Černý úsvit přehled

31.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno KVĚTEN 2014):

Meggie se jednou v noci probudí a uslyší matčin křik. Je jí okamžitě jasné, že se něco stalo. Zjistí, že její bratr je mrtví, ale něco se jí na tom nezdá. Nevěří přítelkyni svého bratra a podezírá ji, že lže a její bratr stále žije. Zvědavost a touha po pravdě jí dostanou do problémů. Ocitne se u obchodníků s otroky společně s několika dalšími dívkami. Nakonec se jim podaří utéct, ale ještě není vyhráno. Meggie se setkává s mladíkem, se kterým je nějakým způsobem propojená a o kterém se jí i zdálo. Je toho všeho najednou moc a Meggie musí udělat vše proto, aby pomohla jak svému bratrovi tak i celému světu.

No... tak tenhle díl byl už o něčem jiném než ten předchozí. Bylo to promyšlenější, napínavější a celkově o dost lepší, i když to nebyl žádný zázrak. Příběh se tentokrát neodehrává v našem světě ale ve světě lidí z Říše temnot, v Království temnot. Jasně, chápu, že toho temna je tam hodně. Každopádně se kvalita celého příběhu posunula o kousek dál, než tomu bylo v předešlém sedmém díle. Možná tomu právě i pomohlo to, že se příběh neodehrával v našem světě. Meggie mi byla celkem sympatická. Nebyla to žádná úžasná hlavní hrdinka, ale líbila se mi víc, než Jez v minulém díle, kterou jsme si naopak neoblíbila vůbec.



Přece jen je tu ale něco, co se mi - nechci říct že nelíbilo, ale trochu mi to vadilo. A co to bylo? Že šlo vlastně skoro o to samé jako v předchozím díle. Kluk je zlý, chová se špatně a holka se mu snaží otevřít oči, pak zjistí, že jsou spřízněné duše, jeden z nich se tomu brání, ale nakonec to všechno dobře dopadne. Tohle mi vadilo celkem hodně! Kdyby to bylo aspoň trochu jinak... No, asi nemá cenu se k tomu dál vyjadřovat, vy nejspíš chápete o co mi jde. Jak už jsem psala v recenzi sedmého dílu, autorce už nejspíš pomalu dochází inspirace a já ji naprosto chápu. Osmí díl, to už je přece jen hodně a vymýšlet pořád něco skvělého a zajímavého, to prost nejde.

Docela mě v knize pobavila jména otroků, nebo spíš otrokyň, které žily na hradě Černý úsvit. Jmenovaly se podle toho, jakou dělali práci. Uznejte, že například jméno Vynašečka nočníků je opravdu velmi neobvyklé. L. J. Smith má nejspíš smysl pro humor ( .. :D).

Když tento díl porovnám s tím předchozím, je to docela rozdíl. Ne moc velký, ale je tam. A to je dobře. Když jsem začínala Černý úsvit číst, říkala jsem si: Prosím, ať je to lepší než předchozí díl a ať nemám znovu takový problém knihu dočíst. A vyplnilo se to. Příběh se četl o dost lépe a byl takový trošku i napínavý, takže jsem z jejím dočítám neměla takový problém, jako u Krvavého polibku. Takže tentokrát to bude trošku lepší hodnocení.

08.08.2024

Tato kniha byla celkem kraťoučká, ostatně jako všechny knihy v této sérii, ale doopravdy za to stála, moc se mi to líbilo I to jak se k sobě chovali hlavně hrdinové