Michail Zygar

ruská, 1981

Nová kniha

Válka a trest

Válka a trest - Michail Zygar

Putin, Zelenskij a cesta k ruské invazi na Ukrajinu. Kniha se věnuje historii ukrajinsko-ruských vztahů. Odhaluje historii útlaku Ukrajiny ruskou říší, obvi... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Všichni muži Kremlu - Stručná historie dnešního Ruska Všichni muži Kremlu - Stručná historie dnešního Ruska

Pár úryvků z knihy: Podle Gleba Pavlovského zhruba do roku 2005 Kreml zcela vážně doufal, že Rusko dostane pozvánku do Severoatlantické aliance. Hodně se tam přemítalo o tom, za jakých okolností bude možné takové pozvání přijmout. Ještě před ruskými prezidentskými volbami se Putin hned při prvním setkání s generálním tajemníkem NATO Georgem Robertsonem přímo zeptal: Kdy Aliance předpokládá, že bude Rusku nabídnuto členství? Robertson s něčím takovým vůbec nepočítal a začal vysvětlovat, že na to existuje formální procedura a každá uchazečská země musí podat žádost. To Putina dost vykolejilo – on byl přesvědčen, že Rusko nemusí stát ve frontě s nějakou přihláškou v ruce, naopak, že Aliance je musí požádat, aby se k ní připojilo. V noci na Nový rok 2006 došlo v Čeljabinském tankovém učilišti k tragédii: opilý seržant začal šikanovat jednoho z řadových vojáků. Názory na to, co přesně se tam stalo, se různí, ale jisté je, že vojína Andreje Syčova donutili v noci na 1. ledna tři hodiny strávit v podřepu. Důsledkem byla gangréna a o dva týdny později museli Syčovovi amputovat nohy i pohlavní orgány. Byl to donebevolající, ale zdaleka ne jediný případ tohoto druhu. ... Když už o tragédii u Čeljabinsku informovala všechna média, požádali 26. ledna novináři o komentář i samotného ministra obrany Sergeje Ivanova, v té době na služební cestě po Arménii. „Posledních několik dní trávím daleko od vlasti, vysoko v horách, a o tom, co se stalo v Čeljabinsku, jsem zatím neslyšel,“ řekl ministr. „Podle mého názoru by to nemělo být nic tak vážného. Jinak bych to určitě věděl.“ Tahle věta veřejnost mimořádně pobouřila: takže ministr (přesněji řečeno jeho nejbližší spolupracovníci) je toho názoru, že amputace nohou vojáka základní služby není „nic tak vážného“. Michail Saakašvili si vzpomíná, že když se ruské tanky u bran Tbilisi zastavily, Vladimir Putin se neznámo proč ztratil. Skoro měsíc se na televizních obrazovkách neobjevil, a to až do 31. srpna, kdy státní televize přinesly reportáž o tom, jak v rezervaci na Dálném východě speciální střelou uspal ussurijskou tygřici. Podstata operace spočívala v tom, aby se tygřici dal navléknout obojek s vysílačkou navigačního systému GPS a bylo tak možné sledovat její pohyb tajgou. Televizní záběry byly skvělé – Putin míří na tygra, vypálí speciální náboj s uspávacím prostředkem, hned první ranou zasáhne, odvážně vykročí k ochablému zvířeti a navléká mu obojek. Ovšem zoologové, kteří u toho byli, vysvětlují, že to byla vyložená komedie: Tygřici si televizní štáb vypůjčil v zoologické zahradě a někam ji pouštět se vůbec nechystal. Aby premiér nebyl vystaven nebezpečí života, tygřice byla uspávacími prostředky už předem doslova napumpovaná. Putinův výstřel s další látkou tak způsobil předávkování a ona zemřela. To samozřejmě zveřejněno nikde nebylo a na Putinově oficiální stránce ještě dlouho visel banner, který nabízel aktuální trasu „téže tygřice“, údajně dál bloudící tajgou. Koncem července se u Putina konala porada o černé metalurgii a premiér se velice rozkatil, že se nedostavil majitel společnosti Mečel Igor Zjuzin. „Jistě, nemoc je nemoc, ale já myslím, že by se Igor Vladimirovič měl vyléčit co nejrychleji,“ zabouřil Putin, „jinak nezbude než mu poslat nějakého doktora a všechny ty vzniklé problémy odstranit.“ Putinova ostrá invektiva šokovala trh tak, že akcie firmy se okamžitě zhroutily a ta ze své úhrnné hodnoty za jediný den ztratila 5 miliard dolarů. Týden nato pronesl na jiné poradě další historickou větu prezident Medveděv: ten požadoval, aby představitelé státní moci přestali „strašit podnikatelskou sféru“. Investiční klima to ale nezachránilo – všichni vytrvale mysleli především na Putinova „doktora“. Výborná novinářská práce.... celý text
Hana H.


