Rob Roy přehled

23.09.2020

Zamiloval jsem se! Planu upřímným obdivem k Dianě Vernonové. Scott stvořil postavu, kterou jsem snad nikdy nepotkal (nebo je to už značně dávno) - krásná, tajemná, rozverná i vážná, plná bolesti, emocí, ctností, radosti a života. Ohromujícím způsobem skutečná. Ačkoliv její role vyniká v podstatě jen při dění na zámku Osbaldistone, bylo loučení s ní tak nežádoucí, že jsem po zbytek knihy čekal a doufal, že se znovu objeví. Výraznou slečnu Die jsem musel zmínit okamžitě, protože se pro mě stala nejsilnější součástí knihy.

Přitom Rob Roy je sám o sobě kouzelný příběh, plný jiných pamětihodných postav, v přední linii se samotným Royem. Ten knihou vůbec prostupuje spíš jako pověst, než osobně. Objevuje se po většinu děje sporadicky, skoro kouzlem. To je však v případě jeho osoby správné vykreslení, myslím. Vypravující Francis Osbaldistone je postavou trochu kulhající - je víc vypravěčem a pozorovatelem děje, než že by se ho aktivněji účastnil, natož byl jeho hybatelem. Ostatní Francise dovedou výrazně zastínit. Ať už je to poněkud svérázný Andrew, synátorská sebranka sira Hildebranda, s nimiž se Scott v závěru vypořádal velmi originálně a z nichž nejvýraznější osoba, Rashleigh, je zloduch k pohledání. Je tu ovšem i soudce Inglewood a radní Jarvie. Oba jsou tak dickensovští, že to nemůžu považovat za náhodu; hlavně v osobě Inglewooda jde o vynikající soudcovskou karikaturu. Krom postav Walter nabízí svižný, na události a zvraty poměrně hojný příběh z dramatické doby soužití Angličanů se Skoty v 18. století, před vznikem Velké Británie. Kochal jsem se pohraničním Northumberlandem i Skotskou Vysočinou plné vřesu, s nímž si vítr pohrával, Londýnem i občanskou válkou, stejně jako interiéry zámků i věznice. A hlavě těmi scénami a jejich živostí.

Roba Roye jsem určitě nečetl naposledy. Už jen proto, že potkat znovu Dianu mé srdce touží.