Rodina Manzoniů přehled

08.02.2023

Poslední letošní (2022) přečtená kniha je zároveň tak trochu přípravou na rok nový, protože se týká italského autora, jehož nejslavnější román se chystám konečně přečíst. Je jím Alessandro Manzoni (1785–1873) a jeho Snoubenci (1827/1840). A italská spisovatelka Natalia Ginzburgová (1916–1991), od níž jsem letos četl román Rodinná kronika, napsala o Manzonim a jeho rodině románový životopis Rodina Manzoniů (La famiglia Manzoni, 1983). Začíná u jeho rodičů a pokračuje postupně přes jeho dvě manželky až k dětem a zahrnuje období téměř 150 let, od roku 1762 do roku 1907. Opírá se o fakta a nefabuluje a bohatě cituje z rodinné korespondence, což je také trochu kámen úrazu na celé knize, neboť ty citace jsou rozsáhlé a někdy dosti nudné, ti lidé si podrobně a mnohomluvně psali i o bezvýznamných věcech; je to samozřejmě cenný pramen, ale méně by bylo více...
Velikán italské literatury, básník, dramatik a prozaik Alessandro Manzoni, jehož Snoubenci znamenají pro Italy asi tolik, co pro nás Babička Boženy Němcové, zůstává v knize spíše v pozadí, hlavní pozornost je věnována členům jeho rodiny. Vzhledem ke svému dlouhému životu (zemřel v 88 letech) přežil Manzoni nejen obě své manželky a řadu ze svých devíti dětí, ale i mnoho dalších příbuzných. O zrodu jeho nejslavnějšího díla se dozvíme jen málo, to nebyl hlavní cíl Ginzburgové. Nicméně i tak jsem rád, že jsem její oceňovanou a úspěšnou knihu přečetl. A budu se těšit na Snoubence.