Válka a trest Válka a trest

Jsem rád, že jsem knihu přečetl, doporučuji!
Benny215


Říše musí zemřít Říše musí zemřít

Fantastické čtení, jak píše níže icewind, takhle podanou historii jsem ještě nečetl. Je velký rozdíl číst historikem zpracovaná fakta anebo vzpomínky z deníků a dopisů skutečných lidí. Události, tak jak je viděli členové carské rodiny, politici, revolucionáři, podnikatelé, umělci a anarchisti. O mnoha z nich jsem slyšel poprvé, třeba o tragickém osudu "svaté princezny" Elly, jedné z nejkrásnějších žen Evropy, nebo o policejním reformátorovi Sergeji Zubatovovi. Až depresivně na mě působily neschopnost a výmluvy cara Mikuláše nebo hysterické záchvaty hloupé bigotní carevny ovládané Rasputinem. K takto pojatým událostem bude mít historik mnoho výhrad. Zdaleka ne vždy jsou k dispozici nějaké písemné materiály, záleží na selektivním výběru autora a také lidé mají sklon sdělovat jen tu svojí jedinou pravdu. Ale jak píše autor v předmluvě, takto to Rusové vnímali a proto musela Říše zemřít. "Svou Atlantidu potopili všichni společně, ale každý z nich se domnívá, že vinen rozhodně není on, ale ti ostatní."... celý text
braunerova



Všichni muži Kremlu - Stručná historie dnešního Ruska Všichni muži Kremlu - Stručná historie dnešního Ruska

Čtivě popsaný vývoj v nejvyšších patrech ruské politiky s osvěžující úrovní objektivity. Autor příliš nesoudí a o to více popisuje. I když jsou občas jeho zdroje nejasné ("jeden z jeho nejbližších spolupracovníků" apod.), tak celkový obrázek působí velmi kompaktně. Ruský medvěd potřebuje drbat za ušima, jinak kolem sebe seká drápy. A bez ohledu na to, jak vypelichaný má kožich, tak toto drbání je v zájmu nás všech skutečným úkolem diplomacie. Daří se jí to?... celý text
chamyl


Vojna a trest: Putin, Zelenskyj a cesta k ruskej invázii do Ukrajiny Vojna a trest: Putin, Zelenskyj a cesta k ruskej invázii do Ukrajiny

Ukážkový príklad toho, ako novinár väčších kvalít rezignuje, ubzikne a spíše manuál na úpadok pre ďalších pseudointelektuálnych slabochov a chudákov, čím morálne padne na úroveň dvoch hlavných protagonistov knihy stojacich proti sebe. Zygar nevydržal ani prvú skutočnú skúšku v živote, ktorá je nič oproti tomu, čo museli zniesť (a vydržali!) ľudia ako Vavilov či Dostojevskij. Čo dodať? Človek, ktorý ma "guráž" pustiť sa ešte do ruských spisovateľov, pre mňa zostáva iba poľutovaniahodným chudákom. Osobne to beriem ako zásah do mojej "rodiny", ktorá ma šesť rokov učila chápať, ako svet, človek a ľudská spoločnosť funguje. Porozumieť zložitostiam tohto sveta a pripravovať sa na ne do konca svojho života, pretože "človek je tvor večne nepripravený". Pre mňa vždy budú ruskí spisovatelia znamenať viac než to, čo by som sa dočítala o nich v kadejakých textoch od kritikov, nekritikov a nejakého Zygara, ktorý so svojím raťafákom takisto vyšiel z Gogoľovho plášťa. Mne stačilo čítať ich diela, aby som ich poznala naozaj, lebo len skrze diela som mohla dozvedieť o každom viac. A som rada, že som tak robila. V dnešných časoch ešte väčšmi.... celý text
zipporah