoha z nich jsem slyšel poprvé, třeba o tragickém osudu "svaté princezny" Elly, jedné z nejkrásnějších žen Evropy, nebo o policejním reformátorovi Sergeji Zubatovovi. Až depresivně na mě působily neschopnost a výmluvy cara Mikuláše nebo hysterické záchvaty hloupé bigotní carevny ovládané Rasputinem.
K takto pojatým událostem bude mít historik mnoho výhrad. Zdaleka ne vždy jsou k dispozici nějaké písemné materiály, záleží na selektivním výběru autora a také lidé mají sklon sdělovat jen tu svojí jedinou pravdu. Ale jak píše autor v předmluvě, takto to Rusové vnímali a proto musela Říše zemřít.
"Svou Atlantidu potopili všichni společně, ale každý z nich se domnívá, že vinen rozhodně není on, ale ti ostatní."
Takhle podanou historii jsem snad ještě nečetl, působilo to dojmem, že se věci opravdu dějí právě tady a teď, že vyjdete na ulici a tam bude pochodovat tlupa bolševiků nebo potkáte V.I. Lenina v paruce.... přiznám se, že na první dobrou jsem všechna ta jména a vztahy mezi nimi opravdu dokonale nepobral, ale to není problém autora, tohle zkrátka bylo Rusko. Období před r. 1917 v téhle zemi mi tedy říkalo pramálo, přijde mi to až neuvěřitelné co se tam všechno odehrálo..... a při úplně posledním odstavci mě docela zamrazilo....
"Rusko ke smíru s dějinami nedospělo, rány se nezahojily a potlačit komplexy se taky nepodařilo. Ruská historie je sama o sobě nemoc, která se ozývá na každém kroku. Jsme nakaženi vlastními dějinami - a já na tuhle chorobu nechci zemřít...."
Související novinky (2)
Knižní novinky (45. týden)
01.11.2020
Knižní novinky (40. týden)
27.09.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Říše musí zemřít v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 29x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 7x |
v Knihotéce | 55x |
v Chystám se číst | 58x |
v Chci si koupit | 25x |
v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
carské Rusko ruské dějiny rok 1917
Autorovy další knížky
2016 | Všichni muži Kremlu - Stručná historie dnešního Ruska |
2020 | Říše musí zemřít |
2024 | Válka a trest |
2008 | Gazprom: Ruská zbraň |
Cestu k Velké říjnové socialistické revoluci jsem od Figese, jehož Lidskou tragédii považuji za geniální knihu. Touto knihou jsem si ty události chtěl připomenout a byl jsem zvědavý na to, jak Zygar zpracoval historické téma. Četlo se to dobře, jen je nemělo takový dramatický náboj jako díla ze současné doby, byť jde o drama podobného významu.