Ztracený symbol přehled

Kdyby autor tak ohavně nemanipuloval a nevyzobával si bez ladu a skladu například z Bible jen to, co se mu hodí a někde snad dokonce vědomě nelhal (původ slova amen), byly by to tak tři hvězdičky. Takto ale musím "ocenit" jeho snahu brakem. Román je jinak strhující a nebýt poslední pětiny tak snad i docela dobrý. Jenže právě zde měla nastoupit přísná redakční práce a nakladatelství mělo donutit Dana Browna knihu zkrátit a vynechat ony manipulativní části, které jsou navíc silně nepravděpodobné. Odehrávají se totiž v době kdy hrdinové mají již v podstatě vyhráno, jsou zranění, otřesení, řekl bych že lidsky na pokraji sil, přesto tlachají o dávných mysteriích, o tom, jak by lidé měli být bohy a o věku Vodnáře.
Další nepravděpodobnosti v knize jsou naprostá dominance padoucha, který sice proti sobě má třipísmenkovou organizaci, ale ti si počínají jako děti na pískovišti. Například poslat důležité lidi na nepřátelské území jen s jedním agentem, který se navíc choval jako pako, tomu tedy říkám profesionalita. V umění se toto pohrdání výkonností policií a podobných organizací objevuje často a vždy mi přijde jako laciná autorská zvůle. Od autora jsem nikdy nic jiného nečetl a z filmu podle jeho prvního románu se záhadologem Langdonem viděl jen pár útržků v televizi. Přesto nemohu říct, že by neuměl psát. První čtyři pětiny mají hlavu a patu a jsou opravdu napínavé a až na pár logických přešlapů i konzistentní. Jenže potom začne Dan blábolit a já ho musím ocenit spíš lidsky než profesně odpadem. Taktéž je podivné jak se snaží psát hezky o zednářích, ale svým románem jim stejně dělá medvědí službu.

24.11.2024

(SPOILER) Důvody proč knihu číst: čte se snadno a obsahuje spoustu zábavných faktů (s historkou o rohatém Mojžíšovi jistě vystačím dlouho).
Trochu nevýhoda je, že identitu hlavního padoucha lze odhadnout velice snadno, takže překvapení se čtenář nedočká.
V zásadě je ale kniha o zneužití represivní složky státu pro utajení bizarního koníčka svého šéfa (v podstatě kostýmní hry na vraždy) před veřejností. Což, dle mého názoru, by veřejnosti bylo fuk, ač všechny postavy tvrdí opak. Veřejnost by jistě daleko více zajímalo, že se výše zmíněný šéf tajně bratříčkuje s vysoce postavenými politiky a dalšími boháči a jistě si spolu nevypráví o fotbalu. V zájmu utajení navíc různě přestupují zákon (např. ničí veřejnou infrastrukturu) a pořád je všechno OK.