Roky přehled

06.01.2025

Autorka mi byla doporučena a nestačila jsem zírat. Smekám, spisovatelka se ukázala jako vnímavý pozorovatel každé doby, kterou zažila a mnohokrát jsem si při čtení říkala - jo, tohle jsem přesně takhle vnímala i já.
Na závěr jsem si musela postesknout, že se nenarodila v našich končinách, tak citlivé a hluboké memoáry jsem už dlouho nečetla.

04.01.2025

Kniha vzpomínek holčičky, dívky, ženy. Kniha o proměně Francie, světa, společnosti, vnímání sexuality, rodiny. Postupná proměna společnosti ve stále více a více kapitalistickou, konzumní, plnou technických vymožeností a věcí, které dřív nebyly potřeba. Proměny politiky, proměny občanství, změny ve vnímání národa. A samozřejmě proměny důvodů, které Francouze a Francouzky zvednou ze židle a donutí je jít protestovat.

Neskutečně upřímná a citlivě napsaná kniha. Ta upřímnost, se kterou se autorka pouští do svého intimního a sexuálního života, se kterou dokáže reflektovat problémy svého národa a těch ostatních, ta mě velmi bavila a nepřestávala mě udivovat. Jedna z nejsilnějších knih, které jsem četl. Některé pasáže ve mně rezonovaly ještě dlouho po dočtení. Je to opravdu výpověď jedné generace a krásný zdroj informacích o tom, jak moc se svět za život jednoho člověka změní.

…

"Veškeré vybavení domů pocházelo z doby ještě před válkou. Zčernalé kastroly s ulámanými uchy, oprýskaná smaltovaná umyvadla, děravé konve s kousky plechu přišroubovanými přes otvor. Kabáty měly záplaty, košile obrácené límečky, z nedělního oblečení se stalo každodenní. Pořád rostou, zoufaly si matky, když zase musely prodlužovat šaty pruhem látky, kupovat o číslo větší boty, které už za rok budou zase malé. Vše se muselo bezezbytku využít a spotřebovat, penál, vodovky Lefranc i balíček máslových sušenek Lu. Nic se nevyhazovalo. Obsahem nočníků se hnojila zahrada, koňské koblihy, sebrané na ulici, se přidávaly do květináčů, do starých novin se balila zelenina, vysoušely se jimi mokré boty nebo posloužily jako toaletní papír."

"Pole tužeb a zákazů se rozrůstalo. Pootevírala se možnost vstoupit do světa bez hříchu. Dospělí nás podezírali, že nám moderní spisovatelé podvracejí morálku a že už si ničeho nevážíme."

"Všichni se nejčastěji nevyhnutně vyskytovali v ohromném, krytém, třípodlažním obchodním centru s prosklenou střechou, vodotrysky a lavičkami. Uvnitř byl vlahý vzduch a navzdory proudícím davům žádný hluk, tlumené osvětlení na obchodech kontrastovalo s neúprosnou září výloh a interiérů obchodů, které byly seřazené jeden za druhým, dalo se do nich vcházet, aniž člověk musel otevírat dveře a zdravit. Oblečení a jídlo nikdy nevypadaly krásněji: vše bylo volně k mání bez nutnosti podstupovat do té doby obvyklé rituály. Názvy obchodů - Prima hadříky, Svět dortíků, Džínová pohádka - vyzývaly k bezstarostnému přehrabování se jako děti. Zákazník zapomínal na to, kolik mu je.
Tady nakupovalo jiné já než to, které chodilo do Prisu nebo Nouvelles Galeries. S obchody jako Darty a Pier Import v nás skokově vzrostla touha nakupovat, jako by z nás koupě elektrického topinkovače a japonské lampy měla udělat jiné bytosti, stejně jako jsme v patnácti doufali, že nás změní znalost výrazů, které zrovna letí, a rokenrolu."

"Toho léta roku 1980 jí doba mládí připadá jako prostor bez hranic, plný světla, ona obývá všechny jeho body a přehlíží ho současným pohledem, aniž rozeznává něco přesného. Ohromuje ji, že ten svět už je za ní. V tom roce poprvé pochopila příšerný smysl věty: máme jen jeden život."

"Docházelo k něčemu, co se vymykalo veškeré představivosti - věřilo se, že komunismus je nesmrtelný -, realita přesahovala naše emoce. Trpěli jsme pocitem, že zůstáváme stranou významných událostí, a lidem z Východu jsme záviděli, že mohou prožívat podobné okamžiky. Když jsme pak viděli, v jakém bídném oblečení se s ledvinkami u pasu vrhají na obchody v Západním Berlíně, muselo nám jich přijít líto. Dojímali nás nezkušeností s konzumním způsobem života. Nakonec nás však podívaná na kolektivní lačnost po materiálních statcích začala rozčilovat. Ukázalo se, že nedosahují úrovně ryzí, abstraktní svobody, kterou jsme pro ně stvořili. Soucit, jejž jsme si zvykli pociťovat k národům žijícím "pod komunistickým jhem", se měnil v káravý dohled nad tím, jak nakládají se svou svobodou. Víc se nám líbili ve frontách na salám a knihy, když ještě nic neměli, tenkrát jsme si díky nim mohli lépe vychutnávat štěstí a pocit nadřazenosti z toho, že patříme do "svobodného světa"